Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Ženské zbraně vládnou Argentině

Untitled_48.jpg
Autor článku: Tomáš Nídr, Pondělí, 23. ledna 2012
Autor fotografií: Profimedia
Počátkem prosince nastoupila ke druhému mandátu prezidentka Cristina Fernándezová Kirchnerová, která se na rozdíl od jiných političek nestylizuje za muže. Naopak ráda využívá ženské zbraně, jako veřejné vzlyky nad smrtí manžela a zároveň předchůdce v úřadu.

„Cristino, já tě miluji,“ volá mladík na osmapadesátiletou dámu. S vřelými city k šik brunetě není sám. Na Květnovém náměstí v Buenos Aires před palácem hlavy státu se takových lidí mačká hodně přes deset tisíc. Jejich vyvolenou je Cristina Fernándezová Kirchnerová, jež byla před hodinou prohlášena za jasnou vítězku prezidentských voleb. Levicová politička, která byla potvrzena v úřadě na svůj nový mandát, národu nezůstává nic dlužna. K publiku, z něhož ji většina vidí jen díky obří obrazovce, volá: „Všechny vás mám moc ráda.“ Fernándezová to s davem umí. Mluví spatra, dělá pomlky, které lidem dávají prostor na skandování či potlesk, reaguje na jejich projevy. Když jmenuje socialistické prezidenty sousedních zemí, kteří jí telefonicky blahopřáli, publikum pochvalně tleská. Když dojde k pravicovému představiteli Chile, náměstí se dá do bučení a pískotu. „Ale no tak, nebuďte takoví,“ napomene je hlasem, jako by kárala děcko za dloubání v nose.

Pak děkuje za gratulaci k vítězství od jednoho ze svých protikandidátů. „Zkurvysyn, zkurvysyn,“ reaguje nato mohutné shromáždění převážně mladých osob vybavených argentinskými vlajkami a oblečením vzývajícím Evu a Juana Perónovy, k jejichž odkazu se současná prezidentka hlásí. Fernándezová, která se v kampani podle současné latinskoamerické módy prezentovala pouze pod křestním jménem, je s úsměvem nechá vybouřit. Pak pokračuje ve velkorysém tónu. Vzhledem k tomu, že vyhrála hned v 1. kole, a to v demokraciích zřídka vídaným rozdílem 37 procent před nejbližším pronásledovatelem, si ho může dovolit. „Chtěla bych, aby toto vítězství patřilo všem Argentincům. Vyzývám ty, co stojí proti mně, aby mi nadále říkali své názory, ale zároveň spolupracovali, abychom mohli společně vybudovat lepší Argentinu,“ obrací se na rozdrcenou opozici.

Nemaskuje se za chlapa

Že v čele státu stojí dáma, už dnes není výjimkou na žádném kontinentu. Prezidentky či premiérky má namátkou Německo, Dánsko, Austrálie, Brazílie, Kostarika či Libérie. Cristina ovšem mezi nimi vyniká svou ženskostí. Na jednání vždy přijde na vysokých podpatcích, s množstvím prstenů a dalších šperků a hlavně výrazně nalíčená. Make-up je nezbytnou součástí její identity. V jednom novinovém rozhovoru o tom prohlásila: „Ani bombový útok by mě nemohl odradit od toho, abych se nalíčila.“

Dává si záležet, aby ji nikdo neviděl obléci si stejný model dvakrát. Komentátoři ji povrchně kritizují, že při zahraničních cestách tráví více času na nákupech než na jednáních. Cristina je módní ikona, často volí i odvážné střihy. Jaký rozdíl od usedlé německé kancléřky Angely Merkelové, která je dlouhodobě považována za nejmocnější ženu planety a která se do převážně mužského světa politiky integruje přes poněkud nudné kalhotové kostýmy. Možná i proto, že její ojedinělý pokus vyrazit do společnosti s hlubokým dekoltem se u našich západních sousedů setkal s výsměchem.

Fernándezová, která si potrpěla na jasné teplé barvy, však před rokem výrazně změnila šatník. V říjnu 2010 zemřel po zástavě srdce její manžel a přímý předchůdce v úřadu Néstor Kirchner. Od jeho smrti nebyla vidět jinak než v černém a ani na oslavu vítězství vdovský smutek neodložila.

„Vdovský efekt“

Krátké zavzpomínání na chotě je nejemotivnějším momentem její vítězné řeči. V tu chvíli se zalidněné náměstí, kde části jejího projevu nebyly slyšet, samovolně ztiší. Jako když do rozjívené třídy znenadání vstoupí ředitel. O to víc je znát, jak mocné, ale smrtí nejbližšího člověka zraněné ženě na pódiu, přeskakuje hlas v potlačovaných vzlycích. „Nyní chci poděkovat někomu, kdo už mi nikdy nezavolá. Ale bez NĚJ bych tu dnes nestála. ON je strůjcem tohoto vítězství,“ nejmenuje, ale jen silně, jak katolický farář při kázání, zdůrazňuje osobní zájmena. Lidé samozřejmě moc dobře chápou, kdo je ON, a odpovídají jí popěvkem, v jehož refrénu se opakuje: „Néstor nezemřel, Néstor nezemřel, Néstor žije dál.“ Sama rovněž kreativně pracuje na zbožštění svého životního partnera. V Rio Gallegos na jihu Patagonie, kde byl Kirchner před svým prezidentstvím dlouhá léta guvernérem, mu buduje dvoupatrové mauzoleum. Příjmení po švýcarských předcích dostávají ulice, školy, nemocnice, a dokonce i letiště.

Mrtvý lídr posloužil ve volbách jako rozhodně nechtěná, nicméně účinná zbraň. Politologové to popisují jako „vdovský efekt“, kdy pieta bránila Cristininým oponentům, aby se do ní pustili příliš útočně. Prezidentka v projevech o choti mluvila častěji než za jeho života a pravidelně se dojímala k slzám. „Do jeho úmrtí působila arogantně. Projevy měla názorově zajímavé, ale jen pro nás politology. Bylo to bez citu. Manželova smrt ji zlidštila, najednou na veřejnosti ukazovala emoce,“ popisuje tuto proměnu její příznivec Pablo Vázquez, který vyučuje na univerzitě moderní historii.

Prezidentský palác jako rodinný podnik

Po skončení voleb její tým nechal po zemi rozmístit billboardy s nápisem: „Néstore, díky!“ Ovšem je nutné říct, že Fernándezová se nestala prezidentkou pouze ze soucitu. V politice byla aktivní od mládí a cílevědomě stoupala po mocenském žebříčku. Zatímco její muž byl guvernérem v provincii, ona se soustředila na federální úroveň. Jednou byla zvolena poslankyní a třikrát senátorkou a v parlamentu měla pověst rázné dračice. Bylo to politické manželství, které v Argentině od časů Evity a Juana Perónových není výjimečnou záležitostí. Když se Néstor v roce 2003 stal hlavou státu, odmítla být obyčejnou první dámou. Dokonce zavrhla i toto oslovení. Chtěla, aby ji média označovala jako první občanku. Netoužila po konverzaci s ženami ostatních lídrů, nelákala ji charita. Prosadila si, že se po boku svého partnera účastnila důležitých jednání.

V roce 2007 byl Kirchner, kterému se povedlo vyvést Argentinu z tíživé situace po státním bankrotu, na vrcholu popularity. Přesto se zřejmě kvůli špatnému zdravotnímu stavu odmítl ucházet o druhý mandát. Do boje místo sebe poslal matku svých dětí, která už tehdy vyhrála na plné čáře. Vizuálně atraktivnější a výřečnější Cristina se stala tváří levicových reforem na podporu chudých a protřelý vyjednávač a obrušovač konfliktních hran Néstor vytvářel v pozadí pro zásadní rozhodnutí spojenectví s důležitými aktéry veřejného života. Během svého mandátu se kvůli pokusu zvýšit daně dostala do ostrého sporu se zemědělci, jejichž produkce je základem argentinského hospodářství. Tehdy to i kvůli nepřízni pravicových médií ze společnosti Clarín, která jí nemohou odpustit revoluční rétoriku (nikoli však praxi), vypadalo, že Kirchnerovým začalo odpočítávání. Díky rostoucí ekonomice však dokázali dostat národ na svou stranu. Ať by do letošních voleb nastoupil kdokoli z tohoto dua, vyhrál by je. Soucit s vdovou zaručil triumf absolutní.

Demokratizace fotbalu

Občané na Květnovém náměstí skandují a zpívají. Hlučná atmosféra připomíná oslavu fotbalového titulu – i proto, že jeden z popěvků zní: „Kdo neskáče, není Argentinec.“ Ještě před dvěma lety se zápasy domácí ligy vysílaly na placeném kanále výše zmíněné společnosti Clarín. Prezidentka zařídila jejich přesun do veřejné televize, aby v Maradonově národě kvůli nedostatku prostředků nebyl o fotbal nikdo ochuzen. To byl velmi důležitý politický gól. Cristina se pomalu loučí. Spokojeně se usmívá na jásající příznivce, mává jim a opakuje: „Mám vás všechny moc ráda a ráda by vás objala.“ Člověk by jí to skoro věřil. S davem to opravdu umí.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články