Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Zlatý věk Ašchabatu

130-001.jpg
Lenka Kabrhelová, Čtvrtek, 12. listopadu 2009
Je horké podzimní odpoledne. Víkendový klid v Ašchabatu ruší jen šum jedné z mnoha fontán, které osvěžují rozpálený vzduch. Stojím před Památníkem neutrality, jednou z nových dominant turkmenské metropole. Věži vévodí obří 12metrová otáčivá zlatá socha zesnulého prezidenta Saparmurata Nijazova.

Právě za autoritářské vlády tohoto muže, který si nechal říkat Turkmenbaši, vůdce všech Turkmenů, se postsovětská republika proměnila prakticky v izolovaný pouštní ostrov, kam měli zahraniční novináři až na občasnou výjimku vstup zakázán a i turisté se mohli pohybovat pouze pod dohledem. Mramorové paláce, zurčící fontány, zelené parky – stavební horečka, živená obrovskými příjmy z prodeje ropy a zemního plynu, pomalu proměňuje město ve výkladní skříň, která má konkurovat nejedné moderní perle Perského zálivu.

V Ašchabatu vyrůstají jako mávnutím kouzelného proutku nové hotely, vládní budovy, ale i množství bizarních památníků, které mají upomínat na turkmenský „zlatý věk“. „Památník neutrality, Památník nezávislosti, Muzeum prvního prezidenta, Muzeum pšenice, Stezka zdraví,“ poklepává průvodkyně v Národním muzeu, které se také ještě blyští novotou, ukazovátkem na vitríny s fotografiemi zářících staveb. Turkmenští činovníci neskrývají svou hrdost na nové pamětihodnosti, jež by podle turistické příručky pro hrstku západních cestovatelů, jimž se do Turkmenistánu podařilo dojet, mohly spíš kandidovat na titul „nejabsurdnější památka“ či „nejokázaleji promrhané peníze“.

V jedné z restaurací uprostřed starší sovětské zástavby, pulsující na rozdíl od pustých mramorových čtvrtí životem, se ptám místních, jak oni vidí změny, jimiž město prošlo v posledních letech. Nové silnice, školy, domy i divadla si vesměs pochvalují, i když připouštějí, že třeba právě kvalitní bydlení zůstane pro většinu nenaplněným snem. Do mikrofonu to ale nahlas nikdo říct nechce. Většina obyvatel pouštního státu žije ve strachu a otevřeně se mluvit bojí. Turkmenistán zůstává i za vlády nového prezidenta Gurbanguly Berdymuhamedova zemí, kde se nesouhlas, ale mnohdy i obyčejná otázka, tvrdě trestají.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články