Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Zima v klášteře bývalých bojovníků

68-69.jpg
Autor článku: Vladimir Pomortzeff, Středa, 8. ledna 2014
Autor fotografií: Vladimir Pomortzeff
Život mnichů v Pskovsko-pečerském klášteře je dnes mnohem poklidnější než v dobách ozbrojených útoků, kdy museli svatá místa chránit vlastními těly. Když se na modrozlaté kupole chrámů začne snášet sníh, muži už jsou na chladné období ruské zimy řádně připraveni.

Zdálo by se, že Pskovsko-pečerský klášter jeho stavitelé neumístili zrovna šťastně. Nejzápadnější hranice ruských zemí v 15. až 17. století totiž vůbec nebyla vhodné místo pro osamělý mnišský život. Klášter byl často prvním cílem útoku nepřátel. Nedaleká pevnost Izborsk nebo hlavní místo knížectví Pskov byly až druhé v pořadí, pokud nepřítel vůbec chtěl pokračovat dál do ruského vnitrozemí. Mniši tak museli bránit vlastními těly nejen svůj klášter, ale i hranici vlasti. V krátkých obdobích mezi obléháními budovali stále pevnější a silnější hradby.

Na druhou stranu právě poloha blízko hranic v jisté fázi dějin klášter zachránila. V roce 1920 se Pskovsko-pečerský klášter stal podle rusko-estonské mírové smlouvy součástí nezávislého Estonska. Díky tomu nebyl zpustošen bolševiky, jimž ve 20. letech minulého století padla za oběť naprostá většina ruských klášterů a kostelů.

Po druhé světové válce, kdy byl klášter i celý okres Pečory zahrnut do Pskovské oblasti Ruska, už komunistické úřady nebyly vůči pravoslavné církvi tak agresivní.

Zima v klášteře bývalých bojovníků

Pohled na Pskovsko-pečerský klášter z klášterní zahrady na Svatém kopci. Modré kupole se zlatými hvězdami jeskynního kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice mají v tradicích ukrajinského baroka připomínat Kyjevsko-pečerskou lávru, nejstarší a nejznámější pravoslavný klášter Kyjevské Rusi, odkud na severozápadní okraj Ruska přišli první mniši. V pozadí se tyčí zlaté kupole katedrály archanděla Michaela.

Zima v klášteře bývalých bojovníků

Mohutné středověké hradby a věže Pskovsko-pečerského kláštera. Klášter se rozkládá na strmých svazích rokle, kterou proudí malý potok Kamenec. Tvar hradeb tak opisuje terén. Současné hradby a věže pocházejí z 16. století. Věž v popředí měla chránit nebezpečné místo, kde potok Kamenec zatéká do kláštera. V pozadí se tyčí Tararyginá věž.

Zima v klášteře bývalých bojovníků

Mniši zvoní k podvečerní bohoslužbě z Velké zvonice kláštera. Ve zvonici se dodnes zachovalo takzvané „očepné“ zvonění. Při něm se srdce zvonu uvádí do pohybu ze země nebo z vedlejší budovy za pomoci dřevěné páky s dlouhým lanem zvané očepa. Ve středověku byl tento typ zvonění velmi rozšířen po celém Rusku, do dnešních dnů se ale zachoval pouze v jediném klášteře. V současné době je v klášterní zvonici zavěšeno 17 zvonů. Nejprve zvoník uvede do pohybu jeden ze tří velkých, až potom zapojuje skupiny menších zvonů.

Zima v klášteře bývalých bojovníků

Mikulášská brána, hlavní brána Pskovsko-pečerského kláštera, od které klesá ke klášternímu nádvoří takzvaná Krvavá cesta. Podle legendy pravě u této brány car Ivan Hrozný vlastníma rukama zabil igumena (opata ve východním křesťanství) Pskovsko-pečerského kláštera, svatého Korneliuse. Car podezříval igumena z vlastizrady, ale hned po spáchání hrůzného činu prý svého skutku hluboce zalitoval. Tělo zavražděného starce na vlastních rukou odnesl do jeskynního kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice a dlouho ho tam upřímně oplakával… Prudkému sestupu od Mikulášské brány ke kostelu, jímž car Ivan Hrozný nesl zkrvavené tělo svatého Korneliuse, se od té doby říká Krvavá cesta.

Zima v klášteře bývalých bojovníků

Pozlacený ikonostas jeskynního kostela Zesnutí přesvaté Bohorodice se zázračnou ikonou Matky Boží Eleusy. Hlavní kostel Pskovsko-pečerského kláštera kdysi vykopal v zemi zakladatel kláštera svatý Jonáš Pečerský v blízkosti vchodu do „Bohem stvořených jeskyní“ (více viz popisek dole). Vysvěcení svatostánku se konalo 28. srpna roku 1473 na svátek Zesnutí přesvaté Bohorodice. Tento den je teď považován za oficiální datum založení Pskovsko-pečerského kláštera.

Zima v klášteře bývalých bojovníků

Poutníci navštěvují posvátné jeskyně pod Pskovsko-pečerským klášterem. Tyto pískovcové jeskyně prý byly objeveny zcela zázračným způsobem téměř sto let před založením kláštera. Jednoho dne v roce 1392 se místní rolník Ivan Demenťev vydal na Svatý kopec pro palivové dřevo. Kácející se strom ale způsobil sesuv půdy a otevřel tak široký vstup do podzemí, prý zdobený nápisem „Bohem stvořené jeskyně“. Právě v těchto jeskyních o sto let později žili první mniši Pskovsko-pečerského kláštera. Název kláštera vznikl složením staroruského slova „pečera“ (jeskyně) a názvu Pskovského knížectví, pod které ve středověku toto uzemí spadalo. Postupem času se z jeskyně stal klášterní hřbitov. Je zde pohřbeno už několik tisíc lidí, včetně prvního obyvatele jeskyně, svatého poustevníka Marka Pečerského, a zakladatele kláštera svatého Jonáše Pečerského.

Zima v klášteře bývalých bojovníků

Mniši Dionýsios (vlevo) a Cyril v klášterní kuchyni. Práce jim začíná brzy ráno ještě před svítáním. Je třeba připravit jídlo pro všechny mnichy a poutníky. Klášter je dnes napojen na elektřinu a plyn, ale jídla v klášterní kuchyni se vaří výhradně na palivovém dřevě, které prý dodává jídlu jedinečnou chuť. Přísné klášterní stanovy zakazují požívat jakékoli maso kromě ryb. Povoleny jsou dále mléčné výrobky, zelenina a ovoce. Přesto je klášterní jídelníček docela pestrý. Týdenní nabídka zahrnuje například několik druhů polévek, salátů a kaší, tradiční pokrmy ruské kuchyně, olivy, sýr, tvaroh, sušenky a různé sladkosti.

Zima v klášteře bývalých bojovníků

Mnich Báruch (v čele stolu) připravuje prosfory – malé kousky pečiva, které se používají při svatém přijímání, obdobně jako hostie u katolíků. Symbolizují „tělo Kristovo“. Větší prosfory pužívají výhradně duchovní během bohoslužeb. Prosforna (dílna a pekárna prosfor) Pskovsko-pečerského kláštera umožňuje připravit až 2500 prosfor najednou. V zimě to stačí na tři dny, v létě se toto množství rozdá věřícím a poutníkům během jednoho dne. Při výrobě běžných prosfor Báruchovi pomáhají další mniši a dobrovolníci. Bohoslužební prosfory připravuje Báruch výhradně sám. Výrobu prosfor vždy doprovází čtení modliteb k přesvaté Bohorodici.

Zima v klášteře bývalých bojovníků

V klášterní pekárně mniši Báruch a Vitalis vytahují z pece čerstvě upečené chleby. Báruch žije v kláštere již čtrnáct let, z toho poslední deset let nepřetržitě pracuje v pekárně a prosforně. Klášterní pekárna dokáže upéct najednou 46 bochníků 6–7kilogramového chleba. V zimním období toto množství chleba stačí klášteru na několik dní. V létě, kdy do kláštera přichází mnoho poutníků, pekárna občas peče i v noci, takže Báruchovi po práci zbývá čas už jen na modlitbu, nikoli na spánek.

Zima v klášteře bývalých bojovníků

V klášterní stáji najdeme takzvaný „krásný koutek“, jak se v Rusku tradičně říká koutku s ikonami. Uprostřed visí portrét zesnulého archimandrity Jana, jenž zemřel před pěti lety. Archimandrita Jan, vlastním jménem Ivan Krestjankin, byl dlouholetým mnichem Pskovsko-pečerského kláštera a jedním z nejvíce uctívaných ruských starců (duchovních otců) v posledních desetiletích.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Fotoreportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články