Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

U očařky Chadídži

08-2.jpg
Autor článku: Lenka Klicperová, Středa, 11. května 2011
Autor fotografií: Lenka Klicperová
O Čadu jsem již psala ve dvou předchozích editorialech a nyní se do této země vracím i v hlavní reportáži čísla. Pořád mám ale pocit, že zážitků, které jsem si přivezla, je mnohem víc, než se vejde na deset stránek v časopise. Z uprchlických táborů jsem si kupodivu dovezla i veselejší vzpomínky. Třeba na starou Chadídžu Harún Arbab.

Potkaly jsme ji s Olgou Šilhovou poslední den před naším odjezdem z Iridimi, utečeneckého tábora pro ty, kteří přežili vraždění v Dárfúru. Chadídža měla prostě grády. Jak nás uviděla, začala nás líbat a objímat, bylo jí všude plno – jako kdyby ani nežila v tak nehostinném a krutém místě, jako je hranice s Dárfúrem. Přitom prožila vraždění Džandžavídů, mnoho jejích známých je už dávno mrtvých. Sama Chadídža měla namále, když ji jeden z nich zranil na krku. Vyvázla o fous.

Chadídža byla už v Dárfúru známou léčitelkou – specialistkou na zrak. Když v osmnácti osiřela, zdál se jí sen. Navštívili ji dva proroci a dali jí dar – zázračná semena. Tato semena jí měla pomoci v dalším životě – pokud se ovšem bude chovat podle zásad Koránu. A tak se i stalo. Každý, kdo k Chadídže přijde, uvidí asi toto: Nejprve Chadídža vezme do dlaně zázračná semena a odříká nad nimi tajnou formuli, kterou jí sdělili proroci. Semena šoupne do pusy a žmoulá je chvíli v ústech a na jazyku, aby do něj přešla jejich síla. Pak se její tvář přiblíží k oční bulvě nemocného. Chadídža vyplázne jazyk a šikovně jím objede celou pacientovu oční bulvu. Zajede i pod víčka, zkrátka bulvu svým jazykem olízá, kde to jen jde. Funguje to prý výborně.

Chadídža je dnes známá po všech okolních táborech, ba dokonce za ní jezdí lidé až z N’Djameny, hlavního města. Upřímně musím přiznat, že jsem byla opravdu ráda, že jsem nemusela Chadídžiných služeb využít. Ale na druhou stranu – už samotná Chadídžina přítomnost, její elán a energie nás nabíjela novou silou a po všech trampotách zažitých na cestě i při pobytu na čadsko-súdánské hranici jsme si u ní připadaly jako v jiném světě. Už jen kdyby Chadídža dokázala svým pacientům vlévat do žil novou energii, bude to úspěch. A kdoví, když dokáže takhle rozdávat dobrou náladu, třeba i na ty oči má opravdu nějaký fígl…

Přeji pěkné květnové čtení nejen o utečeneckých táborech a jejich obyvatelích, ale i o lásce, jež kvete ve zvířecí říši nejen v máji!

Sdílej článek dalším cestovatelům

Komentáře

Přečtěte si další podobné články