Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Túra po kvetoucích hřebenech

shutterstock_429980173.jpg
Autor článku: Petr Buček, Úterý, 7. června 2016
Autor fotografií: Petr Buček a Profimedia
Túra ze Schynige Platte na First patří k nejkrásnějším ve Švýcarsku. Turisty po celý den provází na jedné straně dechberoucí výhled na vrcholy Jungfrau, Eiger a Mönch a na druhé jejich oči sklouznou dolů k Brienzskému jezeru.

Švýcarsko kvůli silnému franku čelí menšímu zájmu ze strany německých i dalších evropských turistů. Stále častěji je nahrazují návštěvníci z Asie. Připravte se, že jim budete na túře mezi Schynige Platte a Firstem pravidelně pomáhat. Alespoň radou.

„Myslíte, že to zvládneme do čtyř hodin k poslednímu vlaku dolů ze Schynige Platte?“ ptají se nejčastěji tříčlenné skupinky Korejců nebo Číňanů, které potkáváme kráčející směrem z Firstu.

„V žádném případě,“ říká rázně naše průvodkyně Sandra Kaiser a dívá se přitom na jednoduchou výbavu asijských turistů. Ti se poslušně otáčejí a vracejí se tam, kde túru před pár hodinami začali.

Asijští turisté často v horách neodhadnou své síly.

Na přechod z Firstu až na Schynige Platte si musejí nechat zajít chuť, na túru vyrazili příliš pozdě a za čtyři hodiny by se do cíle dostat nemuseli. Je konec září a stezka začíná namrzat. „Dříve zůstávali asijští turisté jen u lanovek, šli se projít nanejvýš pár set metrů od stanice. Nyní se pouštějí na větší túry, před možnými nástrahami je musíme varovat,“ dodává Sandra Kaiser.

Přestože skupinky Korejců a Číňanů nedorazily až do cíle, i tak si užily spoustu jedinečných výhledů, pro které patří tato túra mezi nejhezčí ve Švýcarsku. V našem cíli u stanice lanovky First později potkáváme jejich krajany, kteří se zatím na delší procházky neodvažují.

V zahradě Alp

Schynige Platte a celý sousední hřeben, po kterém jsme se vydali, zůstává stranou největšího humbuku v regionu Jungfrau. Dlouhé zástupy turistů totiž míří na nejvyšší vlakovou stanici v Evropě, která je v sedle Jungfraujoch v 3454 m n. m. Naše túra vede po protějším masivu.

Zvládnou ji i děti zvyklé chodit po horách, zhruba ve věku od deseti let. Už výjezd nahoru na Schynige Platte dává tušit, že nepůjde o běžnou alpskou túru. Jede se historickou ozubnicovou železnicí, po níž poprvé vlaky vyjely už v roce 1893. Do té doby se nahoru muselo na koni nebo na oslu. Navíc za dvojnásobnou cenu.

Staré vagony mají jednu zvláštnost. Každá řada sedadel dostala své vlastní dveře vedoucí přímo ven z vlaku. Průvodčí proto při kontrole jízdenek chodí po nástupišti a otevírá jedny dveře za druhými. Milé překvapení pro chladné dny: staré vagony mají vyhřívané sedačky.

Stará zubačka jede do kopce rychlostí nanejvýš 12 km/h. Tak pomalu jsem snad vlakem ani lanovkou nikdy nejel. Sedm a čtvrt kilometru vlak zvládá za 52 minut.

Na Schynige Platte vás vyveze historická ozubnicová železnice.

Ráno je všude kolem nás mlha a pomalou jízdu bohužel nemohou vyvážit nádherné výhledy. Nahoře už je to lepší a před námi se odkrývá neskutečný pohled na čtyřtisícové vrcholy Jungfrau (4158 m n. m.) a Mönch (4107 m n. m.).

A také na jen o něco nižší horu Eiger (3970 m n. m.), jejíž severní stěna je spojena se slavnými horolezeckými výstupy. Náhorní planina Schynige Platte má co nabídnou i těm, kteří celodenní procházku po horách v plánu nemají. I ti však mohou změnit názor.

Přímo na vlakové stanici je půjčovna trekové obuvi. Na zájemce čeká výběr ze dvou set párů bot, které je možné vrátit například až v cíli naší túry, na nádraží v Grindelwaldu.

Velký zájem je na Schynige Platte o botanickou alpskou zahradu. Představuje všechny rostliny vyskytující se ve Švýcarsku nad hranicí lesa. Celkem je tu 650 rostlinných druhů. Alpskou zahradu na Schynige Platte otevřeli už v roce 1927. Její prohlídkový okruh je dlouhý 500 metrů.

Milovníci alpských květin udělají nejlépe, když se sem vydají v červenci. To je zahrada v plném květu. Návštěva se vyplatí i v červnu, srpnu a ještě v září jsou k vidění zajímavé rostliny. Ve stejném období lze vyrazit na túru směrem na First. Od října do května je stezka zasněžená a horská chata i hotel stojící na trase mají zavřeno.

Jezero s pokladem

Kdo se ze Schynige Platte vydá směrem na First, může se těšit na šestihodinový film plný krásných scén, se zajímavou zastávkou na oběd na chatě Männdlennen. Celodenní túra je prostě krásná a téměř po celou dobu můžete obdivovat dva pohledy. Po pravé ruce je provází majestátní trojvrcholí čtyřtisícovek Jungfrau, Mönch a Eiger. Od roku 2001 je oblast na Seznamu světového dědictví UNESCO. Vedle nádherné trojice vrcholů je k vidění nejvyšší hora Bernských Alp Finsteraarhorn s výškou 4274 m n. m. a také Silberhorn, který připomíná bílou zasněženou pyramidu.

Po levé ruce se otevírá výhled na modrozelené Brienzské jezero (Brienzersee). Jedno z nejčistších švýcarských jezer na dně skrývá jeden neobvyklý poklad: švýcarská armáda do něj po skončení druhé světové války stejně jako do několika dalších jezer uložila stovky tun nepotřebné munice. V roce 2012 velení rozhodlo, že munici v jezerech ponechá, protože nepředstavuje žádné nebezpečí a její odstranění by bylo příliš komplikované. Když je dobrá viditelnost, je přes jezero vidět až do Německa, na tamní pohoří Schwarzwald.

Nad hlavami turistů mířících na Schynige Platte se vznášejí paraglidisté.

Během šestihodinové chůze nečekají na turisty žádná velká převýšení. Jedinou výjimkou je stoupání k chatě Männdlennen. Klasická alpská bouda nabízí jídlo a možnost jednoduchého přenocování. Jsme už za půlkou trasy a v chatě si dáváme gulášovou polévku a prkénko s místními sýry a klobáskami.

Ptám se správce chaty, jak se do nadmořské výšky 2344 metrů všechny nabízené nápoje a jídlo dostanou. „Dnes už je to snadné, všechno nám vozí helikoptéra,“ ukazuje na malý heliport zastrčený za chatou správce Robert Reichen. Po strmém schodišti mě pak vede do horního patra, aby mi ukázal, jak se v chatě nocuje. Matrace jsou tu naskládané jedna vedle druhé, bez sebemenší mezery. Chata nabízí přespání 30 turistům.

Od chaty pokračujeme ještě trochu příkře do kopce a poté se před námi objeví nejvyšší bod na naší trase: Faulhorn. Nabrali jsme však zpoždění a tento vrchol obcházíme. Stojí na něm horský hotel s restaurací. Od 19. století se mu přezdívalo Dámský vrchol – kvůli nenáročnému výstupu.

Poté už stezka pomalu klesá dolů, kolem jezera Bachalpsee míří k horní stanici lanovky na First. Nakonec lanovka sjíždí dolů do Grindelwaldu, do hlavní horské obce oblasti Jungfrau. Odtud vyjíždějí vlaky a zubačky do všech směrů – nahoru na Jungfraujoch i dolů do Interlakenu.

Z hřebenu budete shlížet na modrozelené Brienzské jezero.

TIP AUTORA

U horní stanice lanovky na First si prohlížíme atrakci First Flieger. Před pár lety jsme ji vyzkoušeli v zimě během lyžování. Zájemce tu upevní do postroje a připoutaného jej spustí volným pádem dolů po laně několik metrů nad sjezdovkou.

Úplnou novinkou otevřenou na konci léta 2015 je ocelová lávka zavěšená vedle skály. Atrakci, kdy pod sebou máte jen stovky metrů prázdna, pojmenovali First Cliff Walk. Síť adrenalinových ocelových chodníčků stojí v sousedství horní stanice lanovky. Nabízí zajímavé výhledy a také zaručuje zvýšení adrenalinu.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články