Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Znovuzrození národního Kašubska

082-001.jpg
Jaromír Kolejka, Čtvrtek, 30. listopadu 2006
Kašubové - malý západoslovanský národ čítající asi tři miliony lidí - se nedávno dočkali dalšího uznání. Na Gdaňské univerzitě byla založena katedra kašubštiny, která bude mimo jiné vychovávat učitele tohoto jazyka, jemuž hrozí zánik. Kde ale hledat Kaszëbë - zemi Kašubů?

Kdo občas nahlédne do mapy Polska, najde západně od Gdaňska (GdaÄsk) Kašubskou jezerní plošinu jako nejvýchodnější součást daleko větší Pomořanské jezerní plošiny. Přilehlé baltské pobřeží se nazývá Kašubské a táhne se od městečka Ústka (Ustka) na západě po Trojměstí (kašubsky Trójgard) Gdyně (Gdynia), Sopot a Gdaňska na východě. Vymezený obdélník o ploše kolem 5000 km2 na jihozápadě uzavírá Chónice (Chojnice). Krásná kopcovitá krajina pokrytá z velké části nádhernými bukovými lesy a protkaná čistými řekami i ledovcovými jezery vrcholí v kótě Wieźyca (329 m n. m.).

Kašubové zde žijí od nepaměti. V raném středověku přijali křesťanství a spolupodíleli se na vzniku Pomořanského vévodství. Později jejich území připadlo sousedním státním celkům. Snad právě to je uchránilo před osudem sousedních Prusů, po nichž zůstal jen jejich mrtvý jazyk. Kašubština prokázala, stejně jako její mluvčí, nesmírnou životaschopnost. Když byl po první světové válce obnoven polský stát, i přítomnost Kašubů mezi Baltem a Velkopolskem vedla ke zřízení koridoru spojujícího nové Polsko s mořem.

Obdivuhodná vytrvalost

Je to malý zázrak, že Kašubové přežili téměř tisíc let v cizím područí a odolali germanizaci i polonizaci. Jejich řeč přejala četné výpůjčky ze skandinávských a baltských jazyků, z němčiny i z polštiny, ale stále je svébytným jazykem národa pyšného na svoji zem. Dnes kašubštinu bohužel ovládá jen polovina etnických Kašubů. Mnoho jich žije v diaspoře po celém Polsku, ale i v Kanadě a USA. Za feudálního, předválečného i lidového Polska byli Kašubové považováni za Poláky a jejich řeč za nespisovný dialekt polštiny. Díky své pověstné vitalitě a vytrvalosti odolali všem nástrahám osudu a nyní se blíží ke zrovnoprávnění.

Jsou nejpočetnějším „nestátním“ národem v Evropě (vedle například Lužičanů, Livů, Frísů, Saamů či Rómů), jenž nemá oficiálně uznané území, které by sám spravoval.

Nedotčený kraj

Největším městem Kašubska je od raného středověku kosmopolitní Gdaňsk. Rozlohou mu částečně konkuruje Gdyně, založená „na zelené louce“ po roce 1921 jako polské hlavní přístavní město. O titul hlavního města Kašubska tak soupeří dvě vnitrozemská městečka Kartúzłe (Kartuzy) a Kościerzyna na jihovýchodě regionu.

Návštěvníkům Kašubsko nabízí členitou romantickou krajinu a množství historických památek, od megalitických staveb přes kostely, hrady i zámky až po starobylá městečka a vesnice. Milovníci folkloru si přijdou na své nejen ve skanzenech, ale dosud i v každodenním životě venkovských obcí. Vodáci ocení plavbu po klidných řekách i jezerech a koupání si lze užít ve vnit-rozemských vodách i v Baltu, který je v závětří poloostrova Hel překvapivě teplý. SlowiÄski Park Narodowy u üeby chrání přímořskou krajinu písečných dun, zatímco kopcovitou oblast morén posledního zalesnění četné přírodní parky. Kašubské Švýcarsko, dobře přehlédnutelné z rozhledny na Wieźyci, je pověstné nejen v Polsku. V lesích můžeme vidět vysokou či černou zvěř, a občas dokonce i medvěda.

Všechna zákoutí země jsou dobře dosažitelná po silnicích, železnicích, řekách i po moři. Díky letišti v Gdaňsku je region dostupný pro domácí i zahraniční turisty. Kdo přijde včas, uvidí Kašubsko ještě nedotčené komercí.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články