Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Vzpoura na lodi Bounty

098-002.jpg
Michael Borovička, Úterý, 3. dubna 2007
„Má drahá Betsy, nacházím se nyní v koutu světa, o němž jsem nikdy nepředpokládal, že se v něm ocitnu; je to však místo, které mi poskytlo útočiště a zachránilo život... Věz tedy, má drahá Betsy, že jsem přišel o Bounty...“

Kapitán této lodě prožil neobvyklé životní zkoušky. Psal o nich své ženě z Kupangu na Timoru v Nizozemské východní Indii. Měl za sebou dlouhou plavbu v otevřeném člunu, do něhož ho vzbouřenci vysadili ještě s dalšími muži. Dne 14. června 1789 člun dosáhl břehů nizozemské kolonie a William Bligh si s ulehčením poznamenal: „Nemohu ani popsat radost a štěstí, jež mezi námi spatření země způsobilo. Skutečně, kdo by uvěřil, že za jednačtyřicet dní mohu být na pobřeží Timoru, v kterémžto čase jsme urazili 3618 mil, což činí v průměru 90 mil denně.“ Vzbouřenci si jistě nedovedli představit, ze jejich nenáviděný kapitán by vůbec mohl dorazit v takové kocábce do civilizovaných končin. Jenže William Bligh nebyl jen autoritativní velitel, ale i vynikající námořník a skvělý navigátor.

Plavba na Tahiti

Dne 23. prosince 1787 vyplula Bounty pod Blighovým velením směrem na Tahiti, kde měla naložit sazenice chlebovníku a dopravit je do oblasti Karibiku. Plody chlebovníku zde měly poskytnout potravu pro masy černých otroků pracujících na plantážích. Plavba byla od počátku obtížná: moře bylo rozbouřené, obrovské vlny poškodily loď krátce po vyplutí z Anglie. Bounty byla poměrně malá, měla i málo početnou posádku, kterou nedoprovázeli žádní námořní pěšáci, kteří by zajišťovali bezpečnost. Bouřlivé počasí znemožnilo provést původní kapitánův úmysl plout kolem mysu Horn do Tichého oceánu, a tak Bounty zamířila k mysu Dobré naděje. Po opravách směřovala jižním Indickým oceánem k východu. Z jihu obeplula Austrálii a Tasmánii, zamířila do Pacifiku a koncem října přistála u břehů Tahiti. Tady si členové posádky užívali tropického ráje. Disciplína povolila, muži mohli mít za hrst hřebíků kteroukoli tahitskou krasavici a také toho využívali. Když loď vyplula s nákladem chlebovníkových sazenic zpět k západu, nespokojenost už jen bobtnala.

Dne 28. dubna 1789 vypukla na lodi vzpoura. Vzbouřence, které kupodivu podporovala jen třetina posádky, vedl poručík Fletcher Christian. Přesto však vzbouřenci snadno zvítězili, protože zbytek posádky zůstal pasivní. Podařilo se jim zmocnit se lodi dokonce bez prolití kapky krve. Kapitána a osmnáct mužů, kteří mu zůstali věrni, vysadili do sedm metrů dlouhého člunu, který byl potom tak přetížený, že jeho okraje vyčnívaly sotva dvacet centimetrů nad hladinu. Vzbouřenci dali těmto nešťastníkům jen čtyři krátké šavle, potraviny a vodu na pár dní, sextant, kapesní hodinky, avšak žádnou mapu ani kompas. Všichni loajální členové posádky se však do člunu nevešli, a tak některé z nich vzbouřenci museli nechat na palubě Bounty s tím, že je později vysadí na Tahiti.

Bligh věděl, že nejbližší výspa evropské civilizace leží na Timoru. Nejprve se však zastavil na nedalekém ostrově Tofua (Přátelské ostrovy), kde hodlal doplnit zásoby potravin a vodu. Sotva však námořníci přirazili ke břehu, napadl je dav domorodců, kteří jednoho z nich zabili. Bligh neměl zbraně, a proto se na dalších ostrovech, kupříkladu na souostroví Fidži, raději ani nepokusil přistát.

Bligh důvěřoval svým navigačním schopnostem, které si osvojil na lodi Resolution jako účastník poslední plavby kapitána Jamese Cooka. Považoval za svoji povinnost přežít a podat zprávu o vzpouře, aby co nejdříve britské lodě mohly vyrazit stíhat vzbouřence. Je paradoxem, že během této neuvěřitelné plavby, která měřila 6701 kilometrů, ztratil jediného muže, zatímco někteří další pak zemřeli v relativním bezpečí na tropické nemoci v nizozemské Batávii. Bligh objevil během plavby člunem některé dosud neznámé ostrovy Nových Hebrid. Podařilo se mu proniknout od západu Velkým bariérovým útesem a podél pobřeží Queenslandu doplout až do Torresova průlivu a odtud na Timor. Dne 31. května musel čelit další vzpouře, kterou však díky své tvrdosti a osobní statečnosti zvládl. V Kupangu Bligh koupil menší loď, kterou nazval Resource. Přes nizozemskou Batávii se dostal do Anglie, kam doplul v březnu 1790.

Dodnes historikové vedou spory o příčinách vzpoury na Bounty. Jedni tvrdí, že Bligh byl krutý tyran, který terorizoval posádku takovým způsobem, že jí nezbylo, než se ho zbavit. Jiní se zase domnívají, že posádka byla nezkušená, nebyla zvyklá na nezbytnou disciplínu, která provázela dálkové plavby. Svoboda a sexuální excesy na Tahiti ji morálně tak rozložily, že po vyplutí nebyla ochotna vrátit se k námořnickému životu.

Bezcitný velitel?

Byl tedy Bligh výjimečně bezcitný velitel? Záznamy v lodním deníku Bounty spíše hovoří o opaku a dokládají, že Bligh se uchyloval k tělesným trestům jen sporadicky. Provinilcům spílal v případech, kdy jiný kapitán by nařídil bičování a nechal je bičovat tehdy, kdy jiní by pomýšleli na oprátku. Byl to vzdělaný muž, který se živě zajímal o vědecké poznání, přesvědčený, že vhodná strava a hygiena jsou nutné pro dobrý stav jeho posádky.

Na druhé straně jeho současníci potvrzují, že to byl muž velice ješitný a arogantní, který si nedovedl získat přátele. Vzpoura na lodích podnikajících dálkové plavby v 18. století byla výjimečnou záležitostí, a tak se přikloňme k názoru, že odpovědnost za ni nesou obě strany. Ovšem před zákonem vzbouřenci nikdy nemohli obstát. Britská admiralita vyslala do Pacifiku kapitána Edwarda Edwardse s lodí Pandora, aby vzbouřence přivezl domů a oni mohli být postaveni před soud. Na Tahiti pochytal 14 mužů, z nichž plavbu do Anglie přežilo jen deset. Bligha vojenský soud vyšetřoval kvůli ztrátě lodi, ale nakonec ho v říjnu 1790 zprostil obvinění. Z deseti vzbouřenců byli odsouzeni k smrti a popraveni jen tři.

Další osudy kapitána Bligha jsou mnohem méně známé. Admiralita mu znovu dala důvěru a s ní dvě lodi, s nimiž se pokusil splnit úkol, který mu zmařili vzbouřenci. Tentokrát sazenice chlebovníku na Jamajku dopravil. Za napoleonských válek se vyznamenal pod Nelsonovým velením jako velitel řadové bitevní lodi Glatton v námořní bitvě u Kodaně. Jeho kariéra byla strmá, dosáhl až hodnosti admirála. V roce 1805 se stal guvernérem Nového Jižního Walesu, ale tady jeho povaha narazila na odpor kolonistů, kteří se proti němu vzbouřili. Byla to už třetí vzpoura proti jeho autoritě. William Bligh musel odejít. Vrátil se do Anglie, kde dožil na svém statku. Vzbouřenci v čele s Fletcherem Christianem neměli na růžích ustláno. Odpluli na Bounty s tahitskými ženami na neobydlený a odlehlý ostrov Pitcairn, kde se stali z vlastní vůle vězni i trosečníky, neboť loď zapálili. Nebylo již cesty zpátky. Jejich potomci tam žijí dodnes.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články