Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Věříš, věřím, nevěříme

010-000.jpg
Max Austecký, Úterý, 5. ledna 2010
Nejdůležitější událostí měsíce pro mě byla díra po meteoritu v Lotyšsku a šestiletý chlapec, jehož unesl meteorologický balon v Americe.

Jsou nejdůležitější, přestože se nestaly. Právě proto jim přikládám takový význam. Vypovídají o tom, jaký je svět a kam se sune. Kráter po lotyšském meteoritu byl úctyhodný. Zprávy o něm byly veliké. Celosvětové. Kdyby se to nestalo v Lotyšsku, ale v Americe, psala by o tom média týdny. Meteorit si ovšem vymyslel – a kráter nechal vykopat – lotyšský telefonní operátor, aby se o něm mluvilo.

Těsně předtím Ameriku vzrušila zpráva o chlapci, kterého unáší otcův amatérský meteorologický balon neznámo kam. Největší televize přerušovaly vysílání a vysílaly záběry letícího balonu v přímém přenosu. Chlapec byl mezitím schovaný na půdě. Byl to žert, který vymysleli rodiče. Ale všichni na to skočili.

Za to by měli být rodiče potrestáni, řeknete si. Ale já říkám: skutečný viník tohohle poplachu je někdo jiný. Dřív to v médiích fungovalo tak, že se novinář něco dozvěděl, pak si to ověřil a potom to vypustil ven. Teď se často „zpráva“ nejdřív vypustí a teprve pak se zjišťuje, jestli se vůbec stala.

Malý americký chlapec, který neuletěl v balonu – ačkoli se o něj bál celý svět.

Všechno se zrychlilo, ale novináři mají o nás, svých čtenářích a divácích groteskní představu, že celé dny trávíme u počítačů, televizí a novin zkoumáním, kdo měl novinku o dvě minuty dřív než ostatní. Jsou touhle vnitřní konkurencí posedlí, a to vede k chybám. Skočí na špek zcela ochotně a vědomě.

Nedávno svět zase klidně spolkl i s navijákem „tiskovou konferenci“, na níž americká obchodní komora v dramatické změně postoje oznámila, že přijímá nové zákony k omezení globálního oteplování. Bylo to neuvěřitelné – asi jako kdyby bankéři prohlásili, že zisky, které mají z našich peněz, nám rozdají. Byl to prostě žert, ale nikdo se nenamáhal ho ověřovat, zpráva šla ven. Nebo u nás: média přebrala i zprávu napsanou fotbalovými hooligans, že došlo k velké bitvě. Žádná sice nebyla, ale co je psáno, to je dáno, že?

A kdo by ověřováním ztrácel čas, když konkurence to jistě taky vydá. V tomhle totiž funguje stádní efekt. Zprávu „jedou“ během pár minut všichni a přebírají ji od sebe navzájem. Tím se paradoxně ubezpečují, že vlastně poskytují informaci a že omyl je pravda. Co z toho plyne: máme pocit, že jsme informováni nejvíce a nejrychleji v dějinách. Ale možná jsme informováni hůř než kdysi, protože informace jsou mylné, matoucí a povrchní.

Je to problém, protože až přijde skutečná informace, nebudeme jí už chtít věřit.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články