Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Washingtonské „Newseum“

102-000.jpg
Vít Pohanka, Pondělí, 2. června 2008
Američané milují superlativy. Ve Spojených státech proto často narazíte na pamětihodnosti, které jsou podle místních v nějakém ohledu „nej…“ na světě.

„Newseum“, jak mu tady oficiálně říkají, se právem chlubí titulem „nejinteraktivnější muzeum na světě“. Návštěvník je tu doslova vtažen do nedávné i starší historie tak, jak ji zaznamenala média.

Můžete se tak dozvědět, co vysílaly televize a tiskly noviny v den atentátu na Kennedyho. Nebo jak vypadalo zpravodajství na západě i východě Evropy, když se začala stavět Berlínská zeď. V televizním studiu si můžete také vyzkoušet, jaké to je být moderátorem, nechat se natočit a pak se na svůj výkon podívat.

102_002_jpg_490f0813c2.jpg

„Tohle muzeum je především o svobodě,“ říká jeho viceprezidentka Susan Benettová. „Snažíme se názorně ukázat, že svobodný tisk je základním kamenem kterékoli svobodné společnosti.“ Velmi působivá je prezentace toho, co se stalo 11. září 2001. Promítá se dokument, ve kterém slyšíte výpovědi novinářů, kteří byli v New Yorku přímo u „dvojčat“ Světového obchodního centra. Současně ale zabírá tato expozice zhruba stejný prostor jako zmíněná Berlínská zeď. Pracovníci muzea si zjevně dávají pozor, aby jeho expozice nebyly jenom jakousi vlasteneckou výkladní skříní zaměřenou na Ameriku.

V několikapatrové expozici může návštěvník mimo jiné najít například sál věnovaný novinářům, kteří zemřeli při výkonu povolání, nebo naopak odlehčeněji pojatá témata, jako je vliv Hollywoodu na média.

Ale v Muzeu žurnalistiky je toho k vidění mnoho a mnoho dalšího. Viceprezidentka Benettová vysvětluje, že je tato instituce sice zamýšlená pro všechny věkové kategorie. Ale když ji připravovali a plánovali, měli na mysli tři hlavní skupiny návštěvníků. Říká jim listovači, plavci a potápěči.

Typický „listovač“ stráví v muzeu tak 90 minut a odejde s tím, že navštívil jednu z důležitých turistických atrakcí ve Washingtonu. „Plavec“ stráví v muzeu tři až čtyři hodiny.

Podívá se na některá videa a pročte si nějaké materiály víc do hloubky. „Potápěč“ se může do muzea ponořit na celé dny. A to doslova.

Ke zhlédnutí je tu dvacet sedm hodin videomateriálů, prohlížet se dají některé z nejlegendár­nějších reportážních fotografií, návštěvník může pročítat nepřeberné tištěné materiály. Osobně mohu dodat jediné: ať už jste listovač, plavec nebo potápěč, do washingtonského Muzea žurnalistiky stojí za to zajít.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články