Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Už to bude tolik let...

010-000.jpg
Milan Vodička, Pondělí, 3. března 2008
Tahle fotka vypovídá něco úplně jiného než to, co na ní vidíte na první pohled. Na smrt unavený voják, americký výsadkář, v bunkru kdesi v Afghánistánu. Má za sebou další bitvu toho dne. Je u konce se silami a ze všeho nejvíc by si potřeboval odpočinout.

Už nemůže. Má toho plné zuby. Ale taky ví, že zítra ho to čeká znovu. A potom zase. Je to docela silný snímek. Ale – upřímně řečeno -že by to byla nejúžasnější fotka roku 2007?

Dokonce vítězka World Press Photo? S nadsázkou řečeno, záběry podobného typu v Afghánistánu skáčou do objektivů samy. Nejsou tak malebné, nepřipomínají svou náladou a stíny obraz vlámského mistra ze 17. století jako tento. Jsou obyčejné.

A v tom to právě je. To je ten druhý plán, který vidím za obrazem jednoho unaveného amerického vojáka. Ruka přiložená na čelo, to je všelidské gesto, které lze vidět na obrazech Ježíše i mučedníků. Je to gesto někoho, kdo spatřil cosi hrozného.

Přesně: koho by napadlo na konci podzimu 2001, když Tálibán v Afghánistánu padl po téměř operetní válce, že se tam bude válčit ještě po tolika letech. Právě to se však děje.

Když přijedete na hlavní základnu v Kábulu, vojáci tam večer zabíjejí čas v baru a mají na opascích pistole. Když vyjedete ven, máte na hlavě přílbu a na těle neprůstřelnou vestu. Přitom letos už to bude sedm let…

A někde je to ještě horší. Například tenhle snímek: fotograf Tim Hetherington ho vyfotil na opuštěné baště na východě Afghánistánu, která je ostřelována každý den. Je to malý prostor 30×10 metrů ohrazený pytli s pískem, v jednom rohu je bunkr.

V den, kdy Hetherington zmáčkl vítěznou fotku, Tálibán zaútočil dvakrát. Jeden voják si při skoku do krytu zlomil nohu a všichni dohromady si mysleli, že tentokrát je povstalci už opravdu dostanou. Tak to bylo napjaté.

Teprve tohle všechno dohromady dává tomuto snímku velké poselství. Je v něm marnost těch sedmi let od chvíle, kdy válka skončila. Přesto trvá, takže v Afghánistánu mohou vznikat fotografie, jako je tato. Není dílem žádné náhody, něco takového necvrnkne novináře jen tak přes nos: Hetherington na toto místo, které se jmenuje opěrný bod Restrepo na paměť jednoho padlého Američana, dojížděl rok na základě projektu pro časopis Vanity Fair. Tahle fotka se do tisku nakonec vůbec nedostala.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Zkrátka

Komentáře

Přečtěte si další podobné články