Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Země starodávných novostaveb

130-1.jpg
Autor článku: Pavel Polák, Úterý, 1. února 2011
Autor fotografií: Pavel Polák
Zarostlý Nikolaj Korčarjan postává v černém svetru a černých kalhotách u zdi kláštera Amaras, který leží na východě Náhorního Karabachu. Nikolaj je jeho správcem, a jak sám říká, prodává zde svíčky a vypráví historky o zdejším klášteře, který je údajně ze 4. století. Jenže kameny kostela svítí novotou a vzbuzují pochybnosti o pravdivosti Nikolajových slov.

„Na začátku 90. let, když se rozhořela válka mezi Ázerbájdžánci (nazývanými též Ázerové) a Armény, vedla fronta právě touhle oblastí,“ říká Armén Nikolaj. „Z Ázerbájdžánu sem přijelo čtrnáct tanků. Bránili jsme tenkrát s ostatními muži naši vesnici Mačkalašen – naše rodiny, naše děti. Jednou se ozvalo pět dělových ran a z kláštera zbyly jen trosky,“ vykládá poklidně Nikolaj, jako by válka skončila před desítkami let. A přitom ještě před sedmnácti lety tu po sobě stříleli lidé, tanky ostřelovaly města a letadla na ně shazovala bomby.

Konflikt v Náhorním Karabachu je příliš spletitý na to, aby se dal stručně vyložit. Krvavou válku o nezávislost před šestnácti lety vyhráli Arméni, Ázerové museli odejít. „Žijeme tu odnepaměti a důkazem jsou naše kostely a kláštery,“ říká Nikolaj Korčarjan – bojovník za svobodu, jak tady místní nazývají své válečníky. Protože Arméni z Karabachu jsou hrdý národ, jehož nezávislost však žádný stát neuznal. Podle mezinárodního práva patří tato zemička stále Ázerbájdžánu.

Arméni v Karabachu rádi ukazují své krásné kostely na vysokých kopcích, své chačkary – kameny, do kterých jsou vytesané kříže s bohatými ornamenty. Rádi ukazují také nové archeologické vykopávky, které dokládají, že i zde žili před mnoha a mnoha staletími Arméni. Nejspíš proto, aby přesvědčili svět, že Karabach je jejich kolébkou a že jim tudíž patří. Historie arménského lidu je opravdu slavná. Arméni ovšem stejně tak rádi skrývají zbytky ázerbájdžánských hřbitovů a trosky jejich vesnic.

Zabloudil jsem náhodou k jedné takové vesnici a vytáhl fotoaparát. Řidič se mě ptal, proč to chci fotit. Prý to sem, do Náhorního Karabachu, nepatří, je to cizí prvek. Otřepané rčení, že dějiny píšou vítězové, platí i v tomto případě. V klášteře Amaras zatím opravili jen kostelík, a to s finanční podporou arménské diaspory. Klášterní zdi a budovy stále vypadají, jako by se v nich ještě včera válčilo. Ale i ty se prý někdy v blízké budoucnosti opraví, říká Nikolaj Korčarjan. Novotou bude svítit celý klášter. A Náhorní Karabach tak bude brzy připomínat zemi starodávných novostaveb.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články