Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Whistler, město s otevřenou náručí

kanada.jpg
Autor článku: Veronika Schiebertová, Pátek, 22. června 2012
Autor fotografií: Profimedia.cz
Městečko Whistler leží ve vnitrozemí kanadské provincie Britská Kolumbie a je právě jednou z nejproslulejších destinací na planetě. Tato sláva je ovšem záležitostí až několika posledních desítek let, kdy se Whistler ucházel o post hostitelského města olympiády tak dlouho, až jej nakonec v zimě 2010 dosáhl.

Území dnešního střediska sloužilo jako obchodní koridor mezi kmeny Lil'wat a Squamish. První bílí osadníci se začali objevovat kolem roku 1880. Tehdy se místo jmenovalo Alta Lake a jméno Whistler bylo lidovým pojmenováním vzniklým podle hvízdavého zvuku (whistling), který vydávali svišti v horách. Osudovými osobnostmi pro místní život se stali manželé Alex a Myrtle Philips. Ti sem v roce 1911 přišli na pozvání svého přítele a usadili se zde. O tři roky později otevřeli svoji první rybářskou chatu Rainbow Lodge.

V témže roce do Alta Lake dosáhla železnice Pacific Great Eastern Railway. Díky snazší přístupnosti se Alta Lake brzy stalo vyhledávanou rekreační lokalitou na západním pobřeží.

Za další historický okamžik lze považovat dostavbu dálnice See to Sky Highway v roce 1955. Přesto ještě pár desítek let nebylo město prakticky pod žádnou ústřední vládou. Snad proto se sem v šedesátých letech houfně uchylovaly zástupy hippies. Tehdy byl však také rozpoznán potenciál města a Whistler poprvé zažádal o pořadatelství olympijských her. Neúspěšně.

Whistler dostal své jméno podle hvízdavého zvuku zdejších svišťů.

Přátelské město

V průběhu sedmdesátých let se město postupně přeměňovalo do dnešní podoby. Je zde zjevná inspirace evropskými horskými městečky a konceptem „pedestrian friendly“, tedy místo přátelské k chodcům. Whistler si tehdy opět troufl usilovat o statut olympijského hostitele. S každým dalším pokusem a pádem město investovalo více do technického vybavení a paradoxně právě díky svým neúspěchům se dnes Whistler pyšní největším skiareálovým komplexem Severní Ameriky. Dnes tu žije necelých deset tisíc obyvatel a počet návštěvníků se pohybuje mezi dvěma až pěti miliony za sezonu.

V propagačních materiálech se často tvrdí, že Whistler je vzdálen hodinu cesty od Vancouveru. Možná pokud byste vyjeli z posledního domu ze severního Vancouveru, nicméně z centra Vancity (jak mu místní říkají) jsem si užívala okolní krajiny podstatně déle. V centru Vancouveru je doprava někdy problematická, avšak hned po přejezdu slavného mostu Lions Gate Bridge mi věčné kodrcání vynahradí ona výše zmíněná a nedávno zrekonstruovaná dálnice See to Sky Highway. Po pár desítkách minut jízdy autobus míjí distrikt Horseshoe Bay s nádherným přístavem na pacifickém břehu. Mezi majestátními horami se prostírá hladina oceánu, tu a tam zbrázděná nesčetnými ostrovy, na nichž lze zahlédnout ojedinělá stavení. Whistler sestává z vícera propojených jednotek, a nemáte-li k dispozici vlastní dopravní prostředek, je dobré si rozmyslet, kde budete bydlet. Hromadná doprava sice ve Whistleru existuje, nicméně nedosahuje evropských standardů, takže se v určitých hodinách nemusíte mít jak kam dostat. Můj hostel byl sice v zástavbě olympijské vesničky, tedy na samém kraji, autobus k němu ale naštěstí jezdil, a to na stylové trase „Olympic Express“.

Létání mezi stromy

Vydala jsem se do Whistler Village na Peak2Peak Gondola. Jednodenní vstupenka umožňuje neomezený vstup na všechny lanovky v areálu. Jedná se o soustavu lanovek mezi dvěma kopci Whistler a Blackcomb, mezi nimiž se dá podniknout nepřeberné množství pěších i cyklistických výletů. Nahoře na mě čeká ohromující výhled. Sky Express Gondolou se dostávám až na vrchol, kde stále leží sníh. Ač mám jako správný horal poctivě nakoupenou svačinu, neodolávám vůni linoucí se z vysokohorské chaty na vrcholu. Na vytrávení se vozím po Peak2Peak a vyhlížím medvědy, kterými je Whistler proslulý. Nakonec si jednu lehkou trasu procházím a kvečeru se již značně unavená vracím do hostelu. Můj den pomalu končí s výhledem na slunce zapadající za vrcholky zasněžených hor.

Další den je na programu zipline. Tento sport spočívá v „létání“ mezi stromy, domy, horami či stožáry přes rozličný terén, zatímco je člověk zavěšen v popruhu na provaze. Ač to tak může vypadat, prý to není nebezpečné a je to naprosto skvělý zážitek! Společnost, se kterou jsem „létala“, provozuje různé stupně ziplinu: od krátkých tras s pěti drahami až po ty nejdelší. Provozují také tzv. twilight zipline, tedy zipline za soumraku. Areál se nachází za skibobovou dráhou, neblaze proslulou smrtí olympijského závodníka. Les, ve kterém se zipline provozuje, spadá do kategorie deštného pralesa mírného pásma, což by na tomto místě málokdo čekal. Túra je prokládána informacemi o tomto pralese a životě v něm, současnými ekologickými cíli města a různými zajímavostmi. Pokud se vám zipline zdá jako zábava pro pár nadšenců, vězte, že se o něm uvažuje jako o alternativním dopravním prostředku ve velkých městech. Možná tedy jednou nastane doba, kdy si budeme ziplovat mezi mrakodrapy v Praze.

Zipline je dnes jen zábava, ale do budoucna se o něm prý uvažuje jako o alternativním dopravním prostředku ve velkých městech.

Pořádnou dávku adrenalinu zchlazuji v irské hospodě dobrým pivem a účastním se poslední přednášky místního návštěvnického centra v roce 2011. Na hodinový výklad historie Whistleru navazuje muzeum. Poslední odpoledne procházím městečkem, zastavuji se u olympijských kruhů a navštěvuji Lost Lake, tedy Ztracené jezero, jako stvořené k pikniku. Se soumrakem už nezbývá než si vyzvednout zavazadla a s Whistlerem se rozloučit. Tři whistlerovské dny uběhly jako voda a jako by mě chtěl Whistler na rozloučenou odměnit, cestou z města přes silnici přebíhá malé medvídě.


Celý rok bez nudy

Whistler je rozsáhlá propojená lyžařská zóna se třemi ledovci, náročnými tratěmi s velkým převýšením a výbornými sněhovými podmínkami. Jen asi jedna pětina z dvou set místních sjezdovek je lehkých, polovina středně těžkých a třetina náročných. Za rok tu dohromady napadne průměrně přes 10 metrů sněhu. Jezdí tu 38 lanovek. Dva nejdelší sjezdy z vrcholu Whistleru i Blackcomb měří shodně kolem 11 km.

Kromě lyžování a běžek si tu můžete užít sněžné skútry, heliskiing, sněžné saně, cesty helikoptérou, gurmánské večery nebo lázně. V létě vás čekají skvělé cyklistické i pěší trasy, výlety za pozorováním medvědů, ochutnávky vín, golf, lezení po skalách, lyžování na ledovcích, jízda na čtyřkolkách, rybaření a jízda na koních, ale také procházka v korunách stromů po stezce vybudované ve větvích. Whistler dostal své jméno podle hvízdavého zvuku zdejších svišťů.

Příležitost studovat

Zažijte Kanadu – cestování a práce v Kanadě

Chcete-li strávit až rok prací, cestováním či studiem v Kanadě a je-li vám 18–35 let, můžete se přihlásit do kanadského vládního programu Zažijte Kanadu. Na základě bilaterální dohody s českou vládou nabízí mladým občanům ČR příležitost získat pracovní zkušenost v Kanadě, zdokonalit se ve znalosti angličtiny nebo francouzštiny a poznat zblízka kanadskou kulturu a společnost.

Program má celkem tři kategorie. U nejoblíbenější kategorie – Pracovní prázdniny – získáte po splnění podmínek programu (např. občanství ČR, čistý trestní rejstřík či finanční prostředky na začátek pobytu v Kanadě) otevřené pracovní povolení, s nímž můžete cestovat po Kanadě a pracovat pro jednoho či více zaměstnavatelů po dobu až dvanácti měsíců. V rámci tohoto ročního pobytu můžete také až šest měsíců studovat.

Detailní informace o podmínkách účasti v programu a aktuální počet volných míst v rámci roční kvóty najdete na webových stránkách velvyslanectví www.canada.cz.

Kanada a olympiáda

Zimní olympijské hry ve Vancouveru a Whistleru 2010 trvaly 17 dní, soutěžilo 2566 sportovců z 82 zemí světa, vše monitorovalo 10 000 zaměstnanců médií a sledovaly 3 miliardy diváků. Při olympijských a paralympijských hrách Whistler hostil alpské lyžování, běh na lyžích a biatlon, severskou kombinaci, skoky na lyžích, bobování, sáňkování a skeleton. Kanada hostila také LO H v roce 1976 v Montrealu a ZOH v roce 1988 v Calgary.

Tento rok čeká svět na LO H v Londýně. Velká Británie pořádala letní olympiádu v roce 1908, v roce 1944 se hry nekonaly kvůli druhé světové válce, odehrály se až v roce 1948. V červencovém čísle pro vás chystáme článek o londýnských zajímavostech, které mohou zhlédnout návštěvníci britské metropole.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články