Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Úvahy z mrkve vzešlé

008-000.jpg
Lenka Klicperová, Úterý, 3. dubna 2007
„Jestli už vám všechno došlo v pořádku, jdu sázet mrkev,“ napsal mi Ivo Dokoupil poté, co odeslal mailem poslední část připravované fotoreportáže o Banátu do čísla, které právě držíte v ruce.

Banát a jeho starobylé české vesnice, bukolická idyla. To je alespoň pro mě opravdová exotika. Sem se necestuje jen v prostoru, ale i v čase. Banátské babky v šátcích žijí postaru, mluví postaru a myslí postaru. Je to návrat do časů, kdy lidé byli bytostně spjati s přírodou, na ní záviselo jejich bytí či nebytí. Měli a stále mají blízko k Bohu, který je pro ně středobodem všeho. Mají víru, nemusejí pochybovat, zabývat se naším civilizovaným světem a jeho problémy. Svět je jednodušší, je to prostý koloběh rození, tvrdé práce a umírání. Idyla? Tak proč ale ti mladí odcházejí? Přijíždějí do měst, kde jsou vlastně také udivenými turisty. Mají za to, že ten moderní svět se satelity, mobily, počítači, rychlými auty jim dá víc… štěstí? Asi ano. Stejně tak uvažují miliony Afričanů či Asiatů, všude je to víceméně podobné. Podobný scénář, podobné důsledky. Chceme všichni do těch velikých, bohatstvím lákajících měst, všichni máme sny o růžové budoucnosti a lepším životě. Málokomu se ale splní.

Těžko říct, zda pro mladé obyvatele Banátu bude život ve městě utrpením, či vysvobozením. Každý ale tak nějak intuitivně chce to, co zrovna nemá. My z města se jezdíme kochat venkovskou idylou, vesničané zase touží po našich vymoženostech a způsobu života. Těžko soudit.

Starým časům na indonéském venkově z naší hlavní reportáže už také asi odzvonilo. Pózovat pro turisty je jednodušší, než se v potu tváře starat o rýžová políčka, a to není odsudek, jen konstatování. Všichni se snažíme žít pohodlněji. A tak si myslím, že nebude dlouho trvat a z živých skanzenů se stanou mrtvé oltáře turismu. Až odejdou ke svým bohům všichni ti, co ještě tvrdošíjně trvají na své víře a k přírodě mají mnohem blíže než my, lidé z měst. Možná je to zákonitost vývoje, které se nedá zabránit. Možná ano. To asi ukáže až čas… PS: Připravujeme pro vás putovní výstavu fotografií, která začne v květnu kolovat po českých zoologických zahradách. Můžete se těšit na snímky předních fotografů, kteří spolupracují s časopisem Lidé a Země a fotí lidi či Zemi a její proměny nebo zvířecí obyvatele. Pod hlavičkou Lidé a Země budou své fotky vystavovat Václav Šilha, František Zvárdoň, Richard Jaroněk a František Štaud. V dalším čísle Lidé a Země už naleznete podrobnější informace. Budeme se těšit na setkání s vámi v některé ze zoologických zahrad!

Sdílej článek dalším cestovatelům

Komentáře

Přečtěte si další podobné články