Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Tkadlec na hrušce, kozák pod koněm

116-1.jpg
Autor článku: Richard Grégr, Středa, 23. února 2011
Autor fotografií: Richard Grégr
Jednoho dne roku 1720 se tkadlec Vilém Mikeš vydal z Brusnice do Hořic s kusy plátna. Čekala ho dlouhá cesta, bezmála dvacet kilometrů tam a dvacet zpátky. Netušil, že se z ní už nevrátí. Jeho smutný osud připomíná vztyčený kámen s nápisem. O dávné tragédii nám ale mnoho neprozradí…

Tehdy byl konec léta a pravděpodobně i pěkně horko. Na stromech dozrávaly hrušky. Tkadlec Mikeš spěchal, ale ne tolik, aby na ně nepohlédl. Možná mu v žaludku pěkně kručelo. Natáhl ruku a jednu si utrhl. Zakousl se a – hned sousto vyplivl. Byly přece jen ještě kyselé. Ale náhle ho upoutala hruška až nahoře na nejvyšší větvi. Slunce na ni pálilo den co den, začínala krásně žloutnout. Rozhodl se během okamžiku a za chvíli byl nahoře ve větvích. Zbývalo natáhnout ruku… Víc už udělat nestihl. Praskot větví, výkřik a pád. Když ho našli, bylo pozdě.

Zvičinský kostel svatého Jana Nepomuckého pochází z roku 1706.

Tragickou nehodu dnes připomíná křížový kámen. Stojí u lesa a lze na něm přečíst: 1720 WILIM MIKSS SPAD Z HRVSKI. Zbývající čtyři řádky jsou nečitelné. Rozluštíme možná VSIN PA AV. Víc už kamenný pamětník nepoví… Šest set sedmdesát jedna metrů vysoká Zvičina ležící na dohled krkonošských velikánů sice vypadá nenápadně, ale málokde spatříte tolik malebných božích muk a zastavení jako tady a zaslechnete tolik pověstí. Podle legend mohou za tajemné křížové kameny slovanští věrozvěsti Cyril a Metoděj.

Na cestách zanechávali jeden za druhým. Profesor a dlouholetý ředitel hořického kamenického gymnázia Vilém Dokoupil ve své unikátní podrobné práci z roku 1895 píše přímo o kamenech cyrilometodějských. Karel Hynek Mácha si cestou do Krkonoš přes Zvičinu jeden kámen namaloval. Ten stojí v Přibyslavi dodnes. Prý tu byl oloupen a zabit neznámý mnich.

Viník postaví kámen

Podle morálního kodexu osmnáctého století byla smrt Viléma Mikše božím trestem. Krádež ovoce i lesní pych patřily k nejtěžším proviněním. Dodejme, že vůbec k největším právům patřilo viniční. Pokud si na vinici kolemjdoucí utrhl hrozen, byl tvrdě potrestán. Výjimku měly leda nastávající rodičky či ženy v šestinedělí. Jinak nezřídka hříšníka čekal pranýř, o století dřív i šibenice.

Občas tyto kamenné kříže nebo jen křížové kameny, na kterých je kříž vyznačen, zaměňujeme se smírčími, které sice také připomínají tragickou událost, ale jako důsledek násilného činu, který musí být doložen příslušnou smlouvou. Podle tehdy platného práva bylo vztyčení kamene součástí trestu, kdy viník jako pokání mohl vykonat pouť třeba do Cách nebo do Říma a věnovat finanční obnos kostelu. Velký obdivovatel a popularizátor těchto artefaktů, nedávno zesnulý sochař Vladimír Preclík, vytvořil mimo jiné na vyšehradském Slavíně náhrobek v podobě smírčího kříže. Stojí nedaleko hrobu Karla Hynka Máchy, na hrobě akademika Zdeňka Servíta.

 Kámen v Doubravicích na Trutnovsku

Nesmlouvavý trest

Ale vraťme se pod Zvičinu k příběhu chudého tkalce Viléma Mikeše. Jeho kámen je také upomínkou na neštěstí, a proto vlastně kamenem pamětním. Je leden 2011, brodíme se sem sněhem. Nakolik by dnes „Vilém Mikss“ své osudové místo poznal, je otázkou. Hrušeň stála na louce, která tehdy patřila jistému Valešovi. Majitelé se nejspíše měnili, dnes louka nese jméno Šormova, hrušky zde však už nerostou ani v létě, leda hustá tráva. Chvíli trvá, než osudný kámen najdeme. Konečně! Pískovcový balvan má tvar jetelového trojlístku, hlava i boční ramena jsou kruhová.

Přivřeme na okamžik oči. Rázem proti nám kráčí shrbený muž v haleně a klobouku s hranatou krosnou naloženou stůčky plátna. Má vyschlé rty, unavený pohled. Touha osvěžit se šťavnatým ovocem je tak pochopitelná. Nebyl jeho trest až příliš krutý? Byl Mikeš zloděj, nebo jen vyčerpaný a upracovaný chudý člověk? Mikšův kámen není jediný, který tajemstvím vzbuzuje zvědavost. Sotva patnáct minut cesty je v lese ukryt další křížový kámen. Jeho zadní plochou stranu podepírají dva balvánky menší. Podle jedné pověsti na tomto místě přepadli a zabili řeznického tovaryše. Podle druhé se zde porvali dva řezníci a jeden zůstal na místě mrtvý. Na přední ploše je nápadný reliéf kopí, dýky, či řeznického nože.

Jetelových křížů není mnoho

Kámen nešťastného tkalce Mikeše je zajímavý svým tvarem jetelového lístku. Podobných jetelových křížových kamenů, jako je ten jeho, najdeme podle historika Jiřího Úlovce v Čechách na třicet. Nejčastěji se vyskytují v jižních Čechách. V malém Pikově, obci známé už ve třináctém století, najdeme před statkem čp. 1 ve stráni pěkný žulový kříž s vytesaným Kristem a dnes už ne zcela čitelným nápisem: KDO TADI/PVDES POMODLI SE OČENÁŠ 1759.

Dufkův kříž u Třebihoště, na cestě zvané na Perných

Údajně tady v tomto roce pod splašeným spřežením zahynula šenkýřka z nedalekých Jistebnic. Jaký osud připomíná podobný kříž u Borkovic na Táborsku vedle mostku přes Blatskou stoku, to už dnes nevíme. Téměř shodný tvar má i artefakt na hrobě Doroty Folbrové z roku 1776 na hřbitově u kostela v Šanově u Rakovníka.

Blízké kameny na Trutnovsku

V nedalekém Horním Dehtově nám kronikář Karel Jákl ukazuje další z kamenů. Stojí na louce na soukromém pozemku a pochází z roku 1781. Připomíná Annu Jáklovou, jednu z kronikářových předků. Spadla ze stromu (jiné prameny ovšemd někdy uvádějí, že z vozu) a zabila se. Další kámen je v Huntířově pod stromem u kostela. V Bílých Poličanech za zámkem jiný kámen vypráví, že tu prý v napoleonských válkách zahynul pod koněm kozák. V malé obci Zábřeží, administrativně spojené s Řečicí, stojí na křižovatce pod chráněnou lípou tři křížové kameny vedle sebe. Prostřední je zdoben reliéfem sekery. Podle místostarosty Josefa Küffela připomíná krvavou rvačku dvou mužů ve zdejší hospodě. Kameny střeží boží muka z konce osmnáctého století, nedávno restaurovaná.

Zvičinská boží muka

Další křížové kameny v ČR

Návštěvníci skanzenu v Zubrnicích v Českém středohoří se ještě donedávna mohli setkat se čtyřmi pěknými kříži kolem kostela, ale dva z nich se již vrátily na původní místo v obcích, kde kdysi stávaly. Třešťský kámen na Šibeničním vrchu zase připomíná místo, kde byl zabit kat, který odmítl vykonat trest nad obětí, údajně bratrem. V Senomatech na Rakovnicku se v chodníku před čp. 131 tyčí kámen a dva jsou v parčíku v Čisté zašlapány do země. Údajně sem byly převezeny z okolí. Jeden z křížů v Raspenavě na Liberecku je pokáním za zastřelení dítěte místo zatoulané zvěře.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články