Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Život a bída horských kmenů

036-000.jpg
Zdeněk Mihalco, Čtvrtek, 11. prosince 2008
Sa Pa patří mezi asi pět turisticky exponovaných míst Vietnamu. Připomíná Štrbské pleso. Hlavním turistickým lákadlem je tady život a bída takzvaných horských kmenů, tedy vietnamských národnostních menšin.

Ve vesničkách roztroušených na úbočí hřebenů Tonkinských Alp, až tři tisíce metrů vysokého severovietnamského pohoří, žijí hlavně příslušníci menšiny Hmong. Chodí oděni v pestře vyšívaných šatech červené a černé barvy se spoustou flitrů a v uších jim visí masivní stříbrné náušnice. Hmongů bydlí ve Vietnamu několik set tisíc, většina z nich ale žije na území Číny, odkud celý národ pochází.

V Sa Pa se však živí prodejem suvenýrů. Tlupa hmongských žen zaútočí na turistu a vnutí mu cokoli za jakýkoli obnos. Leda zakoupením vyšívaného kusu látky nebo peněženky má nebohý cizinec šanci se vymanit.

Jinak ale není snadné dát se s příslušníky menšin do řeči.

Obchodnice z okolí Sa Pa sice bravurně ovládají anglická slovíčka, která potřebují, ovšem jinak se tu anglicky dohovoříte výjimečně. Vždyť národnostní menšiny mají své vlastní dialekty a řeči a nerozumějí si ani s Vietnamci. Navíc bývají nesmělé povahy a případnou zvědavost většinou přetluče nedůvěra k cizincům.

Co kus, to unikát

Národnostní menšiny však zdaleka neobývají jen okolí Sa Pa. Z 87milionové populace Vietnamu tvoří minority až patnáct milionů lidí. Ve Vietnamu žije celkem padesát čtyři národů! Kromě etnických Vietnamců je nejvíce příslušníků národa Thai a Tai, kteří bydlí spíše v níže položených horských údolích. Naopak některé národy vymírají, mají i méně než tři sta příslušníků.

Thaici vynalezli písmo už v pátém století, Taici o tisíc let později. Oba národy však mají stejně bohatou beletrii i poezii. Taici nosí na hlavách modročervenočerné pokrývky a jejich šaty připomínají soudcovský talár.

Každý národ je jedinečný. Třeba Bahnarové ve středním Vietnamu uctívají stromy jako banyán nebo fíkus. Mají svůj vlastní kalendář rozdělený na deset měsíců určených k obdělávání půdy a na dva měsíce určené ke společenským povinnostem, jako třeba ke svatbám. Ovládají hru na řadu gongů a dalších podivných hudebních nástrojů. Stavějí domy s až dvacetimetrovými střechami. Lidé národnostních menšin žijí i dnes v domcích ze dřeva a slámy, často v odlehlých, málo obydlených oblastech. Z přístrojů moderní doby obvykle používají jen tři: televizi, satelit a motorku. Většina národů migrovala do Vietnamu poměrně nedávno, před několika sty lety, většinou z Číny, Laosu nebo Tibetu.

Velké spory mezi většinovými Vietnamci a ostatními národy nejsou běžné, vietnamská vláda se ale snaží, aby alespoň v některých oblastech rozdíly mezi kulturami zmizely. Ve středním a jižním Vietnamu se jí to daří. Příslušníky národnostních menšin tam lze rozeznat jen podle mírně odlišného vzhledu, jinak ale nosí stejné oblečení a mluví stejným jazykem jako Vietnamci.

Podobně zničující vliv na původní kultury má také turistika v Sa Pa. Avšak rodince Hmongů žijící v dřevěné chatrči na prudkém svahu u prašné cesty, po které se prohání ledový vítr, jsou tyhle úvahy intelektuálů lhostejné. Pro ně je podstatné, že turisté přivážejí peníze a peníze znamenají motorku, satelit a korejskou telenovelu.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články