Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Vis - Neokázalý společník

114-000.jpg
Tomáš Wehle, Pátek, 22. května 2009
Málokterý ostrov nejen v Chorvatsku se vám tak dostane do srdce. Přátelský, nesmělý a nepodbízivý společník zatím neúpí pod autokary cestovních kanceláří, navzdory půvabným plážím. Až do roku 1989 zde totiž byla vojenská základna, a tak zůstal turistům zapovězen.

Ze Splitu sem denně vyjíždějí trajekty a katamarány. Proplujete mezi ostrovy Brač a Šolta a rozprostře se před vámi, ležící ospale ani ne dvacet kilometrů za ostrovem Hvar. Objeví se v lehké mlze, jen jako silueta na horizontu.

V jadranském geologickém dobrodružství vyrostl z moře jako desátý největší ostrov mezi více než tisícem dalších, roztroušených podél chorvatského pobřeží. I když střídal své vládce, vojska a piráty, vždy vytrval a vzdoroval útokům a zhoubným vlivům, zejména do příchodu Chorvatů v 7. století našeho letopočtu.

Se svými 90 kilometry čtverečními se ostrov nezdá příliš velký, každopádně minulostí se chlubí pestrou. Prehistorické jeskyně a rozvaliny, legendy o králích a královnách a Issa, antický městský stát s vlastními penězi a vládci, to dokládají.

Co tu ještě děláte?

Vis je ostrov přátelský. „Většina zdejších obyvatel se velmi divila, když jsme zde první rok zůstali i přes zimu. Vídali nás na pobřeží nebo v obchodě a ptali se:,Vy tu ještě jste?‘ Nemysleli to zle, jen jim přišlo zvláštní, že jsme tu chtěli být i mimo turistickou sezonu,“ vzpomíná Američanka Betty Poynterová, která sem spolu s manželem před šesti lety přijela na dovolenou. Na ostrově už zůstali. S domorodci se spřátelili a ti je zasvětili do zdejšího rytmu.

Nejen do nejrůznějších tradičních oslav, ale i do sklizně vína, oliv nebo výroby rakije.

Neobvyklá tu prý není třeba situace, kdy se místní snaží pomoct starým lidem, kteří už nemají dostatek prostředků, aby se o sebe důstojně postarali. Věnují jim všelijaké dary, kupují si od nich med, zeleninu nebo bylinky, případně jim vypomůžou v domácnosti.

Choutky novodobých dobyvatelů

Vis je ostrov nenápadný. Přijedete-li sem poprvé, říkáte si: Co tady kromě obvyklého opalování a koupání vlastně podnikat? Dlouho tomu tak opravdu bylo. Když jste ještě před pár lety otevřeli dveře zdejšího turistického centra a zeptali se, co jiného tu dělat mimo pláž, dostali jste stručnou odpověď: Nic, v létě tu nic zajímavého není.

Dnes už je situace jiná, a tak si můžete vyjet na kolech po značených cyklostezkách do vnitrozemí ostrova a vinohrad po vinohradu ochutnávat místní prosluněnou produkci.

Vydat se lze rovněž na průzkum vojenských tunelů, jeskyní nebo na procházky po opuštěných samotách mezi vesnicemi.

Vis nemá velké hotelové komplexy jako například Brač nebo Hvar.

Jeho infrastruktura není tolik rozvinutá (nemá třeba vodovodní systém vhodný pro velké hotely), a možná proto, že byl jako vojenská základna tak dlouho izolovaný, místní kladou menší důraz na rozvoj masové turistiky.

Jedná se ale o tak pozoruhodný ostrov – z pohledu turismu by se téměř dalo říct „ostrov neoraný“ -, že neuniká pozornosti investorů.

Před necelými dvěma roky žil případem, kdy několik členů místního úřadu obvinilo starostu, že se tajně dohodl s chorvatskou vládou a Splitsko-dalmatinskou župou na prodeji půdy v krásné nedotčené zátoce Zaglav. Developer tam plánoval postavit apartmány s celkovou kapacitou pět set lůžek.

Celá věc se dostala na veřejné zasedání a z plánu nakonec sešlo.

Ze zakázané vojenské základny se tedy stal turistický resort. Když sem zavítáte třeba v květnu, kdy už je moře na koupání, ale většina návštěvníků se na dovolenou teprve chystá, připadáte si jako objevitelé. Především vnitrozemí můžete procestovat, aniž potkáte někoho mluvícího jinak než chorvatsky.

Na ně, na partyzány!

Vis je ostrov venkovský. Největším městem je Vis s ani ne dvěma tisíci obyvatel. Město lemuje téměř celou zátoku a úzký prstenec jeho domů se podobá kamennému prstenu.

První osadníci připluli na ostrov ve 3. tisíciletí před Kristem, ve 4. století před naším letopočtem tu Řekové ze Sicílie založili městský stát.

Sled dalších vládců je typicky jadranský: Římané, Italové, Francouzi, Angličané, Rakušané… Za druhé světové války byl ostrov několikrát bombardován – skrýval se tu budoucí jugoslávský prezident Josip Broz Tito a jeho partyzáni.

Samotné město Vis bylo zasaženo. Roli vojenské základny, nepřístupné cizincům, pak plnil až do roku 1989. V široké zátoce se proti nábřeží skví františkánský klášter. Ráno od šesti do devíti hodin ožívá město rybím trhem ve 120 let staré rybárně.

Prodavači nabírají mořské stříbro uvnitř kruhového kamenného pultu a nad hlavami se jim komíhají ze stropů visící staré váhy. Většina ryb jde do místních restaurací.

Výraznějšími památkami města jsou archeologické muzeum, soustřeďující keramiku, šperky a sochy z řecké a římské éry, včetně bronzové hlavy řecké bohyně ze 4. století před Kristem, a barokní kostel svatého Cypriána z 18. století.

Hledejte žluté auto

Vis je ostrov nesmělý. Své pravé já skrývá ve vnitrozemí, v téměř opuštěných osadách. V paměti starých domů a jejich dvorů objevíte život vtělený do kamene a vrytý mezi vinicemi. Vyjeďte si po ostrově na kole. Strmými serpentinami se z Visu dostanete po asfaltové silnici až k památníku britské armády, kde se tyčí bílý kříž. Před vámi se otevírá nejúrodnější část ostrova – vinice.

Pokračujte směrem na Plijsko Polje, ale nepospíchejte. Zpomalte a sejděte k půvabným mořským zátokám.

Stiniva, vyřezaná do pobřeží pod osadou Žužeca a střežená dvěma kamennými domky na malé pláži, je jedna z nejhezčích, kterou na dalmatských ostrovech objevíte. Právě na jižní straně ostrova je takových skrytých krásek několik (Milna, Srebrena, Rukavac, Travna), ozvláštňujících příkrost krajiny bohatou vegetací a mírnými svahy. Na oběd si zajeďte do některé ze selských domácností. Takovým podnikem, kde dostanete na talíř a do sklenice jen domácí produkty, je kupříkladu Pol murvu ve vesničce Žena Glava. Z hlavní silnice v Podšpilje zahněte doprava a pokračujte kolem kostela do kopce až za vrak žlutého auta. Přátelští manželé Gordana a Damir Sviličičovi vám přichystají chutné jehněčí nebo chobotnici v těžké litinové nádobě zahrabané v popelu. Ovšem i obyvatelé dalších vesnic Borovik, Kostirna, Podhumlje nebo Oključna vás pohostí kvalitní krmí a vínem, především místní vugavou.

Tajný recept na přitažlivost

Pokračujte dál na západ, čeká vás nádherný sjezd do rybářského městečka Komiža. Po levé ruce se klikatí pobřeží, než se z obzoru vyloupne klášter svatého Mikuláše nad obcí. Na nábřeží nepřehlédnete výraznou benátskou pevnost Kaštel, kde je teď rybářské muzeum. Z věže, postavené o tři století později než pevnost (v roce 1585), je pěkný výhled na město a moře. Úzké dlážděné ulice postrádají obvyklou městskou kulisu – všudypřítomný hluk aut. Největší ruch tak obstarávají debaty místních u vynikající kávy na zahrádkách kaváren a restaurací. A určitě nezapomeňte na blízký ostrůvek Biševo, známý díky písečným plážím, a především na Modrou jeskyni. Přehlídka odstínů modré vás doslova pohltí. Plavba mezi jednotlivými ostrůvky kolem Visu je jako procházka zámkem, jen jejich „majitele“ už z kamenných erbů nezjistíte. Jabuka, Paržanj, Brusnik, Ravnik, Budikovac nebo Greben však stojí za to.

Vis je bezesporu namíchaný z přísad, které tu drží nejen manžele Poynterovy, ale i mnohé další.

Skutečně, málokterý ostrov nejen v Chorvatsku se vám tak dostane do srdce. Že by jasné modré nebe a poštolky vznášející se nad vrcholky kopců? Možná hra světla na mořské hladině? Silné aroma rozmarýnu a pohled na její chvějící se modrobílé květy?

Objevování nových cest vedoucích k ruinám starých kamenných domů, kde už po generace nikdo nežije? Nebo snad něco úplně jiného? Pátrejte sami…


Kde hledat informace?

Informace o ostrově vám dá Chorvatské turistické sdružení (tel. 222 211 812 http://cz.croatia.hr) Navštívit můžete webové stránky ostrova www. tz-vis.hr či celé Dalmácie: www.dalmatia.hr.

Doprava

Z Prahy létají do Splitu například spoje společností Croatia Airlines nebo Czech Airlines. Autem se do Splitu, vzdáleného z Prahy lehce přes tisíc kilometrů, dostanete zhruba za 11 hodin. Pojedete na Vídeň, Graz, Maribor, Záhřeb a Zadar. Odtud pokračujete trajektem. V létě jezdí ze Splitu na Vis dva trajekty Jadrolinija denně. Cesta trvá dvě hodiny a zaplatíte 35 kun na osobu. Dostanete se sem rovněž trajekty a mořskými raketami z italských měst Ancona a Pescara. Veřejná doprava po ostrově je minimální. Z Visu do Komiže jezdí autobus (20 minut, 20 kun).

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články