Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Transsexuálové v ulicích Karáčí

22-1.jpg
Autor článku: Tomáš Halda, Středa, 23. března 2011
Autor fotografií: Tomáš Halda
Pákistánské Karáčí s třinácti miliony obyvatel se každý večer dostává na hranici kolapsu. Většina lidí spěchá domů, aby se navečeřeli v kruhu rodiny nebo vykonali večerní modlitbu. A právě nyní přichází čas místních transsexuálů. Říká se jim tu kaddary.

Křižovatky ulic se teď hemží postavami v barevných sárí. Na první pohled je zřejmé, že to nejsou ženy. Z vlajících látek a šátků vyhlížejí mužské obličeje. Obcházejí řidiče stojících automobilů a žádají o almužnu. Žebrání je totiž dnes jednou z mála možností, jak mohou transsexuálové v Pákistánu přežít.

Almužna a posměšky

Nancy je pětatřicet a její přítelkyni, která si říká Baby, o dva roky méně. Spolu s dalšími kamarádkami vyrážejí každý podvečer na frekventovanou křižovatku ve čtvrti Saddar. Mám možnost sledovat dvojici při její každodenní činnosti. Obě kaddary (v urdštině se také používá termín hidžra) se proplétají řadou automobilů, které se na semaforech zastavily. Posunky prosí cestující v automobilech o almužnu. Občas dostanou pět, dokonce i padesát rupií, většinou však vůbec nic.

Někteří z řidičů se pobaveně smějí, jiní je ignorují. Získat pár drobných každopádně není jednoduché. Transsexuálové se přesto smějí, posunky i výkřiky komunikují jak s řidiči, tak s všudypřítomným davem čumilů. Čas od času někdo z lidí na ulici na rozevláté postavy pokřikuje. Z výrazu tváří usuzuji, že se z okolostojícího davu neozývá mnoho přívětivých slov. Někdy Nancy nebo Baby nad poznámkou mávnou jen rukou, jindy reagují podrážděně.

„Pokud mě někdo třeba jen slovně napadne nebo se mi směje, cítím se strašně zraněná. Říkám si: Bože, proč jsi mi připravil takový život? Proč jsi mě nestvořil tak jako ostatní? Někdy mě dotyčný rozčílí natolik, že ho nahlas prokleju. Ať tvoje žena nebo sestra porodí hidžru a ty zažiješ, jaké to je, mít v rodině někoho, jako jsem já. Zabiješ to dítě okamžitě po porodu, nebo se ho budeš snažit vychovat? Bude v dospělosti nosit sárí tak jako my? Bude postávat na ulici a žebrat? Co potom řekneš lidem, kteří kaddaru z tvé krve budou urážet? Než se nám začneš smát, nejdřív přemýšlej, kolik takových posměšků musíme každý den snést,“ svěřuje se s trpkými pocity Nancy.

Na první pohled jsou to muži v ženských šatech. Takže by to podle našich měřítek měli být transvestité. Většina západních transvestitů ale dává přednost v rovině vztahů ženám. Často si je berou i za manželky. Za ženy se jen převlékají, vystupují pod přezdívkami a snaží se žít v anonymním prostředí velkoměst. Hidžry naopak ve společnosti vystupují podle našich měřítek jako ženy a většinou si za své partnery volí muže nebo jiné transsexuály.

Ani muži, ani ženy

Farrah, která se narodila jako Ahmed, nedávno oslavila své dvaatřicáté narozeniny. Svůj život v převleku, nebo spíše bez přetvářky, začala před více než patnácti lety. „Nejsme muži ani ženy. Máme sice mužská těla, ale v duši jsme zase více jako ženy. Všechny jsme se narodily jako chlapci, ale v osmi deseti letech jsme se už jako kluci necítily,“ vysvětlovala mi na rušné ulici velkoměsta, kam utekla z venkova. Farrah následovala tradici a zvolila si ženské jméno. Dnes žije v domě v centru Karáčí spolu s dalšími pěti „sestrami“. O chod domu se stará nejstarší hidžra Farzána. Svým spolubydlícím pomáhá v řadě záležitostí, ale sama je živa z jejich výdělku. Taková jsou prý pravidla ve všech domech, ve kterých hidžry společně žijí.

Západní cestovatelé v minulosti popisovali hidžry jako transvestity, eunuchy, hermafrodity nebo zženštělé muže. V novější etnografické studii se americká antropoložka Serena Nandaová v knize Neither Man Nor Woman pokouší zjistit, jak hidžry definují sebe samé. Hidžry, kaddary, muchanat nebo jakkoli jinak jsou transsexuálové společností nazýváni, se sami považují za třetí pohlaví. Jsou zde v podstatě pouze dva způsoby, jak se stát hidžrou. Buď se člověk narodí jako hermafrodit, nebo jako muž, u něhož se později projeví ženská duše. V obou případech můžeme mluvit o hidžrách. „Nestáváš se hidžrou, jsi hidžrou, protože tě takhle Alláh stvořit chtěl. Bůh nechtěl, abys byl muž, ale ani žena,“ vysvětlovali mi transsexuálové v Pákistánu.

Tradiční obživa

Obvykle se příjem kaddar orientuje třemi směry. Jednou z možností je vybírat almužnu na ulicích a bazarech. Další je pak žehnání novomanželům na jejich svatbě nebo nově narozenému dítěti. V noci se pak někteří z transsexuálů věnují prostituci. Jejich klienti jsou muži, kteří si vedle své ženy mohou dovolit ještě utajený vztah.

Tradičním povoláním transsexuálů je požadování almužny, když hidžry přicházejí požehnat čerstvě narozenému chlapci. Jsou známí pro svou schopnost dozvědět se, kde se právě mužský potomek narodil, a přicházejí před dům rodičů zpívat a tančit. Většina jejich písní popisuje těhotenství a v tanci se také snaží parodovat pohyby těhotných žen. Transsexuálové také požadují, aby se mohli sami přesvědčit, zda je chlapec „normální“, nebo se jedná o hidžru. Ve druhém případě se pak snaží, aby jim rodina dítě předala do opatrování. Je také trochu ironií, že právě oni, kteří často nejsou schopni reprodukce, žehnají novomanželkám k plodnosti. Traduje se, že hidžry mají moc obdařit mladé ženy plodností nebo jim ji také uzmout.

 Nancy a Baby (na snímku vlevo) tvoří nerozlučnou dvojici. Žijí spolu, společně tráví všechen volný čas a každý večer jsou na stejné křižovatce v centru Karáčí.

Kdo jsou nirvánové

Nicméně s postupujícím pozápadněním indického subkontinentu je tradiční role hidžer stále více oslabena. Lidé přestávají v jejich moc věřit a od svých domů je mnozí místo vřelého přijetí odhánějí. Některé domy či byty jsou dnes navíc hlídané ochrankou. Rozrůstající se střední třída si zvykla na zábavu, jako je kino nebo divadlo, a tanec hidžer už pro ně není jedním z mála zpestření života. Mnoho kaddar se tak soustředí na žebrání u silnic nebo se věnují prostituci.

Prodávat své tělo je přitom v rozporu s dřívějším asketickým ideálem hidžry. Tím bylo hlavně zříkání se sexu a následování hinduistické bohyně Bahučaramaty. V islámu pak společenské role strážců čistoty svaté Mekky. Nejrespektovanější z hidžer jsou hermafrodité (v celé komunitě tvoří menšinu) a lidé, kteří podstoupili „ceremonii kastrace“ jednou z vyvolených hidžer. Jedná se o dosti rizikový zákrok, který se provádí mimo zdravotnická zařízení a skládá se z řady rituálů. Operovaným lidem, kteří se při obřadu „přerodili“, se říká nirvánové. V minulosti to byli právě nirvánové, kteří mohli pracovat jako strážci v muslimských harémech.

Podle studie Sereny Nandaové konzervativní hidžry považují zmíněný rituál za vstupní bránu do nového života třetího pohlaví. V dnešní době ale v Pákistánu nebo ve velkých indických městech, jako je Bombaj, většina transsexuálů nepodstupuje rituální kastraci, ale preferuje využití hormonů nebo odborný chirurgický zákrok. Sami sebe tito lidé v transsexuální komunitě přitom považují za rovnocenné.

„Ačkoli se většina hidžer strojí jako ženy, účastní se aktivit, na kterých by se žena na veřejnosti v Pákistánu nebo Indii nepodílela. Jedná se kupříkladu o tanec na veřejném místě, kde důrazně pohybují boky. Vypadají jako karikatury žen. Ty v oblasti chodí se zahalenými vlasy, příslušnice středních a vyšších tříd si zase vlasy střihají nakrátko,“ popisuje chování transsexuálů německý zástupce Červeného kříže Felix Fülle, který v Pákistánu dlouhodobě působí. Hidžry nosí dlouhé vlasy, kterými se na veřejnosti netají. Oblékají si sárí. Ženy ze středních a vyšších tříd nosí dnes naopak často kalhoty a i zbytkem oblečení se blíží mužům.

Žebrání na rušných křižovatkách je jednou z mála možností, jak mohou transsexuálové v Pákistánu přežít.

Utajená identita

Asif přichází na smluvenou schůzku do kavárny ve čtvrti Korangi spolu se svými dvěma kamarády. Jejich chování mne trochu překvapuje. Asif se ptá hned v úvodu číšníka, jestli nemá alkohol, a jeho dva kamarádi se zatím na pohovce začínají líbat a osahávat. Na islámskou zemi, kde v některých oblastech dává Tálibán dobrou noc, je to trochu silnější káva. Karáčí je sice nejvíce „free“, ale stejně… V Pákistánu se volně alkohol neprodává, dívám se s otázkou v očích na Asifa. „Vidíš, já bych si dal alespoň pivo,“ směje se.

Asif žije trochu jinak než hidžry, které žebrají na ulicích a bydlí v pronajatých bytech ve čtvrtích, kde se sousedé moc neznají. Bydlí s rodiči, kde se chová „normálně“. „Naši o mně nevědí nic. Přestrojím se vždycky až u kamaráda, ale to jen, když jdeme společně tancovat. Jinak se nelíčím ani nenosím šátek,“ popisuje svůj rozpolcený život. Asifovým živobytím je tanec v restauracích, kde kaddary mohou bavit společnost. Hlavně se ale soustředí na tradiční obživu hidžer – vystupováním na svatbách a při oslavách narození syna. „Chodíme hlavně na muslimské svatby. Lidé jsou tam dost uvolnění, hodně se pije alkohol. Svatba bývá tou největší událostí v životě, takže se to patřičně oslavuje. Já jsem dal dohromady dvanáct lidí. Děláme to už třetím rokem a musím říct, že to není špatné. Postupem času přibylo kontaktů a je o nás zájem. Milionáři z nás sice nikdy nebudou, ale je to mnohem lepší než chodit po ulici a žebrat,“ popisuje svoji práci Asif. Doma tvrdí, že pracuje jako výpomoc v restauraci. Podle svých slov se necítil mužem už od svých osmi let. Teď mu je sedmnáct.

Od rodičů se odstěhovat nechce ani nehodlá podstoupit chirurgický zákrok, který by ho více přiblížil komunitě „třetího pohlaví“. „Mám strach, jak by na to reagovala moje rodina. Taky se nechci pouštět do žádného dobrodružství a přijít o možnost zázemí. Na druhou stranu je mi trochu zatěžko se takhle pořád přetvařovat. Budoucnost ukáže, jak to všechno dopadne,“ svěřuje se Asif a pije pokoutně koupené pivo.

Co chystá budoucnost?

Vliv Západu znamenal na jednu stranu oslabení pozic hidžer na indickém subkontinentu. Na druhou stranu dnešní snadné informační spojení právě se západním světem přineslo do života minority nový vítr. Lidskoprávní organizace se snaží upozorňovat na ústrky komunity jak v Indii, tak v Pákistánu. Transsexuálové se sami více aktivizují a snaží se bořit předsudky majoritní společnosti.

Některé hidžry pronikly na stříbrné plátno v Bollywoodu a lidé si herce oblíbili, ač jim většinou připadla bohužel hlavně role komediálních postav. V Pákistánu měl zase odvahu vystoupit na veřejnost syn vojenského důstojníka Alí Salím. V televizní show se oblékl za bývalou premiérku Benazír Bhuttovou. Dnes má tento transsexuál svůj televizní pořad.

Nejsme muži ani ženy. Máme sice mužská těla, ale v duši jsme zase více jako ženy,“ říká kaddara Farrah.

Hlavní důvod, proč se ale genderové otázky dostaly na veřejnost, leží přece jen jinde. Ve velkých městech Pákistánu a Indie se v posledních letech značně rozšířila nákaza virem HIV. Společnost má z narůstajícího počtu nemocných oprávněný strach a snaží se hledat cestu, jak nepříjemná čísla statistik srazit dolů. Mluví se o skryté prostituci, která v oblasti bují. Hrozba AIDS se totiž zdaleka netýká pouze transsexuální komunity.


Kořeny transsexuálů v hinduismu a islámu

Ve svaté knize hinduistů Bhagavadgítě se to hidžrami jen hemží. Kupříkladu Ardžuna, jeden z hlavních postav staroindického eposu Mahábhárata, žil podle textu jeden rok svého života jako eunuch. Bůh Višna se zase dokázal přeměnit v překrásnou ženu, aby tak přemohl démona. V neposlední řadě je tu také Šiva, který je jak mužem, tak ženou. Indická kultura se může pyšnit pestrou paletou genderových identit i transsexuálním chováním. Sepětí s hinduistickou mytologií vždy zaručovalo toleranci majoritní společnosti ke komunitě hidžer. Bylo by ale zavádějící spojovat transsexuální komunitu pouze s hinduismem. V historii minoritní skupiny obyvatel indického subkontinentu hrál téměř stejnou roli také islám.

Jak v převážně muslimském Pákistánu nebo Bangladéši, tak v Indii se transsexuálové dodnes hlásí ke své muslimské historii a propojení se starými dynastiemi Mughalů, které v minulosti vládly na indickém subkontinentu. Některé hidžry se v ulicích Karáčí chlubí, že v minulosti se jejich komunita rozprostírala od Španělska až po Indii. Ve středověku, kdy muslimská umma (tedy muslimská obec) dosahovala právě do zmíněných končin, se existence hidžer dostávala snadno do podvědomí obyvatel celého impéria. Ve středověku to byli právě eunuchové, kdo střežil ostatky proroka Muhammada a svatyni Ka’abu v Mekce. V minulosti sloužili jako strážci v harémech sultánů, ale i jako jejich poradci. Ve společnosti se těšili velké úctě.

Vliv Západu Pohled na hidžry, ale třeba i homosexuály v muslimské společnosti převrátili naruby až západní kolonizátoři. Na indickém subkontinentu Britové po svém příchodu hidžry zbavili práv, která jim v minulosti muslimští vládci garantovali. Hidžry nezapadaly do západního rozdělení světa, který znal jen kategorie muž a žena. Transsexuálové museli na veřejnosti nosit turbany, aby se více lišili od žen a přiblížili se mužům. S kolonizačním vlivem a následně s westernizací regionu se začal měnit pohled některých „normálních“ lidí na hidžry. S postupujícím vývojem se intolerance k odlišné minoritě zvyšovala jak v Indii, tak v Pákistánu a Bangladéši.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články