Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Ve vlčím doupěti!

130-001.jpg
Martin Dorazín, Úterý, 1. červnaec 2008
V Berlíně nedávno zemřel poslední žijící účastník spiknutí proti Hitlerovi. Hraběti Philippovi von Böselager bylo devadesát let. Bývalý důstojník Wehrmachtu přežil díky tomu, že ostatní organizátoři neúspěšného atentátu jej nezradili ani na mučidlech.

Adolfa Hitlera se pokusila zabít skupina německých důstojníků 20. července 1944 v jeho bunkru Vlčí doupě. Ruiny stavby leží na severovýchodě dnešního Polska. Odtud Adolf Hitler řídil operace nacistických vojsk na východní frontě i v Africe. „Hitler se sem přestěhoval dva dny po útoku na Sovětský svaz, 24. července 1941, a pobýval tu až do 20. listopadu 1944. Tady byl jeho hlavní štáb,“ připomíná historik a šéf místní pobočky Svazu polských turistů Ryszard Malkowski. Na ploše 250 hektarů zarůstají lesem ruiny osmdesáti staveb, které tady Hitler nařídil vybudovat. Použil přitom původní vojenské pevnůstky se stěnami do dvou metrů tloušťky.

Stavitelé je jako poklopem přiklopili daleko většími bunkry o síle stropu od šesti do deseti metrů. Soustavu ubikací a protileteckých krytů chránil úzký zaminovaný pás země o délce deseti kilometrů. „To bylo důsledkem Hitlerovy schizofrenie. Myslel si, že když zasadí kolem sebe tisíce min, bude tady bezpečný. Nikdo neví, čeho se bál, kolem žili jen Němci.

Martin Dorazín, zpravodaj Českého rozhlasu v Polsku.

Kdyby pyrotechnik odstranil pár min, mohl sem proniknout kdokoli. Všimněte si, že bunkry ani jiné stavby nemají střílny. I Hitlerovi architekti nad tím kroutili hlavou. Byla tu jen odpalovací zařízení protiletecké obrany. Vlčí doupě ale nikdo nikdy nebombardoval,“ říká Malkowski.

Jedinými stálými obyvateli bunkru byli Adolf Hitler, jeho osobní stráž a pes Blondi. Eva Braunová sem nikdy nepřijela. Celá generalita a ministři bydleli v palácích nebo vilách s výhledem na nádhernou krajinu Mazurských jezer. Jen Hitler se usídlil v úzké betonové kobce a spal na železné posteli. Správně odhadl, že na něj nebezpečí číhá všude.

20. července 1944 plukovník Claus von Stauffenberg během porady postavil pod stůl aktovku s výbušninou a šel ven. Mezitím ale Hitler přešel na druhou stranu dubového stolu a jeden z účastníků porady náhodou zavadil nohou o aktovku. Tím inicioval výbuch.

Von Stauffenberg byl přesvědčený, že bomba musela Hitlera zabít.

Na ověřování nebyl čas. Sedl do připraveného auta a z nedalekého letiště odletěl do Berlína. Tam si ale pustil rádio a s hrůzou uslyšel Hitlerův projev: „Až na menší škrábance, odřeniny a popáleniny jsem naprosto v pořádku. Potvrdilo se, že Prozřetelnost stojí na mé straně a chce, abych pokračoval v cestě ke stanovenému cíli.“ Publicisté a historici se od té doby přou, jak by se válka dál vyvíjela, kdyby se tehdy Prozřetelnost rozhodla jinak.

Ideálním místem pro přemýšlení o těchto věcech je Vlčí doupě.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články