Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Za valašským národním pokladem

1pohanka.jpg
Autor článku: Zuzana Šprinclová, Čtvrtek, 13. října 2016
Autor fotografií: Zdeněk Šmajstrla
Ve 13. století ji k nám dovezli „pohané“ z Asie a stala se jedním z nejoblíbenějších jídel. V minulém století pohanku často jen spásal dobytek, ale dnes se s návratem ke zdravému životnímu stolu dostala opět na naše stoly. Velkou zásluhu má na tom mlynář Zdeněk Šmajstrla a jeho rodina.

Pohanka je úžasná potravina, dá se zpracovat od stonků až po semena a má blahodárné účinky na lidské zdraví,“ vysvětlí hned poté, co vám na ochutnání nabídne „lámanku“. Hrubě namletá pohanka v košíku je jeho pýchou. A mlýn ve Frenštátu pod Radhoštěm jeho osudem.

S jemně oříškovou chutí

„Dlouhá léta jsem byl učitelem, a když můj otec zemřel, rozhodl jsem se pokračovat v rodinné tradici, která trvá už od roku 1861,“ říká Zdeněk Šmajstrla, který patří ke čtvrté generaci mlynářů. Dnes už se věnuje hlavně propagaci pohanky a provázením exkurzí ve mlýně, praktickou mlynářskou práci přebral jeho syn Pavel. A ten navazuje na radikální změny, které jeho otec na mlýně provedl – celé stavení zrekonstruoval a pustil se do modernizace strojů, z nichž většinu s pomocí přátel vymyslel a postavil.

Zdeněk Šmajstrla (vlevo) a jeho syn Pavel, který dnes vede mlýn.

To, co ale ve Šmajstrlově mlýně zůstalo zachováno, je zpracování pohanky. „Naše pohanka je výjimečná v tom, že ji loupeme mechanicky mezi kameny zastudena,“ dodává Šmajstrla. „Takže nepřichází o důležité vitaminy a minerály. Jinde ve světě pohanku praží, a proto ji mají nahořklou, anebo ji namáčejí a odstředí a pak je jako polystyren. O naši pohanku se staráme stejně jako naši předci, má jemnou oříškovou chuť.“

Pohanka k snídani, obědu i večeři

Na polích si ji snadno spletete s běžným plevelem. Pohanka, která se uprostřed léta pyšní růžovými, až sněhově bílými květy, ale umí to, co plevel nezvládne – pomáhá lidskému tělu. Její rutin zvyšuje průtok krve v cévách, takže snižuje tlak. Cholin působí na regeneraci jater. Vláknina je výborná na trávení. „A hlavně je to absolutně bezlepková potravina,“ připomíná Šmajstrla. „V dnešní době je vyhledávaná nejen celiaky. U nás pořád dokola jíme cukr, bílou mouku a sůl, ale s pohankou lidi můžou pomoct svým problémům se srdcem i střevy.“

Ve světě je pohanka populárnější než u nás. V Rusku je téměř národním jídlem, Francouzi z ní dělají výtečné palačinky, v Asii si dopřávají těstoviny. Pohanka má snad nekonečné množství použití. Její tráva se jako koření přidává do polévek a pomazánek, semena se jedí syrová i spařená, může se uvařit na čaj, osmažit jako karbanátky nebo na kaši a z pohankové mouky pak zkuste udělat chleba, knedlíky nebo buchty. Je z ní ale možné udělat i džus nebo uvařit pivo.

Mlýn je dnes modernizován, staré vybavení si ale můžete prohlédnout.

Ve Šmajstrlově mlýně pohanku zpracovávají na různé způsoby, jako jsou kroupy, mouka hladká i krupice, čaje, kašičky, těstoviny i křupky. „Já mám nejradši syrovou pohanku s bílým jogurtem k snídani,“ směje se mlynář Šmajstrla. „Na oběd si rád dám zeleninovou polévku se lžící pohanky a pohankové rizoto.“

Až za Zdeňkem Šmajstrlou dorazíte do Beskyd a prohlédnete si jeho mlýn, zeptejte se ho i na další recepty. Má jich jako autor úspěšné kuchařky v zásobě desítky.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články