Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Za spravedlivou kávou

98-1.jpg
Autor článku: Eva Malířová, Pátek, 27. Srpen 2010
Autor fotografií: Eva Malířová
Více než sto milionů lidí na světě pěstuje, zpracovává a prodává kávu. Za svůj výrobek však dostávají zlomek ceny, kterou skutečně má. Spravedlivou odměnu pro pěstitele kávy má zajistit fair trade. O tom, jak tento systém funguje, jsme se jeli přesvědčit do Tanzanie.

Sedíme na lavicích a židlích po obvodu místnosti, dva Češi a několik pěstitelů a zaměstnanců družstva. Drobná paní domu nám po jednom ometá ruce metličkou a častuje nás kávovými zrny na žvýkání. Po uvítacím obřadu zmizí za dveřmi a dál už se nám věnuje především její muž, který se uvelebil v křesle. Daniel Michael Rweyemamu je bývalý předseda fairtradového sdružení družstev Kagera Cooperative Union. Nyní je opět výhradně jen pěstitelem družstva tanzanské vesnice Mweyanjale, která leží čtvrt hodiny jízdy nad údolím města Bukoba na západním břehu Viktoriina jezera, 80 kilometrů po silnici od hranice s Ugandou.

Fair trade chrání

Být předsedou znamená vedle mnoha dalších věcí dohánět práci na farmě o víkendech. Daniel dokázal spolu se ženou uživit dvanáct dětí, z nichž šest vystudovalo univerzitu, což je v Tanzanii při poplatcích za studium velký rodičovský výkon. Do systému fair trade sdružení Kagera Cooperative Union (KCU) vstoupil v roce 1990. Daniel nás provádí svým pozemkem. Rodina Rweyemamuových vlastní 1200 keřů kávy robusta, asi deset arabiky. Nepravidelně rozmístěné keře, kterým poskytují polostín stromy avokáda, vytvářejí kolem domu přívětivý sad. Mezi nimi roste vanilka a sladké brambory, kousek dál kukuřice. Půda je pokryta vrstvou suché trávy.

Daniel, stejně jako ostatní pěstitelé v Mweyanjale, pěstuje biokávu. Nepoužívá tedy žádná umělá hnojiva ani pesticidy. Kávovníky jsou chráněny nechemickými postupy: jedním z nich je právě mulčování, tedy pokrytí půdy organickou vrstvou, jež brání bujení plevele. Při procházce se řeč stočí i na peníze. Podle Danielových slov je cena, kterou za kávu při prodeji dostane, udržitelná.

„Za kilo své robusty mám 3500 šilinků. Za skutečně dobrou cenu bych ale považoval 5000 za kilo,“ líčí Daniel své finanční představy. Fair trade zaručuje družstvům pěstitelů minimální cenu, pod kterou neklesne výkupní cena ani v dobách, kdy jsou ceny na burze příliš nízké. Tato minimální cena hraje roli právě při častých výkyvech cen kávy, stejně jako u dalších primárních komodit, které jsou páteří vesnické ekonomiky řady rozvojových zemí. Daniel vzpomíná na rok 1998. „Tehdy klesly ceny kávy na neuvěřitelných třicet šilinků za kilo ekologicky pěstovan,zelené‘ robusty. Bez fair trade bychom nebyli schopni pokrýt ani naše náklady, natožpak něco vydělat. O rok později to bylo pět set šilinků.“

Troška k trošce…

Příští den nás manažer pro ekologické zemědělství Morris naložil do přistaveného auta a odvezl do jednoho z členských družstev KCU v Mweyanjale. Sdružení KCU si vede dobře, dozvídáme se cestou. Tvoří jej 125 tzv. primárních družstev na úrovni vesnice, z nich sedmnáct pěstuje organickou (tj. bio) fairtradovou kávu a 108 běžnou fairtradovou kávu. Právě poptávku po organické kávě není KCU schopno uspokojit, takže může přibírat další členy.

Je pod mrakem. Před menší budovou nás čeká sedm mužů. Abychom nezmokli, vměstnáme se všichni do kanceláře. Někteří stojí ve dveřích. Kromě mne ani jedna žena. Jedním z pravidel fair trade je podpora zapojování žen do rozhodovacích procesů. V sedmičlenné správní radě družstva Mweyanjale zasedá jediná. „Je těžké přesvědčit aspoň některou, aby kandidovala. Nemají takové ambice nebo si nevěří,“ vysvětluje Joseph, člen správní rady. Zapojování žen je běh na dlouhou trať.

Když se pěstitelů ptáme, co jim na fair trade nevyhovuje a co by si přáli změnit, zacpává si Morris žertem uši. Vedle požadavků na technické poradenství pro zlepšení produkce manga a ananasů je hlavní připomínkou opět výše výkupní ceny. U kávy rozdíl běžné a fairtradové ceny není tak velký jako třeba pro ugandské pěstitele vanilky, kteří obchodují s vanilkou za trojnásobně vyšší ceny než v konvenčním obchodu. Význam zapojení do fair trade však netkví jen ve stanovené minimální ceně. Joseph vypočítává, do čeho už vesnice investovala tzv. sociální prémii, která se v systému fair trade připočítává k výkupní ceně. Musí být investována ve prospěch celé komunity podle společného rozhodnutí. Okny z kanceláře je vidět školička, kromě ní postavili ve vesnici i kliniku. „Po cestě uvidíte nový stroj na zbavování kávových zrn slupek, který jsme z prémií pořídili, také už jsme položili základ nové sušárny,“ vypočítává Joseph.

Družstvo v současnosti prodává pouze asi dvacet procent kávy prostřednictvím fair trade, zbytek kávy, byť pěstované za podmínek fair trade, jde na normální trh. Kdyby se podařilo za fair trade podmínek prodat více kávy, výrazně vzroste cena vyplácená pěstitelům a bude i více peněz na podporu místního rozvoje ve vesnicích.

Blížíme se k domku mladé pěstitelky Lenaty. I když nás provází po svém pozemku s malým synkem v patách, mluví spíše ostatní návštěvníci – muži. Nechává je. Chceme-li něco slyšet od ní, musíme ji povzbuzovat vícero otázkami. Haba na haba, hujaza kibaba – troška k trošce dává míru, říká jedno svahilské úsloví, zobrazované na tradičních šátcích tanzanských žen, z kterého má také Lenata uvázanou sukni. Danielova žena nemluvila přece vůbec. Kdoví, třeba víc takových návštěv, a Lenata si troufne kandidovat.

Jediná ve východní Africe

Sdružení KCU koupilo nadpoloviční podíl akcií továrny Tanica – jediné továrny na instantní kávu ve východní Africe a jedné z pouhých dvou v subsaharské Africe – a tím učinilo zásadní krok. Rázem se totiž z pěstitelů primární suroviny stali příjemci vyšší přidané hodnoty zpracování kávy. Taniku jsme navštívili další den. Ředitelem továrny se tu nedávno stal vtipkující Leonidas, ovšem ten nám na některé otázky nebyl schopen odpovědět ani s podporou svého poradce.

Na jeho původní pozici vedoucího produkce nastoupil mladý John, který nás provedl všemi patry továrny i celým výrobním procesem instantní kávy. V hale pražírny jsem s chutí nasála vůni pražených kávových zrn. Pražírna je první místo, kam se zelené boby od místních pěstitelů složí. John nabral upražená zrna do dlaní. „Toto jsou mé školní poplatky,“ popisuje. „Díky kávě jsem vystudoval nejen střední školu, ale také vysokou.“ Absolvoval obor technologie zpracování potravin na vysoké škole.

Jeho rodina pochází z vesnice nedaleko od Bukoby. „Znám kávu od sadby až po šálek,“ usmívá se se zadostiučiněním. John vidí za kávou, na jejíž zpracování nyní dohlíží, své rodiče i sousedy. To mu dodává motivaci a chuť do práce. Provádí nás po továrně a popisuje jednotlivé technologie. Ukazuje nám, kde se upražená káva mele a jak se smícháním s vodou pod vysokým tlakem získá tzv. kávová polévka – vysoce koncentrovaný kávový extrakt, který se rozprašuje ve věži s proudícím horkým vzduchem. „Ten vysuší vodu a dolů padá prášek, který jde na tanzanský a východoafrický trh, ale dostává se také do Evropy,“ říká John.

Z rozhovoru s Johnem poznáme, že si dělá starosti o budoucí vývoj továrny – produkční kapacita továrny je využita jen zpola, i když Tanica nezpracovává jen kávu sdružení, ale i běžnou kávu dalšího velkého tanzanského družstva od úpatí Kilimandžára. Vlivem zastaralého výrobního procesu náročného na energii navíc jejich instantní káva ztrácí konkurenceschopnost proti továrnám v Indii a jiných asijských zemích. V duchu si přejeme, aby se brzy stal vedoucím manažerem právě on a aby továrna využila svého potenciálu a prospívala. Sdružení KCU by si tak připsalo další úspěch.

Daniel a jeho žena mají za domem sad zeleninových banánů - obdoby našich brambor.

Mezinárodní trh s kávou

  • V posledních dvaceti letech zažívá trh s kávou období silné nestability -krátká období vysokých cen pro pěstitele střídají dlouhá období cen nízkých nebo extrémně nízkých.
  • Situaci 25 milionů drobných pěstitelů a jejich rodin závislých na celém světě na pěstování kávy zhoršují překupníci, prostředníci a někteří hráči na burze -právě oni mají největší podíl na tom, že se pěstitelům dostane jen zlomek peněz, které v obchodě za kávu zaplatíme.
  • Pěstováním, zpracováním a prodejem kávy se živí více než sto milionů lidí na celém světě. Z čtvrtkilového balíčku kávy, který koupíte ve svém obchodě, se k pěstiteli jen výjimečně dostane více než pět korun, většinou mnohem méně.
  • Pokud se pěstitel zapojí do systému fair trade, má to pro něj několik výhod:
    - Výrazně se zkrátí dodavatelský řetězec (obchodníci nakupují kávu bez prostředníků přímo od výrobců), takže pěstitelé dostanou větší podíl z prodeje než u „standardního“ obchodu.
    - Princip minimální ceny, pod kterou nesmí sjednaná prodejní cena klesnout, a to ani když jsou ceny kávy na světových trzích nízké, zaručuje, že budou pokryty skutečné náklady na pěstování, a zajistí důstojné živobytí pěstitele. – Pěstitelé dostávají i tzv. sociální příplatek na financování projektů místního rozvoje (stipendijní programy pro děti, školení, budování studní, zdravotnických zařízení a mnoho jiného).

O fair trade

  • Fair trade je způsob obchodu s drobnými pěstiteli a řemeslníky z rozvojových zemí Afriky, Asie a latinské Ameriky. Cílem fair trade je umožnit producentům z rozvojových zemí, aby se uživili vlastní prací za důstojných podmínek.
  • Mezi hlavní obecné podmínky fair trade patří: spravedlivá cena pro výrobce, zákaz zneužívání dětské a nucené práce, důstojné pracovní podmínky pro zaměstnance, podpora rozvoje komunit, podpora ekologického zemědělství a jiných environmentálně odpovědnějších výrobních technik a přímé obchodní vztahy.
  • Mezi nejvýznamnější výrobky obchodované jako fair trade patří káva, banány, bavlna, kakao (a výrobky z něj) a čaj.
  • Výrobky splňující přísná kritéria fair trade poznáte nejčastěji podle ochranné známky FAIRTRADE přímo na produktech; jedná se o nezávislé označení, jehož základem je certifikace a kontrola výrobků a obchodníků.
  • V roce 2009 se ve světě prodalo výrobků za 3,4 miliardy eur. V ČR je fair trade se svým obratem 50 milionů korun v roce 2009 nováčkem; v posledních měsících ovšem vybrané výrobky se známkou FAIRTRADE uvedla již necelá polovina českých supermarketů.
Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články