Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Válka o vodu?

16-válka-o-vodu.jpg
tgb, Čtvrtek, 30. září 2010
Druhý nejdelší veletok světa - majestátní Nil - je v severovýchodní Africe zdrojem vody pro stovky milionů obyvatel. Egypt by byl bez nilské vody sotva obyvatelnou pouští, podobně by dopadl i Súdán. Řeka byla již od vzniku prvotních civilizací využívána k zavlažování, ke zvýšení úrodnosti polí, zásobování vodou, rybolovu a jako významná dopravní tepna.

Také v současnosti je řeka obzvlášť důležitá pro hospodářství Egypta, kde v pásu u řeky širokém 15 až 20 km žije 97 procent populace. Výstavbou Asuánské přehrady bylo zabráněno katastrofálním povodním a suchům a byla zvýšena rozloha zavlažovaných území. Zásadní význam mělo vybudování přehrady na zemědělství, protože eliminace každoročních záplav umožnila dvě sklizně do roka.

I když Egypt ani Súdán nekontrolují zdrojnice 6671 km dlouhé řeky, obě země tvrdí, že mají na vodu z Nilu historická práva. Velká Británie totiž v roce 1929 ve jménu svých kolonií přidělila Egyptu téměř všechnu nilskou vodu a právo veta ve věci rozhodování o využívání horního toku řeky. Revidovaná dohoda podepsaná o třicet let později přiznala Egyptu tři čtvrtiny vody a Súdánu zbytek.

V květnu 2010 se země při horním toku proti takovému uspořádání definitivně vzbouřily. Po deseti letech jednání vytvořily novou dohodu, která jim zaručuje větší kontrolu nad vodními zdroji v povodí Nilu, a zrušily letité právo veta pro Egypt. Dohodu navzdory Káhiře i Chartúmu už podepsaly Etiopie, Keňa, Rwanda, Tanzanie a Uganda a chystají se k ní přistoupit Burundi a Demokratická republika Kongo, tedy všechny africké země, kterými zdrojnice Nilu protékají. Jmenované státy chystají zřízení regionální komise, která by v budoucnu rozhodovala, jaké vodohospodářské projekty jsou v povodí Nilu přípustné. Některé země, např. Etiopie, již zahájily výstavbu nových hydroelektráren.

Pozorovatelé soudí, že spor o vodu z afrického veletoku by mohl skončit i ozbrojeným konfliktem. Připomínají varovná slova bývalých představitelů země na dolním toku Nilu. Bývalý egyptský prezident Anvar Sadat před třiceti lety řekl: „Jediné, kvůli čemu by mohl jít Egypt znovu do války, je voda.“ Butrus Butrus-Ghálí, tehdejší egyptský ministr zahraničí a pozdější generální tajemník OSN, zase během hladomoru v 80. letech varoval: „Příští válka v naší oblasti se bude vést o vodu, ne kvůli politice.“ Nynější šéf egyptské diplomacie Ahmad Abúl Ghajt v souvislosti s novou dohodou varoval před překročením mezí a nilskou vodu označil za klíčovou pro národní bezpečnost své země. Nad Afrikou tedy visí hrozba války o vodu.

Za rostoucími nároky na vodu z Nilu je mimo jiné populační růst, který je ve zmíněných zemích dvě až tři procenta. To znamená, že voda, která dnes sotva stačí pro 200 milionů lidí, bude muset v příští generaci uspokojit půl miliardy žíznivých krků.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články