Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Ztracené hrady Jeseníků

102-001.jpg
Evelína Hametová, Středa, 2. května 2007
Už mnoho staletí jsou hluboké lesy Jeseníků téměř liduprázdné. Ne vždy se ale houštinami proháněl jen studený vítr, vždyť ve 13. a 14. století byla tato oblast politicky i ekonomicky velmi důležitá.

Už věky věků sleduje hrad Koberštejn hemžení v širokém okolí. Staletí plynula, ale jeho poklady zůstaly. Když půjdete v pravé poledne v letním parnu k hradní věži, může se vám stát, že uslyšíte hromové dunění. Co uvidíte za rozpadlými hradbami, vám vezme dech. Skřítkové s červenými čepičkami hází stříbrnou koulí po zlaté kuželkové dráze a snaží se shodit stříbrné kuželky. Pokud zůstanete schovaní za věží, po třech hrách všechno zmizí a kdo ví, zda se ještě někdy objeví. Ale odvážným štěstí přeje a můžete přijít k několika zlaťákům. To když jim budete stavět kuželky do dalšího zahřmění…

Historie

Druhý nejvýše položený hrad v zemi moravskoslezské vznikl ve 13. století na ochranu zlatých dolů a obchodní stezky. V písemných pramenech z té doby ho nenajdeme, jediná zmínka je v urbáři zlatohorského panství z roku 1687, kde se uvádí již jako pustý. Hrad byl zničen za česko-uherských válek Matyášem Korvínem. Počátkem 16. století se stal sídlem loupeživých rytířů, kteří řádili v širokém okolí až do poloviny 17. století. Nejproslulejším loupežníkem byl Waldemar z přelomu 16. a 17. století, který unesl dceru posledního rytíře von Würben (z Vrbna) a v krvavé bitvě na loukách k Hornímu údolí ho zabil. Dívka nesnesla pohled na trápení nevinných lidí, jež lapkové házeli do propasti nebo zavírali do hladomorny, a skočila z hradní skály. Od těch dob se vrací na tato místa jako bílá paní a čeká na vysvobození…

Jak vypadal?

Hrad byl postaven na severovýchodním svahu Zámeckého vrchu a byl rozlehlý. Dominantou je devítimetrové torzo ústřední stavby, asi velké věže. Před ním byl do skály pracně vylámán příkop o šíři 15–30 metrů.

Zajímavost

Ponurostí příběhu a magií místa byl inspirován slezský básník Viktor Heeger, jenž o tomto smutném zápase napsal sbírku basní jménem Koberštejn.


RABENŠTEJN

Hluboké jesenické lesy, zurčící divoká říčka, strmé skály a nekonečné stoupání – tak vypadá cesta k dvojici hradů Rabenštejn a Veisenštejn. Hrádek Rabenštejn nebyl trvale obydlen a sloužil jako pozorovatelna středověké celní stanice na nedalekém Pustém zámku (Veisenštejně). Obě fortifikace zajišťovaly ostrahu obchodní cesty, která vedla údolím Bílého potoka, a měly chránit biskupské území před ohrožením z Moravy.

Historie

V historických pramenech je Rabenštejn uveden pouze v souvislosti s Ulmanem z Linavy, který loupil a vraždil poddané vratislavského biskupa a se svou kořistí a zajatci se uchýlil na svůj hrad „Weyssensteyn“. Listinu literatura rámcově datuje mezi roky 1318 a 1342.

Jak vypadal?

Hrádek byl zbudován na dvojklanném skalisku na úbočí hory Pytlák severozápadně od Vrbna pod Pradědem. Na mohutnějším skalisku je spodní část hranolové věže. Od stoupající stráně je skála s hradem oddělena příkopovou rozsedlinou. Skalisko s věží za sebou clonilo malý obezděný dvorek. Tady lze spatřit uměle upravenou jeskyňku, která patrně sloužila jako cisterna na vodu.


QUINBURG – SOKOLÍ

Nejvýše položený hrad na Moravě a ve Slezsku byl vybudován v téměř nepřístupné, odlehlé poloze na svahu Medvědího vrchu nad Sokolími skalami. Na mapách ho najdete jen s obtížemi – většinou je totiž zakreslen špatně.

Historie

Quinburg byl založen ve 13. století, nezachovaly se o něm však žádné písemné zprávy. Víme ale, že ho vlastnil rytíř Siegfried-Dieter z Quinge, v okolí známý pod přezdívkou „Krvavý pes“. Se svými kumpány vymyslel past na všechny kupce, zlatokopy, potulné rytíře či pány, kteří projížděli vrbenským krajem do Vratislavi. U obchodní cesty stávala nechvalně známá lesní šenkovna a poblíž kostelík se zvonicí. Poté, co rytíř z Quinge zavraždil kostelníka, nasadil do kostela svého sluhu a před oltářem vybudovali propadlo. Mnich lákal pocestné k modlitbě před zázračným mariánským obrazem na oltáři. Když oběti vstoupily na první schůdek, padací dveře se otevřely a oni spadli do sklepení. Mnich zvoněním podal zprávu a podzemní chodbou ze šenkovny přispěchali loupežníci, aby dokonali dílo. Náhoda pomohla tomu, že mnich byl odhalen a své činy zaplatil smrtí. Nejinak se vedlo dalším lapkům.

Jak vypadal?

Opevněná tvrz plnila funkci strážního a pozorovacího bodu. Kvůli nepřístupné poloze nemohl být dlouhodobě obýván a už ve 14. století byl opuštěn. Strmě spadající stěny skal zaručovaly vysokou bezpečnost, vynikající rozhled a dohled nad stezkou probíhající údolím. Výhodná poloha umožňovala kontrolovat prostor směrem k nedalekému hradu Koberštejn a ještě blíže ležící celní stanici Drakov. Jádro hradu bylo situováno na třech samostatných skaliscích, na nichž se zachovaly zbytky lomového zdiva silného přes 2 m. Jejich propojení bylo možné soustavou žebříků a dřevěných schodišť. Na západní straně byl chráněn 18 m širokým příkopem.

Zajímavost

Návštěva Quinburgu představuje celodenní túru liduprázdnou nádhernou horskou krajinou. Z vrcholu se otevírá čarokrásný rozhled po okolní krajině. Zajímavá pamětní deska návštěvníkům připomíná tragickou smrt Johna Lennona.


EDELŠTEJN

Za dávných časů stával nedaleko Leuchtenštejna v neproniknutelných lesích hrad Edelštejn. Za jediný den ho podle pověstí zbudovali obři. I když zpočátku z nich lidé měli strach, časem zjistili, že olupují jen bohaté a s chudáky se spravedlivě dělí. Obři žili na Edelštejnu dlouho, až jednoho dne tajemně zmizeli. Jen hrad po nich zůstal. Patřil k nejmohutnějším slezským a moravským hradům a významem zaujímal první místo v oblasti Slezska a jižního Polska.

Historie

Byl postaven v polovině 13. století, ale podle pověsti ho založil již v roce 1119 rytíř Oto z Erlitzu. V pramenech se poprvé objevuje za dramatických okolností v r. 1281, kdy opavský kníže Mikuláš, nemanželský syn Přemysla Otakara II., vyzval jeho držitele, bratry z Linavy, aby poskytli vratislavskému biskupovi Tomášovi II. náhradu za ničivé vpády. Jak se dostal hrad do državy loupeživých rytířů, bratrům Otovi a Oldřichovi z Linavy, není známo, ale posádka Edelštejna se živila rabováním v širokém okolí a bohatém sousedství. Když neuposlechli, Edelštejn jim byl odňat a dán i s doly do zástavy biskupovi. O Edelštejn a přilehlé městečko s výnosnými zlatými doly se několikrát bojovalo. I v době krále Jiřího z Poděbrad byl natolik významný, že mu byl hrad v roce 1465 předán a on jako správce jmenoval Jana ze Žerotína. Ten však často přepadával kupce cestující na Moravu, a proto vratislavský biskup Jošt z Rožmberka 16. července roku 1467 hrad dobyl. Podle nejstarších zpráv byl hrad, zvaný též Paskenštejn, dobyt za pomoci rukojmí, vězňů a především díky zradě pána ze Žerotína. Z obavy, aby se ho opět nezmocnili stoupenci Jiřího, dal jej biskup po několika dnech zbořit. Později při jednání s dědici Jiřího z Poděbrad došlo k dohodě a biskup zaplatil za hrad 210 hřiven úroků a 1600 uherských zlatých.

Jak vypadal?

V současnosti z něj zbývá několik fragmentů zdiva a věží, které dávají nejasně tušit polohu budov a hradeb. Dodnes zůstaly zachovány základové zdi hradeb, zřícenina okrouhlé věže, zbytek nárožní bašty, příkopy a valy. Hrad byl obklopen hrad-bami nestejné šíře, chráněn dvěma příkopy a mohutným výškově odstupňovaným va­lem.

Zajímavost

Edelštejn sloužil k ochraně zlatých dolů a k bezpečnému shromažďování vytěženého drahého kovu před transportem. Výhodná poloha s dalekým dohledem na Zlaté Hory a polskou rovinu umožňovala dobře střežit obchodní cestu.


FÜRSTENWALDE

Na místě, kterému se dnes říká Zámecký vrch, stával kdysi zeměpanský hrad Fürstenwalde – nástupce nedalekého hradu Freudenštejn. Byl velmi příhodně zbudován nad soutokem Střední a Bílé Opavy, zhruba ve výši 900 m n. m. O jeho zániku během třicetileté války se vypráví následující příběh. Po prohrané bitvě na Bílé hoře museli páni z Vrbna opustit své panství. Hynek utekl do ciziny, druhý z bratrů skončil na popravišti. Na hradě zůstala jen vdova s dcerkou Helenkou. Hrad byl obsazen císařskými, a protože byl pevnější než kterýkoli jiný hrad, Švédům se jej nepodařilo dobýt. Do jednoho z plavovlasých cizinců se však Helenka zamilovala.

Jedné noci se s ním smluvila a pustila Švédy tajnou chodbou dovnitř. Císařští se ani nestačili zvednout k odporu.

Shledání milenců však nemělo dlouhé trvání. Vbrzku se před hradem objevilo mnoho oddílů císařských žoldáků a situace se obrátila. Boj byl neúprosný a padl i mladý švédský důstojník. Když to děvče uvidělo, neváhalo ani chvíli. Popadlo louč a sestoupilo do sklepů, kde byly uloženy sudy se střelným prachem. Za okamžik otřásl hradem výbuch a v troskách zahynuli jak obránci, tak dobyvatelé. Helenka s nimi. Dodnes se prý prochází za měsíčního svitu v troskách hradu. V rukou drží louč a usedavě pláče. Jindy se prohání po okolí jako hořící věchet a za hlasitého kvílení mizí v lese.

Historie

První písemná zpráva o hradu pochází z roku 1348. Listina z roku 1377 o rozdělení opavského knížectví mezi knížata Jana a Mikuláše jmenuje hrad na prvním místě jako jeden z nejvýznamnějších knížecích hradů. Další údaje o hradu neznáme a nevíme nic ani o jeho zániku. Lze se domnívat, že byl zničen roku 1474 za česko-uherských válek. Pro odloučenou polohu a obtížný přístup nebyl obnoven. Na mapě bruntálského panství z roku 1579 je vyobrazen už jako zřícenina.

Jak vypadal?

Historické prameny zmiňují Fürstenwalde jako nejpevnější hrad Slezska, o čemž svědčí i fakt, že k jeho obraně bylo určeno jen osm mužů, kteří se dokázali ubránit každému útoku.

Dodnes se zachovaly jen obvodové hradby, vyčnívající poměrně málo nad terén, a zbytky vnitřních hradeb.


FREUDENŠTEJN

Hrad Freudenštejn, poslední z hradů obranné linie, byl ještě poměrně donedávna zcela zapomenut a ztracen. Teprve na konci 19. století byl odkryt při výstavbě nové silnice z Andělské Hory do Vrbna. Bohužel, při její stavbě bylo také použito kamene z hradní zříceniny. Původní účel hradu byla jistě ochrana důležité obchodní cesty a také hranic. Naneštěstí se opevnění a vybavení hradu ukázalo již zanedlouho jako zastaralé, a proto byl záhy nahrazen novým hradem Fürstenwalde nad Vrbnem.

Historie

Hrad Freudenštejn vybudoval pravděpodobně kolem poloviny 13. století moravský markrabě a pozdější český král Přemysl Otakar II. jako součást obranné zemské soustavy na severní Moravě, která tehdy vznikala. Ve 14. století byl podobně jako přilehlé území majetkem opavských knížat. Jak dlouho Freudenštejn existoval, nelze přesně určit. Bližší svědectví o jeho zániku mohou poskytnout nálezy keramických střepů z konce 13. a z první poloviny 14. století. Nálezy z pozdější doby nejsou. Listinné doklady o existenci hradu se nedochovaly, a tak vedle hmotných nálezů o něm podává svědectví jen mapa bruntálského panství z roku 1579. Vyznačení hradu na mapě však zároveň ukazuje, podobně jako u hradu Fürstenwalde, že v druhé polovině 16. století byl již zříceninou.

Jak vypadal?

Hrad měl obdélníkový půdorys o délce kolem 54 metrů a šířce 16 metrů. Jednodílná oválná dispozice je ze tří čtvrtin obklopena příkopem a mocným valem, zčásti mu poskytovala přirozenou ochranu příkrá skála. Na vnitřní straně je místy viditelná nasucho zděná kamenná plenta. Vlastní hrad měl po obvodu úctyhodnou hradbu silnou dokonce až 2,5 metru.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články