Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Z Nepálu

018-002.jpg
redakce, Pondělí, 2. červnaec 2007
Země s čarokrásnou přírodou pod hřebeny nejvyššího horstva naší planety bohužel patří k nejchudším na světě. Loňské zbavení moci krále politickou situaci v Nepálu nevyřešilo.

Většina pozorovatelů se shoduje, že i po ustavení prozatímní vlády v polovině letošního ledna, jejímž hlavním úkolem je dovést zemi k listopadovým demokratickým volbám, se situace v zemi spíš zhoršuje.

Demokratické strany poskytly v novém kabinetu pět křesel představitelům kontroverzní maoistické strany, sílí nepokoje podporované právě maoisty a stát pod Himálajem čeká ostrý boj o moc v nadcházejících volbách.

Řešení neuspokojivé hospodářské situace se tak i nadále odkládá, čímž trpí obyčejní obyvatelé Nepálu a nejvíce jejich děti. Za chudými lidmi nemusíme do odlehlých částí země, stačí se porozhlédnout po nepálských městech, především v hlavním městě Káthmándú, kde žijí stovky dětí ulice. Jsou bezprizorní, přespávají přímo na chodníku, jako deka jim slouží kartonová krabice. Mnohé z nich jsou sirotci, některé z nich mají rodinu v chudinské čtvrti, jiné utekly za vidinou dobře placené práce z rodných vesniček, kde nepoznaly nic než bídu. Jen malá část z nich ovšem ve městech najde lepší život. Bosé, špinavé, v rozedraných hadrech se toulají po ulicích turistické čtvrti Thamelu. Spokojí se s hrstkou vyžebraných rupií od turistů, za které si kupují jídlo, a jsou přesvědčené, že se nemusí chodit do školy a vzdělávat se. Někdy najdou zbytky jídel vyhozené z restaurací, velká část z nich ale trpí podvýživou a nejrůznějšími nemocemi. Snaží se vykonávat jakoukoli, byť špatně placenou práci: sbírají odpadky, čistí boty nebo si přivydělávají jako poslíčci či těžkou nádenickou prací, často v nevyhovujících, až nelidských podmínkách. Bývají ale vykořisťovány a mnohé z nich končí jako prostitutky či narkomani. V zemi, kde značná část obyvatelstva žije pod hranicí chudoby, se dětem ulice nevěnuje velká pozornost. Všímají si jich jen policisté, kteří je obušky odhánějí, aby neobtěžovaly turisty. Takové děti ztratily podporu rodiny a denně se potýkají s odmítáním a neláskou.

Účinná pomoc

Na ulici Tridéví Marg mě zastavují tři malí ušmudlaní chlapci; není jim více než osm roků. „Pane, máme hlad, dejte nám pět rupií na sušenky…“ žadoní. Sušenek se nenajedí, a tak se rozhoduji vyzkoušet, jestli mají opravdu hlad. Zvu je na dálbhát, typické nepálské jídlo. Viditelně ožijí a vedou mě do malé restaurace, kde tuto specialitu mají zaručeně nejlevnější. Kluci se cpou, jako kdyby půl roku nejedli. Když vidím, jak si dávají přidávat, je mi jasné, že jsem zvolil správný způsob pomoci.

Podmínky, v jakých děti ulice musejí žít, jsou mnohem tíživější, než kdyby zůstaly doma i v té nejchudší vesnici. Ale ani tam nemají na růžích ustláno. Od rána do noci musejí pracovat na polích, aby pomohly rodině uživit se. Rodiče o jejich vzdělávání nechtějí vůbec slyšet. Přišli by o levnou pracovní sílu a navíc nejsou o nutnosti školní docházky přesvědčeni. Proto míra negramotnosti ve venkovských oblastech Nepálu stoupá vysoko nad 75 procent. A pokud by některé osvícenější rodiny chtěly své potomky přece jenom do školy posílat, nemohou si to z finančních důvodů dovolit. Nepálské státní školy jsou sice bezplatné, ale rodiče musejí zakoupit školní uniformy, učebnice a pomůcky.

Nepálská nadace Development of Children and Woman Center (DCWC) je jednou z mála charitativních organizací, která se snaží těžký život nejchudším dětem v Nepálu usnadňovat. Úzce s ní spolupracuje české občanské sdružení Namasté Nepál, které shání prostředky na pomoc nepálským dětem. V současné době se rozbíhá projekt „Úsměv z Nepálu“, jehož cílem je podpora studia nejchudších dětí formou sponzoringu z české strany. Jedná se o formu tzv. adopce na dálku, kdy čeští „rodiče“ (mohou to být jednotlivci, rodiny i kolektivy) přispívají na školní docházku dítěte roční částkou 6000 Kč. Výběr dětí do projektu není ničím podmíněn (náboženské vyznání, kastovní příslušnost) a je prováděn zkušenými dobrovolníky z nadace DCWC mezi nejchudšími či neúplnými rodinami. Pracovníci DCWC peníze předávají přímo učiteli konkrétního dítěte a kontrolují, zda byly použity k určenému účelu, tedy na zakoupení školní uniformy, učebnic a pomůcek a rovněž na zdravotní a hygienickou péči o dítě. Tím je zaručeno, že se vybraný obnos dostane na správné místo. Učitel rovněž několikrát ročně vypracovává zprávu o prospěchu, chování a zdravotním stavu dítěte, která je zasílána adoptivním rodičům. Ti jsou v pravidelném poštovním styku s dítětem i jeho rodinou.


Adoptujte i vy

Adoptovat chudé nepálské dítě je snadné. Můžete si je vybrat na internetové adrese www.namastenepal.cz, kde se dozvíte i další podrobnosti o tomto projektu. Odměnou vám bude úsměv na tváři dalšího nepálského dítěte, které díky poskytnutým penězům bude moci chodit do školy a získá tak velmi pravděpodobně potřebné znalosti k lepšímu uplatnění ve svém nelehkém životě.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články