Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Velké jablko

28-001.jpg
Martin Mykiska, Pátek, 2. února 2007
Malajci v posledních letech rádi představují světu svou exotickou domovinu jako bohatou směsici různých asijských národností, etnik a jejich kultur. Chtěl jsem zjistit, jaká je skutečnost, a zkusil jsem to přímo v hlavním městě Kuala Lumpur. Malajci mu důvěrně říkají Kej-El - podle pravidel anglického spellingu.

V blízkosti okna hotelového pokoje se mi zpočátku lehce točí hlava. Ne, není to alkoholem, jsem přece v muslimské zemi, tady se běžně nepije. Okno tvoří silné nerozbitné sklo přes celou výšku pokoje a průhledná plocha přede mnou je bez zábradlí. Jako bych stál na samém kraji propasti. Hluboko dole svítí neony a ulicemi se sune nekonečná zácpa, v níž auta vypadají jako dětské hračky. Připadám si jako v New Yorku, ale to je samozřejmě nesmysl, i když vychází z mých zkušeností. Nad výškovými budovami proti mému luxusnímu hotelu se totiž tyčí dvě věže, jimž se často říká Dvojčata. Jsou to Petronas Twin Towers, které byly po určitou dobu i nejvyššími budovami světa. Dlouho jim to ale nevydrželo, protože lidé všude na světě jsou posedlí budováním toho nejvyššího, nejdelšího, největšího… Každopádně Petronas Towers dnes úspěšně plní svou hlavní úlohu: domácím ukazovat úspěchy jejich země a světu důstojně reprezentovat zemi, která se řadí mezi asijské tygry.

Hlavní město Malajsie, Kuala Lumpur, pozici dravého tygra dokládá na každém kroku. Rušná metropole je protkána sítí mnoha proudových vozovek se středy upravenými jako okrasné parčíky. Visutá elektrická dráha spojuje letiště s centrem města, výškových budov všemi směry je jak naseto. Kromě Dvojčat dominuje horizontu města další „nej“ – jedna z nejvyšších televizních věží jihovýchodní Asie.

Důležité menšiny

Životním stylem mnoha Malajců se dnes stává ten nejrozšířenější: konzumní. V Kuala Lumpuru ho bohatě naplňuje několik obřích mallů, jak se zde říká rozlehlým nákupním střediskům. Na předměstí je prý i hala s umělým sněhem, aby zdejší děti, narozené nedaleko rovníku, nepřišly o žádné ze světských radovánek… Nesmím ale zapomenout hledat tu „pravou Asii“, a tak pátrám v ulicích po „typických“ asijských prvcích, aspoň tedy z pohledu Evropana toužícího po exotice. Najít je mi asi nebude trvat dlouho, ale musím se poohlédnout v nejnižších patrech moderní metropole.

Především na starších činžácích často najdeme ve štuku vyvedené čínské nápisy. Připomínají, že Číňané tvoří třicet procent zdejší populace a díky svému obchodnickému talentu vždy ovládali a nejspíš i ovládají podstatnou část obchodu. Proto si mohli stavět na svou dobu honosné, dnes již trochu zašlé měšťanské domy. Stejně jako obchodu dominují Číňané zřejmě i pouličnímu stravování: stačí si vybrat z podniků s názvy „Šťastné jídlo“ nebo „Radostný den“. U vstupu je téměř vždy malý oltářík s vonnými tyčinkami, které mají zahnat negativní energii. Když se v Kuala Lumpuru přesytíte čínské kuchyně, nevadí. Určitě najdete i stánek s tradičním malajským jídlem, které je možná trochu méně výrazné. Také můžete zajít do některé „západně“ vyhlížející kavárny nebo do prodejny fastfoodu.

Nejzajímavější ale asi bude ochutnat nějakou další asijskou kuchyni, třeba indickou. Indové byli do země přiváženi kvůli práci v době, kdy byla Malajsie britskou kolonií. Dnes tvoří početně sice slabší, ale přesto nepřehlédnutelnou část malajské populace. Většinou jsou hinduisté, ale také muslimové, sikhové či křesťané. A zejména v Kuala Lumpuru vám mohou zprostředkovat kromě gurmánského zážitku také nezapomenutelnou duchovní zkušenost. Po návštěvě některého ze supermoderních mnoha podlažních mallů se proplétáte uličkami starého města zvaného Malá Indie, abyste se vzápětí stali účastníky dlouhého a starobylého hinduistického obětního rituálu zasvěceného některému z nekonečné řady božstev. Připadá vám, jako byste se přenesli do doby před mnoha staletími. Z přemítání v chrámu člověka ale brzy vytrhne třeba přelet vrtulníku nízko nad hlavou…

Národní mešita je vystavěna v moderním střízlivém duchu.

Střet náboženství

Hinduistický chrám je vyzdoben typickými sochami indických bohů či bohyní, přítomné návštěvnice jsou oděny v sárí a u vstupu do svatyně lze koupit obětní ozdoby zhotovené z okvětních lístků či celých květů. Starobylou atmosféru svatyně nijak zvlášť neruší ani výšková budova přilepená z jedné strany k pozemku. Ostatně do svatyně právě naboso vstoupil někdo, kdo venku trochu neukázněně zaparkoval poslední model BMW přes půlku chodníku… Do Malajsie přicházeli také indičtí muslimové, kteří se tu dnes asi cítí mnohem lépe, protože je zde islám státním náboženstvím. Při hledání čtvrti Malá Indie se tak nejspíš nejdříve dostanete na tržiště plné indických muslimů. V bohaté nabídce, v níž převažují pestré látky a ozdoby pro ženy, nechybějí ani cédéčka propagující boj muslimů o Kašmír či další s podobiznou padajících Dvojčat v New Yorku. Nutno zdůraznit, že malajská vláda propaguje zcela jiné pojetí islámu než al-Káida. V zemi je zaručena svoboda vyznání a zdejší muslimové bezesporu patří k těm nejumírněnějším. Nicméně na světě asi neexistuje společnost, ve které by odlišná menšina nevzbuzovala aspoň trochu nevyžádané pozornosti. Je tomu tak i v Malajsii, jak se dovídám v hinduistické svatyni („Cítíme se tady jako pod kontrolou…“), ač přísně vzato, je zde hinduismus původnější náboženství než islám. Byl zde totiž praktikován již před 1500 lety, zatímco islám se sem dostával a postupně začal společnosti dominovat až po 14. století našeho letopočtu. Indičtí hinduisté, kteří sem přišli za vlády Britů, tak vlastně nevědomky oživili doznívající starodávnou tradici.

Vraťme se v této souvislosti ještě k náboženskému cítění Číňanů, pragmatických lidí orientovaných převážně na obchod. Díky jejich starobylé a také poměrně rozšířené kultuře mezi nimi dnes v Malajsii najdete buddhisty, konfucionisty, taoisty, ale rovněž křesťany, zejména pod vlivem evropské kolonizace. Mnozí z nich se třeba i navzdory tradičnímu příslušenství k tomu či onomu náboženství hlásili ke komunismu či přímo k maoismu.

V Kuala Lumpuru samozřejmě najdete i památky připomínající koloniální období, například několik kostelů, radnici na historickém náměstí Merdeka nebo staré britské nádraží. Naproti nádraží můžete naopak zajít do plně funkční Národní mešity, která je dalším dokladem umírněnosti zdejšího islámu. Není to nijak bombastická stavba, ale moderní vkusná budova, jež tiše slouží svému účelu. Nad nedávnou malajskou historií se zamyslíte o pár ulic dál, kde čtvrtí plnou parků dojdete k Národnímu památníku. Připomíná období, kterým země procházela po druhé světové válce, když získala nezávislost na Britech. Jistá část obyvatel, většinou čínského původu, se nechala ovlivnit komunistickými doktrínami Číny a pocitem, že nebyli nově vznikající postkoloniální společností dostatečně oceněni. Malajští Číňané totiž patřili k největším odpůrcům japonské okupace Malajsie za druhé světové války. Formou partyzánského boje tito malajští maoisté intenzivně sužovali zemi po mnoho dalších let. Teprve v sedmdesátých letech byl oficiálně vyhlášen konec bojů, ač zbytkové gerily nadále zneklidňovaly některé části země, než se postupně stáhly k thajské hranici…

Malajská různorodost

Malajci tvoří nadpoloviční většinu obyvatelstva a na Malajský poloostrov přišli kolem 11. století. Brzy poté přijali islám. Důležité je připomenout, že ho přijali dobrovolně vlivem kontaktu s muslimskými obchodníky a misionáři, tedy nikoli pod tlakem, jak je to typické v jiných regionech Asie. To je možná podstatný fakt, ze kterého vychází zdejší náboženská tolerance. Aby zde islám mohl pokojnou cestou zakořenit, starší víry a tradice totiž spíše absorboval, než aby je násilně vytěsnil. Navíc se naučil žít v míru s tradičními náboženstvími.

Vedle etnických Malajců se k původním obyvatelům Malajsie, tzv. Bumiputera neboli „Synům země“, počítají ještě potomci prvních obyvatel poloostrova, Orang Asli, Původní lidé. Počtem asi sto tisíc obyvatel tvoří naprostou menšinu populace a dělí se do tří hlavních etnických skupin, které se dále větví na celkem osmnáct jednotlivých etnik. Nejmodernější jednotlivce z Orang Asli můžete potkat i v hlavním městě, ale asi je těžko poznáte, protože budou zcela zapojení do běžného života velkoměsta. Nicméně drtivá většina z nich nadále žije na okraji společnosti, v malajských pralesích. Vedou polokočovný život a zůstávají v „zajetí“ svých jednoduchých představ o světě jako místě plném duchů a nadpřirozených sil.

Nejen Kuala Lumpur, ale celá země je tedy opravdu důkladným mixem asijské různorodosti, ať v kultuře, obyvatelstvu, náboženství či v historii. Vždyť kromě čínských a indických obchodníků zasahovali v koloniálních dobách do této muslimské země s dávnou hinduistickou tradicí i Britové, Portugalci a Nizozemci, s nimiž se zde nesmazatelně zapsali křesťanští misionáři. Kromě toho celou Malajsii za druhé světové války okupovali Japonci a později ji sužovali maoisté.

Možná právě díky této bohaté směsici vlivů, kultur, národností a dějinných událostí – a ovšem také díky značnému přírodnímu bohatství a poměrně chytře vedené ekonomice – patří dnes Malajsie do skupiny nejrychleji se rozvíjejících zemí na světě.


Malaj, Malajec, Malajsijec?

Česká jazyková kuchyně připravila Malajcům názvoslovný mišmaš. Nejpočetnějším etnikem jsou totiž etničtí Malajci, zatímco ostatní příslušníky Malajsie by bylo správné nazývat nepříliš používaným výrazem Malajsijec. Tento název ovšem není v češtině ustálený, protože jiní autoři označují etnické Malajce za Malaje (vycházejí z překladu slova „Malay“ z angličtiny) a místo Malajsijců pak užívají všeobecně vžitý název Malajci.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články