Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Velký mumraj v Hampí

42-1.jpg
Autor článku: Pavla Schauerová, Pondělí, 10. ledna 2011
Autor fotografií: David Štindl · Pavla Schauerová
Do Hampí (původně Vidžajanagar), nejpřitažlivějšího místa celé Karnátaky, míříme v období, kdy se zde každým rokem koná Hampí Utsav, celostátní svátek umělců Indie. Cestovatelé ho obvykle popisují jako zážitek, který nemá nikde na světě obdoby. Jaká je ale skutečnost?

Místní rušný bazar na pravém břehu odděluje řeka Tungabhadra od poklidného levého břehu. Tady se dá najít nespočet malých chatiček k ubytování. Jediný problém je omezená možnost přepravy. Most na druhou stranu je sice zakreslený v mapách už z roku 2001, ale ve skutečnosti neexistuje. Místní sice začali asi před deseti lety se stavbou, ale nikdy ji nedokončili. Chybí jen pár metrů a vypadá to, že budou chybět ještě hodně dlouho. Most se totiž nezamlouvá těm, které převoznictví živí. Majitelé puti (koše ve tvaru obráceného víčka od piva), v němž se přepravují nejen lidé a zvířata, ale také dopravní prostředky včetně těžkých motorek, a majitelé motorového člunu, kteří převážejí turisty přímo na hlavním ghátu, by přišli o obživu. To je tedy naše jediná možnost přepravy a bohužel jezdí jen do šesti do večera. Kvůli k svátku prý ale člun pojede celou noc, slibuje nám převozník.

Chobotem po hlavě

Hampí je úžasné místo s velmi mystickou atmosférou. Všude kolem na prostoru mnoha kilometrů čtverečních se povalují kameny obrovských rozměrů. Jsou nádherně zbarvené a velmi neobvyklých tvarů. Mezi nimi stojí majestátní zbytky dávné slávy Vidžajanagarského království. Toto místo dosáhlo největšího rozkvětu ve čtrnáctém století, kdy v něm údajně žilo až půl milionu obyvatel. V cestopisných knihách bývá popisováno jako místo nejbarevnějších bazarů a velkolepých staveb.

Dochované stavby dávného království vidíme na každém kroku. Jeden z největších a velmi dochovaných chrámů, Virúpákšův chrám, stojí přímo v centru. Díky svátku se zaplňuje poutníky a jeho nádvoří slouží pro příští dny všem příchozím jako obrovská noclehárna pod širým nebem. Kromě zajímavé architektury se tu potkáte s místním mazlíčkem, chrámovým slonem, kterého jeho ošetřovatelé naučili vydělávat. Když mu dáte jednu rupii, pohladí vás za to chobotem po hlavě. Procházíme hlavní ulicí a pokračujeme po proudu řeky Tungabhadry. Míříme k Matunga Hill a po cestě míjíme úchvatný komplex chrámu Ačhutaraja s prostranstvím obrovského středověkého bazaru. Vylézt na vrchol je ze zadní strany náročné, ale pohled na centrum a Virúpákšův chrám stojí za to.

První dny trávíme výpravami po okolních památkách. Někam lze dojít pěšky, na delší cesty po okolí si stačí pronajmout kolo nebo motorku. Krajina kolem je opravdu nádherná, cesty lemují malebné palmové háje a rýžová pole. Na druhé straně řeky stojí také posvátný Hanumanův chrám. V restauraci pod úpatím kopce kupujeme banány pro chrámové opice a pak už jen stačí vystoupat 550 schodů až k samému vrcholu. Chrám je útočištěm opičího krále Hanumana a jeho milující poddaní, posvátné opice, jej pro něj již po staletí pečlivě střeží.

Skutečný svátek

Velkolepý historický svátek, známý dříve jako Vidžaja Utsav, oslavuje bohaté kulturní dědictví z dřívějších dob Vidžajanagarského království. Již tehdy jej cestovatelé a spisovatelé popisovali jeho okázalost a nádhernou podívanou, která nemá na světě obdoby. Vrcholem svátku je pestrý průvod ulicemi města a noční show. Všechna vystoupení se konají na veřejném prostranství.

Hampí Utsav byl obnoven v roce 1987 a každoročně se koná na začátku listopadu po dobu tří dnů. Vstup na tento svátek je zdarma a vláda Karnátaky jej podporuje zejména kvůli rozvoji turistického ruchu v této oblasti. Začátek svátku si ale necháváme ujít – obnáší totiž spoustu řečnění místních politiků. Další dny si ale užíváme. Máme opravdu štěstí, protože na naší procházce potkáváme procesí krásně nazdobených slonů.

Díky nim se dostáváme k jižním památkám a do celého centra dění a příprav. Jsme u královských sloních stájí a Lotosového paláce, kde se připravují účastníci festivalu na večerní představení. Pomalu se malují, oblékají si pestrobarevné oblečení a trénují. Všude kolem je nepřeberné množství masek a hudebních nástrojů. Je jich tu tolik, že nevíme, kam se dřív podívat, koho dřív poslouchat.

V průvodu jdou i transvestité, v Indii se jim říká hidžra. V indické kultuře jsou považováni za členy „třetího pohlaví“, oni sami se hlásí k pohlaví ženskému.

Najednou se všichni začínají někam chystat. Přidáváme se k průvodu a sledujeme, jak se každá skupinka předvádí ve svém umění. Někteří tančí, jiní hrají na hudební nástroje, další předvádějí akrobatická čísla. Celý průvod je jeden velký mumraj lidí, který se pomalu posunuje do centra, k Virúpákšovu chrámu, kde budou všichni ukazovat své umění před mnoha tisíci návštěvníky až do půlnoci.


Dollu Kunitha

Forma lidového tanečního představení. Vystoupení zahrnuje synchronizovaný tanec s bubny, kdy tanečníci mají obrovské bubny kolem krku a vytvářejí energické melodie. Dollu Kunitha je typický pro komunitu Kurumba z Karnátaky a často se využívá k oslavám sklizně, při svatebních obřadech, narození dítěte či pohřbech.

Ženy kmene Lambani

Lidé kmene Lambani prý pocházejí z Karnátaky, ale potkat je můžeme také ve státech Maháráštra, Ándhrapradéš a Góa. Svými pestrými oděvy a stříbrnými šperky ovšem připomínají obyvatele Gudžarátu nebo Rádžasthánu. Jsou kočovníci a jejich hlavní obživou jsou tradičně tkané barevné látky s mozaikami zrcátek. Ženy jsou hlavními živitelkami kmene.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články