Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Zabíd

98-002.jpg
Lenka Kabrhelová, Pátek, 29. prosince 2006
Vedro, vlhko, nepřetržitý ostrý vítr. Šaty se na člověka lepí, nic nepomáhá, že se choulím v nejzazším rohu auta, kde ještě zbývá trochu stínu, dokonce nezabírají ani otevřená okna.

Sice zelená a úrodná, ale pro vedrům neuvyklého Evropana svým podnebím velmi nehostinná krajina v sobě skrývá nečekané poklady. Jedním z nich je Zabíd, město s pozoruhodnou historií. Ve chvíli, kdy si člověk přestane všímat nánosů prachu a všudypřítomných igelitových sáčků, se stane procházka skutečným exkurzem do pohádek Tisíce a jedné noci či slavných dob Arabské říše. Ze zašlých uliček vyhlížejí na návštěvníka architektonické skvosty, za staletými zdmi se skrývají starobylé domy zdobené nejrůznějšími ornamenty, mnohdy Davidovými hvězdami jako připomínkou židovského vlivu. Zabíd patří k vůbec nejstarším městům v Jemenu, byl založen v 9. stol. n. l., honosí se údajně vůbec nejstarší mešitou v zemi. Však také jeho obyvatelé konvertovali k islámu jako jedni z prvních, ještě za života proroka Mohameda.

Počet mešit a malých kulatých „mešitek“ ve starém městě je skutečně úctyhodný. Při troše štěstí vás nechají místní obyvatelé do některé nahlédnout. Návštěva rozhodně stojí za to. Stejně jako celé město ani svatostánek, do něhož jsem zavítala já, nebyl nijak pečlivě udržovaný, spíše naopak. Atmosféra ale byla neopakovatelná. Prastarý, dnes už trochu vybledlý vyřezávaný dřevěný strop, stejná kazatelna, příjemné klima nabízející úkryt před venkovní výhní. Na koberci uvnitř mešity tohoto luxusu několik věřících vleže využívá. Odpočívat asi zůstanou až do doby, než přijde čas další modlitby.

Téměř okamžitě po založení města začaly mešity formovat jednu z prvních univerzit v islámském světě, která ve své době konkurovala slavným vzdělávacím centrům v Mekce a Egyptě. Největší rozkvět zažila univerzita v Zabídu ve 13. až 15. století, za krále Ašrafa II., jehož celé jméno znělo Ismaíl bin Abbás. Po městě byla za jeho vlády rozeseta síť 236 škol a mešit, v nichž studovalo na pět tisíc žáků. Od té doby se počet vzdělávacích a náboženských institucí snižuje, dnes jich funguje „pouhých“ 82. Doby, kdy bylo Zabídu přezdíváno „město vzdělanosti a učenců“, jsou zřejmě definitivně pryč, což je při procházce po starém „súqu“ patrné na první pohled. Díky tomu, že město bylo v roce 1994 zařazeno na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO, se alespoň některé památky daří spravovat tak, že si s trochou fantazie lze doby slávy a vzdělanosti poměrně snadno představit. *

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články