Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Výzva 3 vrcholů

101-000.jpg
Libor Hruška, Středa, 25. listopadu 2009
Skotský Ben Nevis (1343 m n. m.), anglický Scafell Pike (978 m n. m.) a velšský Snowdon (1085 m n. m.). Tři majestátní hory, na jejichž svazích v létě potkáte nejen klasické turisty, ale i tisíce turistů-běžců, kteří tu svádějí souboj s časem i vlastní fyzičkou při bláznivém závodě zvaném Three Peaks Challenge. Tento nikým neorganizovaný extrémní závod má pouze jediné pravidlo – zvládnout všechny tři výstupy na nejvyšší vrcholy Skotska, Anglie a Walesu během čtyřiadvaceti hodin.

Přestože ve Velké Británii nenajdete žádné velehory, je Three Peaks Challenge (v překladu Výzva tří vrcholů) nesmírně náročná akce. A to i kvůli nevyzpytatelnému ostrovnímu počasí a dlouhým přejezdům, při kterých se řidiči snaží ušetřit každou minutu a příliš si nelámou hlavu s dodržováním dopravních předpisů. Nás ale závodění nijak zvlášť nelákalo, a tak jsme si cestu rozdělili do více dnů. I tahle na první pohled nevinná varianta nám ale nakonec dala pořádně zabrat.

Po stopách Mela Gibsona

Stejně tak jako většina Britů jsme i my začali cestu za ostrovní „velkou trojkou“ ve Skotsku na úpatí 1343 metrů vysokého Ben Nevisu, který je zároveň nejvyšší horou celé Velké Británie. Žádný obr, o dvě stě padesát metrů nižší než Sněžka, řeknete si možná, ale na rozdíl od Krkonoš se tady na svah vychází prakticky z nulové nadmořské výšky a po cestě není mnoho úseků, na nichž byste si mohli odpočinout. Stezka začíná šplhat prudce vzhůru hned od velkého parkoviště u návštěvnického centra a už po pár minutách chůze se ocitnete vysoko nad táhlým údolím Glen Nevis, jehož zelené stráně si „zahrály“ i v mnoha slavných velkofilmech. Natáčelo se tady například Statečné srdce s Melem Gibsonem, Rob Roy s Liamem Neesonem nebo některé scény z příběhů o Harrym Potterovi.

Pokud si ale stejně tak jako my vyberete k téhle túře víkend, rozhodně zapomeňte na to, že byste měli zdejší typicky skotskou krajinu jen sami pro sebe. Vždyť nejvyšší hora Velké Británie ročně přiláká až sto tisíc turistů. Po kamenné cestě se na vrchol sápe podivná směsice výletníků – potkáte tu rodiny s malými dětmi, důchodce se psy, horolezce v profesionální výstroji i noblesní dámy v dosti nepraktickém oblečení. A aby toho nebylo málo, prožene se kolem vás občas skupinka zpocených atletů trénujících na pravidelný zářijový závod, při němž se běhá na vrchol Ben Nevisu a zpátky.

Ben Nevis – nahoře je výhled z této nejvyšší skotské hory, dole vidíte přímo ji.

Tahle sebezničující kratochvíle má tradici sahající až do roku 1895, kdy místní holič William Swan zvládl trasu z nedalekého městečka Fort William a zpět za 2 hodiny a 41 minut. Dnes ti nejlepší muži dokážou závod uběhnout za hodinu a půl, což zní téměř neuvěřitelně. Pouze pro srovnání, nám jenom cesta nahoru trvala tři hodiny.

Česká vlajka na „Zlomyslné hoře“

Dobrou zprávou naopak je, že když se na svah nevydáte velmi brzy ráno nebo vpodvečer, měli byste čistě teoreticky potkat jen málo účastníků Three Peaks Challenge. Ti se vydávají na cestu buď v šest hodin ráno, nebo v pět odpoledne. Záleží na tom, zda chtějí všechny hory zvládnout za světla, či se rozhodnou poslední z vrcholů, velšský Snowdon, zdolat v noci.

Zelená krajina se s přibývající nadmořskou výškou postupně mění v nekonečné kamenné moře, na kterém se i v srpnu sem tam objevují zbytky sněhu. Jen málokdo odolá pokušení a v šortkách a triku s krátkým rukávem se na špinavém sněhu nevyfotí. Ještě větší nával je ale samozřejmě na vrcholovém kameni, kde lidé hrdě pózují s národními vlajkami – někteří s britskými, jiní se skotskými a my jsme tu náhodou pod kameny narazili i na tu českou. A přestože se dá jméno Ben Nevis přeložit jako „Zlomyslná hora“ nebo „Hora s vrcholem ve věčných mracích“, na počasí jsme si nemohli stěžovat – polojasno bez jediné kapky a nádherné výhledy na okolní hory, jezera a mořské zálivy.

Kocovina na Scafell Pike

O tři sta kilometrů jižněji, v kraji Lake District, se na břehu nejhlubšího anglického jezera ukrývá zapadlá vesnička Wasdale Head, která bývá druhou zastávkou při čtyřiadvaceti­hodinovém horském závodě. Je v tom cosi symbolického, protože právě tohle místo se v 19. století stalo kolébkou anglického horolezectví. Nostalgie po dobách pionýrů tohoto sportu se do vás zakousne už v místní hospodě Wasdale Inn, která funguje zároveň jako minipivovar, takže tu můžete ochutnat i několik druhů domácího piva.

Pohled na nejvyšší horu Anglie, majestátní Scafell Pike.

Nám se v téhle útulné krčmě se stěnami plnými cepínů, lan, karabin a starých fotografií tak zalíbilo, že jsme výstup na nejvyšší horu Anglie Scafell Pike následující den absolvovali s lehkou bolestí hlavy a dalšími příznaky mírné kocoviny. Z té nás ale rychle probral neustávající déšť, ke kterému se těsně pod vrcholem přidala i mlha a nepříjemný vichr. Pokoušet se v takovém nečase o vrcholový snímek vůbec nemělo smysl. Rozumnější bylo z 978 metrů nad mořem rychle seběhnout dolů a schovat se před nástrahami typického anglického léta zpátky do hostince.

„Blbejch devět minut!“

Účastníci ostrého závodu ale nemají na dlouhé vysedávání nad pintou místního piva ani pomyšlení. Před sebou mají další tři hodiny svižné jízdy autem do Walesu, kde je čeká třetí dějství jejich cesty – majestátní „Sněhová hora“, Snowdon. Nás bohudík čas netlačil, a tak jsme si mohli v klidu vychutnat cestu po velšském venkově lemovanou dvojjazyčnými cedulemi plnými velšských jazykolamů a plakáty lákajícími na nedělní závody fretek.

Na vrchol Snowdonu, velšsky Yr Wyddfa, vede celkem deset tras, čímž se davy turistů, kteří sem míří, alespoň trochu rozředí. Pokud chcete mít během výstupu alespoň nějaké soukromí, vyhněte se dvěma nejrušnějším stezkám – Pyg Track a Miner’s Track – vedoucím ze sedla Pen-y-Pass. Právě v tomto sedle ležícím v nadmořské výšce 360 metrů také odpoledne potkáte nejvíce oslavujících nebo naopak zklamaných účastníků Three Peaks Challenge. „Nestihli jsme to o devět minut. Rozumíš – dvacet čtyři hodin na cestě a o všem rozhodne devět blbejch minut navrch,“ vyprávěla nám tu na parkovišti naštvaně skupinka splavených padesátníků v oranžových dresech. „Všechno šlo na čas, ale na dálnici jsme uvízli v zácpě. S tím nenaděláš vůbec nic,“ dodal rezignovaně jeden z nich.

Peklo na Snowdonu

My jsme se nahoru vydali z jihu po poněkud opomíjené stezce Watkin Path, která zdolává zdaleka největší převýšení. Cesta startuje z výšky 80 metrů nad mořem, a tak máte před sebou zhruba 1010 metrů stoupání včetně závěrečné téměř kolmé stěny na samotný vrchol. Zážitek, po kterém pochopíte, proč právě tady trénoval sir Edmund Hillary před svou cestou na Everest. To pravé peklo vás ale čeká až nahoře.

Při dobré viditelnosti se odtud sice dá dohlédnout přes moře až do Irska, ale mezi stovkami dalších turistů, kteří se tu tísní, vás chuť na dlouhé rozhlížení velice rychle přejde. A ještě horší je to v kontroverzní moderní horské boudě, která byla na Snowdonu otevřena letos na jaře. Pokud si tu chcete dát něco k jídlu nebo k pití, musíte se zařadit do nekonečné fronty vedoucí k výdejnímu pultu. Kromě turistů, kteří se sem doplazili po svých, je tu totiž i mnoho těch, které tu vyplivl jeden z parních nebo dieselových vláčků Snowdonské horské železnice, která se až na vrchol šplhá už od roku 1896.

Nejvyšší hora Walesu – Snowdon.

Protlačit se k vrcholové kótě je tady na Snowdonu zkrátka téměř nadlidský výkon. Přiznám se, já osobně jsem to vzdal a zůstal dva tři metry pod samotným vrcholkem. Alespoň teď mám záminku, proč si „Výzvu tří vrcholů“ zase za pár let zopakovat. Ale tentokrát už doopravdy – na čas!


Co je Three Peaks Challenge

Neoficiální vytrvalostní závod, při němž musí účastníci zdolat nejvyšší hory Skotska, Anglie a Walesu během 24 hodin, má již čtyřicetiletou tradici. Existují ale také lehčí i těžší varianty. Někteří si cestu rozvrhnou do více dní, jiným to naopak nestačí a start i cíl svého čtyřiadvaceti­hodinového závodu mají v nulové nadmořské výšce. To ostatně není až zas takový problém, neboť všechny tři hory leží poměrně blízko u moře. Závod není nijak centrálně organizován. Cestu často pořádají různé spolky nebo skupinky přátel, aby upozornily případné dárce na svou charitativní sbírku.

Ubytování

Přímo na úpatí všech tří hor jsou velké kempy a také hostely, ve kterých nechybí nástěnky s aktuální předpovědí počasí. Four Peaks Challenge Pokud jsou vám tři vrcholy málo, můžete se podívat ještě na nejvyšší horu Severního Irska Slieve Donard (852 m n. m.).

Problémy

Britové sice Three Peaks Challenge milují, ale závod má také hodně odpůrců. Ochráncům přírody vadí eroze, kterou turisté způsobují, dopravním policistům zase zběsilá jízda některých řidičů mezi horami.

Kdy vyrazit

Vydat se na Three Peaks Challenge je samozřejmě nejlepší v létě. Pokud ale zrovna nemilujete davy lidí, nejezděte sem o víkendech ani v období od konce června do poloviny července.

Jak to stihnout za 24 hodin

Většina lidí se přiklání k jedné ze dvou základních variant. Obě startují pod skotským Ben Nevisem. Při první z nich zvládnete všechny výstupy za světla a vyspíte se během nočního přejezdu, při druhé si musíte odpočinout přes den a na velšský Snowdon vylézt za tmy.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články