Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Ztracená životní síla

32-001.jpg
Richard Jaroněk, Pátek, 2. března 2007
Na cestě do sanské vesnice jsem potkal dvě dívky. Větší z nich se předváděla s rukou v bok,po vzoru bílých modelek zubících se z luxusních časopisů.

Sanové se nikdy nedělili na bohaté a chudé, na náčelníky a podřízené. Jsou si všichni rovni od posledního starce až po čerstvé novorozeně. Tento národ nezná funkci peněz ani princip jejich vydělávání a nechápe společenské uspořádání, kdy je jeden druhému nějak nadřazen. Proto je neuvěřitelné a až smutné pozorovat, jak se my, takzvané kulturní národy, snažíme předělat třicet tisíc let starou kulturu. Nabubřele si myslíme, že právě náš způsob života kráčející od hamburgeru k nákupní horečce v hypermarketu s mobilním telefonem v ruce je ten pravý, a opovrhujeme křováckým způsobem žití starých Sanů.

Vytrhli jsme tento národ z jeho životních zvyklostí a sociálních struktur. Oblékli jsme Sanům pruhovaná trička a nasměrovali je do prvního supermarketu. Dnes sbírají odpadky okolo cest a za ně dostanou drobné, kterými zaplatí nájem za plechovou boudu přidělenou místním úřadem a za zbytek koupí žvanec pro početnou rodinu. Dali jsme jim občanky a jejich zpustošené duše připoutali k „řádné“ víře. Přece nebudou takoví pohani pobíhat vedle nás, těch pravých lidí.

Kam se poděla nxum?

Civilizace vyhnala Křováky z životodárné pouště a posadila je na okraj města, do obrovských ghett, kde čeká na práci další milion lidí. Vyplašení a nic nechápající Sanové pozorují zlodějnu, vraždění, znásilňování, války gangů, fetování a útěk k alkoholovému opojení. Křehký a citlivý národ, doposud úzce spjatý s matkou přírodou, se dostává na úplný okraj lidské společnosti. Sedí s nataženou rukou a občas jim někdo pohodí tvrdý chléb či shnilé rajče. Včera skromní, ale hrdí sběrači kořínků, dnes lůza bez budoucnosti.

Ale křivdil bych naší společnosti, kdybych tvrdil, že jsme je ničemu nenaučili. Pochopili totiž, že i z těch pár drobných, které si pokaždé nějak opatří, na pivo vždy zbude. S jeho pomocí se dostávají do jiného světa, velmi jednoduchého a aspoň chvíli úlevně krásného.

Sanská nxum, životní síla, se někam vytratila. Jejich včerejší svobodný nádech čerstvého vzduchu divoké přírody se změnil v život se splaškách a utápění se v levném pití. Ti nejodolnější se ještě z posledních sil snaží připomenout, jak včera žili. Ještě dnes večer se vzchopí a dají se do tance. V transu na chvíli zapomenou.

Tichý tanec

Žádný buben nerozezníval tlumivým duněním temnou noc a neudával tempo tance. Ostré drnčení zrezivělých strun podomácku vyrobených kytarových nástrojů neprovázelo rázné kroky tanečníků. Tykve vyplněné kamínky a suchými bobulemi nechrastily, a přesto se tančilo. Jen několik rukou udávalo rytmus upoceným tanečníkům.

Rudý plamen ohně ozařoval okolní stromy a jejich větve jako by se dávaly do pohybu. Tři sanští tanečníci kroužili okolo ohně, stařec, syn a vnuk, a jejich chodidla dorážela na plamenem rozpálenou zem. Ženy tleskaly a jejich jekot se chvílemi měnil v agonické kvílení. Chrastidla vyrobená z pouzder podzemních lusků vydávala s každým dopadem nohy na zem jednotvárné zvuky. Snědá šlachovitá lýtka nebyla přes ozdoby téměř vidět. Nejstarší žena ostrých rysů náhle vydala vysoký tón, a muži se zastavili. Ostatní ženy a dívky přestaly jako na povel tleskat a muži hledali místečko na holém kmeni daleko od ohně. Funěli a chroptěli. Jejich výkon byl obdivuhodný, a aniž si po tanci vydechli, žena opět plácla do dlaní a s ostatními roztleskala nový rytmus. Z temnoty noci vyskočili muži a jejich nohy rozezněly šedé ozdoby.

Nejstarší tanečník pozvedl ruce do výše ramen, aby naznačil rohy skloněného přímorožce. Divoce se roztančil a začal poskakovat do rytmu. Dostával se do transu, nevnímal okolí a mručel.

Do tance se poprvé přidaly i ženy. Dvě z nich padly na kolena a jako lovečtí psi začaly poskakovat okolo starce-přímorožce. Čichaly v teplém písku a hledaly stopu. Muži je neustálým tancem okolo ohně popoháněli. Náhle ženy-psi „zavětřily“. Našly přímorožce, a začaly kroutit „ocáskem“. Vrtěly zadečky, až jim poskakovaly strakaté sukýnky. Začaly po čtyřech nahánět a obkličovat starce. Ten chroptěl ještě více a smiřoval se s osudem loveného zvířete. Natáhl ruce a naznačil útok rohů. Ženy uskakovaly, zuřivě štěkaly a dorážely na stále silnou oběť. Stařec svůj boj nevzdával a prudce napadal vzteklé ženy-psy. Ty vrčely a snažily se kousat přímorožce do nohou. Jeho osud byl zpečetěn. Tři ženy-psi obklíčily unavenou kořist. Stařec oddechoval čím dál tím výrazněji. Do boje se přidali zbylí muži-lovci. Jeden přiložil šíp k luku a jeho konec opřel o tětivu… Oheň ozařoval upocená těla a vyčerpaný přímorožec klesal na kolena. Zdivočelí a bojem vzrušení psi se okamžitě na něj vrhli. Stařec zmizel pod těly žen. Ještě na chvíli se vzchopil a nad chumel těl se vztyčily jeho ruce. Krásné elegantní zvíře se ještě jednou vzepřelo agresi, ale připravený lovec už vypustil svůj symbolický smrtící šíp. Přímorožec naposledy vydechl. Lov byl u konce.

Se vzpomínkou na dny lovu skončil i tanec. Muži funí a nemohou popadnout dech. Roky vyplněné alkoholem je připravily o sílu. Pár koleček kolem ohně, a jsou na konci sil. Dříve přešli půl Kalahari a svým vytrvalým pochodem uhnali antilopu.

Oheň dohasíná jako sám hrdý národ Sanů. S posledním plamínkem zmizí v buši i poslední Křovák. Nepůjde domů, do rodné pouště, ale k nejbližší vesnici, kde si sedne k cestě a natáhne ruku.


Méně práce, více umění způsob života

Slovo San pochází z Namibie. V Botswaně jsou tito lidé nazýváni Basarwa a první bílí osadníci jim začali říkat Bushmeni (Křováci). Sanové se dělí na několik skupin, které mluví množstvím rozdílných jazyků, ale všem jsou společné mlaskavky, jež se v písmu naznačují vykřičníkem. Sanové jsou převážně lovci a sběrači. Ženy sbírají rostliny, o nichž mají bohaté znalosti. Plody, kořeny, hlízy, ořechy a bezobratlí živočichové tvoří hlavní složku potravy. Muži jsou lovci a jejich kořistí jsou zvláště malé druhy antilop. K lovu používají důmyslné pasti, oka a otrávené šípy. V porovnání snámi pracují Křováci málo. Většinu času odpočívají a věnují se kultuře a umění. Žijí v malých skupinách o pětadvaceti až čtyřiceti lidech. Každá skupina je tvořena několika rodinami a pohybuje se na území o rozloze až tisíc kilometrů čtverečních, které velmi dobře zná. S výjimkou společných slavností nikdy nenarušují území jiné skupiny. Nemají vůdce, rozhodnutí je výsledkem vůle celé skupiny včetně žen.

Vyhnáni z pouště

Před 25 až 30 tisíci lety začali předkové Sanů a Khoikhoiů osídlovat jižní, střední a východní Afriku. Dlouhou dobu žili jako lovci a sběrači. K postupné změně jejich životních podmínek došlo asi před 1500 lety. Část z nich začala chovat skot nebo ovce. Této skupině lidí dnes říkáme Khoikhoiové (česky Hotentoti). Zbylá část zůstala u tradičního způsobu života. Tu dnes nazýváme Sanové -Křováci. Před 800 lety přišly ze severu bantuské národy Batswana. Před třemi sty lety objevili tuto oblast první Evropané. To byla pro Sany poslední rána. Nizozemští osadníci lovili Sany jako zvěř. V současnosti jsou Sanové občany druhé kategorie. V Botswaně byli donuceni k usedlému způsobu života, což je zcela vykořenilo z původních tradic a zvyků. Pokud potkáte na ulici ráno opilého člověka, bude to určitě San. Dnes žije v Botswaně asi 25 000 Sanů, v Namibii asi 11 500, v Angole 4000 a malý zbytek v Zambii a Zimbabwe. Necelá polovina jich žije na území Botswany v polopoušti Kalahari. Jejich životní, sociální ani politická situace není nijak uspokojivá. V Botswaně existuje organizace na podporu práv Sanů -First People of the Kalahari. Nemá bohužel výrazný vliv.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články