Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Umění a kýč v Kisii

130-1.jpg
Jaromír Marek, Středa, 11. Srpen 2010
Z kopce nad městečkem vykusují dělníci velké kamenné kvádry. Odtud pochází ten nejlepší mastek. Jsme v Kisii na jihozápadě Keni, nedaleko Viktoriina jezera. Ve městě, které proslavili zdejší sochaři a kameníci. O tom, jaké umělecké dílo z kterého kamene vznikne, se rozhodne už nahoře v lomu. Zruční kameníci si z velké hromady vyberou ty správné kameny. Pak se usadí do stínu stromu a pustí se do práce. Velké kvádry nejprve nařežou na kusy obyčejnou pilou.

„Tento muž je specialista na lidské postavy. Teď právě pod jeho rukama vzniká odpočívající žena, vidíš? A tady právě vzniká velká socha. Začali včera a myslím, že za dva tři dny bude dílo hotové,“ ukazuje mi Loitiru.

Výroba soch v Kisii je opravdová manufaktura s dělbou práce. Přímo v lomu se sochy jen nahrubo opracují. Jemnější práce, pískování a leštění, přijde na řadu v dílnách dole ve městě, které vypadá jako galerie pod širým nebem. Krámky jsou plné nejrůznějších soch a sošek. Ta největší díla vznikají přímo na ulici a tam také čekají na své zákazníky.

Bez nákladního auta by je odvezli jen stěží. „Sochařství má v Kisii dlouho tradici. Už před staletími vyráběli místní umělci z mastku kamenné misky. Ty byly součástí věna. Když do Keni přišli Britové, řekli si: To jsou přece krásné věci. Ty by se daly prodávat po celém světě,“ směje se Loitiru.

Jeho rodina obchoduje se sochami z mastku už hezkých pár desítek let. Časy se ale mění. Dnes nejsou výrobky z mastku určeny budoucí tchyni, ale především turistům. A tak z kamene vznikají nejrůznější zvířecí sošky. Nejčastějším motivem talířů je, hned po západu slunce, portrét Baracka Obamy.

„Jednou začas sem přijíždějí obchodníci z Nairobi a vždy koupí všechno, co vyrobíme. Třeba takovouto sošku nosorožce jim dám řekněme za 150 šilinků (asi 38 korun). Jistěže ji prodají třeba za trojnásobek možná pětinásobek, ale co nadělám? Nevím, jestli nás obchodníci vykořisťují. Musím jim to prodat. Komu jinému bych ji prodal?“ říká smířeně Loitiru. Na rozdíl od svých dělníků ale rozhodně nevypadá, že by strádal. *

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články