Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Ve stopách pábitele

116-1.jpg
Autor článku: Kamila Šimková-Broulová, Středa, 6. října 2010
Autor fotografií: Vladimír Šimek
Kdo by neznal proslulé filmy Slavnosti sněženek, Postřižiny či Obsluhoval jsem anglického krále? Kdo si občas nevybaví strýce Pepina, správcovu ženu Maryšku s nádhernými vlasy a zahrádkáře z Kerska? A kdo si ještě nikdy nepoložil otázku, zda se šípkovou, nebo se zelím? Bohumil Hrabal čerpal většinu námětů z malebného kraje na Nymbursku.

S dějinami královského města Nymburk je spojeno mnoho významných osobností. Do nedávno minulé historie se ale nesmazatelným písmem zapsal právě Bohumil Hrabal. V milovaném kraji se sice nenarodil, avšak prožil v něm velkou část svého života a lidé tu na něj nezapomínají. Hold mu s úctou vzdávají i nymburští radní. „V roce 2006 město pojmenovalo oblíbenou vycházkovou trasu spisovatele Hrabalova cyklostezka. Věrně kopíruje cestu z Nymburka až do Kerska, po které Bohumil Hrabal tak rád chodil nebo jezdil na kole. Je na ní mnoho míst, kde se často zastavoval, ať už to byly vesnické hospůdky nebo krásná romantická zákoutí podél Labe,“ říká Jiří Černý z městského úřadu, spoluautor stezky. Vydat se na ni však mohou i ti, kteří šlapání do pedálů příliš neholdují a raději s batůžkem na zádech šlapou po svých. Výchozím místem je centrum Nymburka, náměstí Přemyslovců, a informační panely výletníkům pomohou při poznávání dějin starého města i okolí.

Mistr si jen odskočil…

Myšlenka založit ve městě muzeum Bohumila Hrabala vznikla už krátce po jeho smrti a Nymburčané jej vnímají jako splátku svého dluhu k člověku, jemuž v roce 1991 udělili čestné občanství. Stálá expozice byla otevřena 28. března roku 1999, v den jeho nedožitých pětaosmdesátých narozenin. Seznamuje návštěvníky s autorovým pracovním zázemím a jeho literárním dílem a prostřednictvím mnoha unikátních předmětů a dokumentů i s jeho soukromím a s životem jeho blízkých. Stylizovanou pracovnu jako by Mistr právě opustil, někam si odskočil a co nevidět se vrátí… Na stole u psacích strojů Consul a Torpedo nechal rozepsané texty, na věšáku visí klobouk a známá beranice a nechybí tu ani bambusové křesílko, legendární námořnická čepice strýce Pepina či jízdní kolo, na kterém patrně zrovna přijel z nedalekého Kerska. Dost možná by sám spisovatel ale nejvíce ocenil poslední část expozice navrženou ve stylu české hospůdky, neboť připomíná jeho vřelý vztah k pivu.

Kam čurají psi

Než opustíme brány města, zastavme se ještě v nymburském pivovaru. Tady totiž od roku 1919 žila Hrabalova rodina. Malý Bohumil tu prožil velkou část svého dětství a mládí a právě do něj zasadil příběh ze svého slavného románu Postřižiny. V nymburském pivovaru pracoval jeho nevlastní otec František Hrabal (Francin) jako účetní a posléze správce. Neobvyklý výraz pro zkracování, „postřižiny“, byl s autorovým souhlasem posléze použit i pro název nymburského piva, do té doby známého jako Polaban.

Pamětní deska na budově nymburského pivovaru je umístěna ve výšce, kde na ni mohou čurat psi.

Vedení fabriky se slavnému propagátorovi jejich produktu odměnilo vskutku originálním způsobem. „Péčí pivovaru mu zde byla v roce 1997 odhalena pamětní deska. Ale pan spisovatel v podstatě žádnou takovou desku nechtěl. On vždycky říkal:,Já žádnou desku nechci, a když, tak jen ve výšce, kam čurají psi,‘“ vypráví s úsměvem Jiří Černý „Tak možná máme v Nymburku nejníže umístěnou pamětní desku na světě, protože je pouhých dvacet centimetrů nad zemí,“ doplňuje. Nutno dodat, že autorovu přání psi vyhověli, neboť je díky nim dnes téměř nečitelná. Kdo by snad v nymburském pivovaru ale hledal místa známá ze slavného filmového zpracování románu, bude zklamán. Štáb režiséra Jiřího Menzela si totiž pro natáčení vybral areál až ve vzdálených Dalešicích.

Na cestě do Kerska

Na levém břehu Labe, v místě zvaném Na Bělidle, mineme vilu rodiny Hrabalových z roku 1940, poeticky nazvanou Hrabalka, a už se před námi otevře široká krajina po obou březích řeky. Čeká nás asi patnáctikilometrová trasa v rovinatém terénu, ideální pro nenáročné cyklisty a pěší výletníky. Dalších zastavení, jež seznamují nejen s místy svázanými s osobností Bohumila Hrabala, ale i s přírodními a technickými zajímavostmi zdejšího kraje, odtud napočítáte čtrnáct. Kromě bývalých mlýnů Komárno a Bašta, připomínaných už na přelomu 13. a 14. století, je zajímavý třeba písečný přesyp u Píst vzniklý ve čtvrtohorách vyvátím nejjemnějších částic štěrkopískových náplavů Labe. Dále nás zaujme hotel Modrá hvězda.

Stylovou budovu na rozcestí silnic do Hradištka a Sadské nechal roku 1911 postavit František Honzák. Právě sem v 60. a 70. letech minulého století zajížděl Bohumil Hrabal. Od bývalého majitele Josefa Vaníčka vyslechl tehdy nevšední příběh číšníka, který se mu posléze stal inspirací pro další ze slavných románů Obsluhoval jsem anglického krále. Jeho děj ale situoval do nymburského podniku Grand Hotel Praha na Palackého třídě.

Nejen za zahrádkáři

Název Kersko získala osada podle středověké tvrze a vsi Kří nebo také Keřsko, která stávala v sousedství Hradištka už ve středověku. Za husitských válek byla však vypálena a na jejím místě založila poděbradská vrchnost rybník. Ani ten tu však nezůstal na věky a nakonec musel ustoupit rozsáhlému polesí. To se po první světové válce stalo vlastnictvím barona Josefa Hyrosse a podle jeho plánů pak ve 30. letech „lesním městečkem“. Tehdy totiž zmiňovaný šlechtic nechal celý areál rozparcelovat sítí pravoúhlých alejí, postupně je rozprodal a dal tak vzniknout chatové a vilové osadě Kersko.

Jednu z nemovitostí tu roku 1965 koupil i Bohumil Hrabal. „Právě tady prožil Mistr téměř třicet let svého života a tady také na svém kufříkovém psacím stroji Consul napsal řadu ze svých nejznámějších textů,“ vypráví nám při procházce Kerskem Jiří Černý. Zastavujeme před chatou číslo 0274, nenápadným stavením vykukujícím zpoza vzrostlých borovic a bílého plotu. Náš průvodce dodává se zjevnou nostalgií v hlase: „Sem také z Prahy do posledních dnů, kdy ještě mohl, jezdil krmit své ,kočenky‘, které miloval a které, jak on sám říkal, mu chodily k autobusové zastávce téměř naproti nebo alespoň prostrkovaly hlavičky dírou v oplocení. On jim vždycky přivážel grilovaná kuřata, která kupoval v bufetu na Florenci.“

Se šípkovou? Se zelím!

Slavnou otázku ze Slavností sněženek si nutně položíte při návštěvě zdejší Hájenky, kerské restaurace, kde se natáčely myslivecké hody z filmové verze románu. Sem chodil Bohumil Hrabal dlouhá léta na pivo a zde jste ho také mohli potkat. Občerstvit se můžete také u Josefského pramene, který je nedaleko restaurace, při hlavní silnici protínající Kersko. Jeho přírodní uhličitá voda zvaná příhodně Kerka má podobné složení jako nedaleké mnohem známější prameny Sadka či Poděbradka. Pramen byl navrtán roku 1934 pro tehdejšího majitele polesí. Voda tenkrát prýštila z hloubky 74 metrů. Dnes ale vyvěrá ještě o sedm metrů níže a má teplotu devět stupňů Celsia. Kvůli zvýšení vydatnosti byl totiž původní pramen v osmdesátých letech minulého století prohlouben.

Nedopitá láhev

Ani tím ale výčet všech zajímavostí na originální cyklostezce nekončí. Ukáže vám ještě dávný menhir, bezmála metr vysoký kámen z křemitého pískovce, který zřejmě býval hranicí mezi starými kmeny Zličanů, Čechů a Charvatů, či dvě památné borovice lesní. První je Švarná Tonka, která dost možná pamatuje ještě řádění švédských vojsk za třicetileté války, a druhá je Krásná Pepina, jejíž stáří se odhaduje na „pouhých“ 270 let.

Jejich monumentálním vzhledem byl i Hrabal natolik uchvácen, že o nich ve svých Slavnostech sněženek napsal: „…to je taková nádhera, když se díváte zespoda do její koruny a svítí slunce, tak se koruna podobá oknu ve Svatovítském chrámu, tak přesné jsou loukotě jejích větví, tak přesně se otáčí do kruhu v jednom rytmu…“ Další ze zastavení vás zavede až na hřbitov ve vsi Hradištko. Právě tady jeden z největších českých spisovatelů minulého století odpočívá. A nebyl by to Bohumil Hrabal, kdyby tohle místo nechal netknuté recesí. Neobvyklý pomník totiž uchovává nejen ostatky Bohumila Hrabala a členů jeho rodiny, ale prý i jednu dřevěnou kočku a rozpitou láhev piva. Takový zkrátka byl velký pábitel Bohumil Hrabal.


Královské město na Labi

Starobylé sídlo Nymburk bylo postaveno na základech pravěkého osídlení. Podle archeologických nálezů tu lidé žili už v pozdní době kamenné, tedy před více než pěti tisíci lety. Město bylo založeno za vlády Přemysla Otakara II. roku 1275. Tehdy tu „vyrostla“ mohutná pevnost s hradbami a vodními příkopy, jejíž rekonstruovaný úsek můžete nejlépe obdivovat v lokalitě Na Přístavě, jen pár set metrů od náměstí. Ve stejné době byl zbudován i dominikánský klášter, z něhož se však dochoval jen presbytář kostela Panny Marie Růžencové, dnes známý jako kaple svatého Jana Nepomuckého.

Nad hradbami se vypíná a celému městu už z dálky vévodí věž chrámu svatého Jiljí, vzácná ukázka gotické cihlové architektury 14. století. Celé historické jádro bylo roku 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Bohumil Hrabal Nymburk vnímal jako základní zdroj své literární inspirace. „Tisíce kilometrů, které jsem prochodil starým Nymburkem, to všechno, co jsem žil a prožil, je obsah nebo šifra mého psaní,“ napsal v knize Domácí úkoly z pilnosti.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články