Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Voňavý unikát Réunionu

88.jpg
Autor článku: Petr Blahuš, Čtvrtek, 29. Srpen 2013
Autor fotografií: Profimedia.cz
Není snad nikdo, komu by nechutnala nebo aspoň nevoněla. V omáčce, zmrzlině, kávě, čaji… Jediná zaručeně přírodní vanilka se dnes vyrábí jen na několika místech světa. Ta nejlepší, zvaná bourbonská, je z francouzského ostrova Réunion v Indickém oceánu.

Vanilka se na Réunion dostala z Mexika kolem roku 1820. První pěstitelské pokusy na Réunionu se ale příliš nepovedly. Na Réunionu totiž nežily tamní včely rodu Melipona i některé druhy kolibříků, kteří květy původního druhu vanilovníku opylovali. Fiaskem skončily i pokusy o dovezení těchto opylovačů na Réunion. Až téměř do poloviny 19. století tak mělo na výrobu a prodej vanilky celosvětový monopol stále Mexiko.

Reputaci Réunionu nakonec zachránil v roce 1841 chudý a negramotný černoch. Teprve dvanáctiletý otrok Edmond totiž vymyslel poměrně jednoduchý způsob ručního opylování vanilky. Přišel na to, že stačí stisknutím květu přerušit přepážku mezi tyčinkou s pylem a bliznou, čímž dojde k jeho samoopylení.

Edmondova metoda umožnila rozšíření pěstování vanilky i do dalších francouzských tropických kolonií: na Madagaskar (velký konkurent Réunionu v pěstování vanilky), ale i Komory, Polynésii nebo Malé Antily.

Unikátní otrokova metoda se při pěstování přírodní vanilky používá dodnes, ale svému vynálezci mnoho štěstí nepřinesla. Edmond, který dostal za pohádkové zbohatnutí od réunionských plantážníků svobodu, se sice v návalu radosti nechal pojmenovat Albius (tedy Bílý), ale nakonec stejně umřel v naprosté bídě.

Vanilovník jako každá liána potřebuje ke svému růstu oporu.

V továrně na vůni

Za světovou metropoli vanilky se pokládá městečko Bras-Panon na březích řeky Riviére du Mât, poblíž východního pobřeží Réunionu. Právě zde (a ještě kolem městysu Saint-Pierre) je centrum produkce voňavého koření. V místní továrně Coopérative de Vanille se tu tradičními metodami zpracovává její nejslavnější druh, bourbonská vanilka. Jméno nese po starém názvu Réunionu – Bourbonský ostrov.

Exkurze po továrně trvá asi hodinu a začíná v nákupním a informačním minicentru. Koupíte tu vanilkové tobolky ve svazečcích zabalených v plastu, aby se ochránila unikátní vůně, nebo lahvičky s výluhem pro přípravu pokrmů či alkoholických punčů. Průvodkyně pak zájemce provede areálem. Ukazuje palety, na kterých se vanilka suší, a zavede je i do dílny, kde domorodé dělnice tobolky třídí, aby odstranily vyschlé a nepříliš voňavé kusy. Nakonec ukáže i sklad s dřevěnými a kovovými bednami, kde se tobolky skladují, aby z nich nevyprchalo charakteristicky sladké aroma.

Krátký čas na opylení

Pro většinu lidí je nejdůležitější látkou vanilky aromatický fenolický aldehyd vanilin, díky kterému má vanilka svoji příjemnou vůni a sladkou chuť. Vyskytuje se v tobolkách vanilovníku, nesprávně nazývaných lusky. Vanilovníky jako všechny liány potřebují oporu, kolem které se ovíjejí – strom nebo tyč.

Na plantážích se šlahouny vanilovníku udržují o délce maximálně dva metry, aby na ně dělníci dobře viděli a dosáhli. Je to velmi důležité, protože vanilka kvete jen necelých 24 hodin a musí se stále kontrolovat. Jen po tuto dobu je totiž možné provést umělé opylení květů metodou Edmunda Albiuse. Zkušený plantážový dělník takto dokáže opylit za den až 1500 květů.

Plody vanilovníku se sklízejí nedozrálé. Po sklizni se tobolky ponoří na necelou minutu do vařící vody, rychle se osuší a uloží na slunce. Je to takzvaná mokrá metoda, specifická pro Réunion. Dalších osm měsíců se tobolky suší a nechávají zrát v dřevěných bednách, přičemž se průběžně vyřazují přesušené nebo plesnivé kusy.

Svazky vanilkových tobolek na trhu.

Vanilka nad zlato

Vanilka je považována za druhé nejdražší koření na světě, hned po šafránu. Proces jejího pěstování a zpracování je velmi náročný na lidskou práci, a proto je přírodní vanilka drahá.

Dnes se vanilka používá hlavně v potravinářském průmyslu a v kuchyni jako přísada do sladkých jídel, především moučníků, zmrzlin, čokolády a pudinků. Na Réunionu patří k typicky místním specialitám i kachna nebo kuře pečené na vanilce a pstruh s vanilkou, flambovaný v místním kreolském rumu. Oblíbená je také domácí výroba vanilkové kávy nebo vanilkového cukru. Ten se vyrábí tak, že do obyčejného třtinového cukru se na dobu několika týdnů zastrčí naříznuté tobolky vanilky nebo se část vysušené dužniny do cukru vyškrábe. Když se dužnina smíchá s 90procentním lihem, vznikne specifický výluh, který se používá třeba k podlévání a přípravě už zmíněné kachny.

Vanilka je s oblibou používána také k výrobě parfémů a kosmetiky. Na mnoha réunionských rodinných manufakturách se vyrábějí skvělé a velmi drahé voňavky. Mnohé z těchto špičkových farem stojí vysoko na svazích hory Maido ve vesnici Petit France. Vanilková esence má své místo i v aromaterapii. Její teplá a sladká vůně uklidňuje a léčí po celém světě.


EXKURZE V TOVÁRNĚ NA VŮNI

Coopérative de Vanille, která nabízí prohlídku továrny s průvodcem, má otevřeno pondělí až sobota od 8.30 do 12.00 a od 14.00 do 17.00 hodin. Cena exkurze je 4,50 eura, děti do deseti let mají vstup zdarma.

Na stránkách družstva najdete mnoho dalších informací o regionu i vanilce a dokonce i proslulé recepty (kachna na vanilce, kuře s vanilkou a kokosem, vanilkový koláč či punč).

http://vanillebourbon.e­-monsite.com/

Doprava

Naprostá většina leteckých linek na tento francouzský zámořský departement létá z Paříže. Let trvá zhruba 11 hodin. Letenka z Paříže na Réunion a zpět stojí mimo akce kolem 18–20 tisíc korun. Dopravu na ostrově zajišťuje hustá síť autobusů. Linky objíždějí ostrov po silnici kolem pobřeží, některé ho i přejíždějí po silnici mezi Sain Benoit a Saint Pierre. Pohodlnější je pronájem auta, taxikáři znají ostrov a jsou dobrými průvodci, proto se vyplatí pronájem taxi na celý den.

Ubytování

Na ostrově je na výběr mnoho hotelů a hotýlků, penzionů a v horách podél značených cest i typické gites d’étape. Noc v nich vyjde asi na 12 eur ve společné místnosti, malé penziony si účtují kolem 20 eur a víc.

Stravování

Na Réunionu najdete klasické samoobsluhy a francouzské U­marché (supermarkety a hypermarkety) i mnoho restaurací a kaváren. Na ostrově lze ochutnat jak typickou francouzskou kuchyni, tak kreolské místní speciality ovlivněné Afrikou, a to vše v kvalitě Francie a Evropy (ovšem také za evropské ceny).

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články