Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Tichý svědek anglických dějin

100-1.jpg
Autor článku: Karel Kýr, Čtvrtek, 3. února 2011
Autor fotografií: Profimedia.cz
Svou pouť dlouhou 346 kilometrů začíná řeka Temže v podobě čtyř pramenů v malebném pohoří Gotswolds Hills, v jižní části střední Anglie. Potom se klikatě vydává východním směrem a vtékají do ní další řeky. Svou cestu končí v Severním moři, do kterého se vlévá ústím širokým 29 kilometrů. Tato řeka je sice krátká, ale pozoruhodným způsobem ovlivňovala anglické dějiny.

Temžské břehy odedávna lákaly k osídlení – jak původní obyvatele, tak cizince. První invazi do Anglie vedl Julius Caesar kolem roku 55 př. n. l. Když se tam o rok později vrátil, jeho postup zbrzdila řeka, kterou pojmenoval Tamesis neboli Temže. Podmanit si tuto zemi se podařilo až o devadesát let později římskému císaři Claudiovi. V tehdejší době byly podél obou břehů Temže mokřiny. V místech, kde končila přílivová vlna, tedy asi padesát kilometrů od ústí, postavila později římská armáda dřevěný most. Na severním břehu tam Římané vybudovali přístav jménem Londinium.

Následující čtyři století Římané rozvíjeli obchodní kontakty s ostatními částmi Evropy a do Londýna dováželi luxusní zboží ze Středomoří, a dokonce i dřevo z Libanonu. Řeku Temži využívali k dopravě zboží z vnitrozemí. Z města se také paprskovitě rozbíhala síť hlavních silnic, a tak se Londýn stal brzy důležitým obchodním střediskem.

Vilém Dobyvatel

Když se rozpadla Římská říše, v roce 410 n. l. její legie opustily Británii. Londýn byl ponechán svému osudu a obchodní ruch kolem řeky Temže skoro ustal. Anglosaští králové byli korunováni v Kingstonu, osadě vzdálené asi devatenáct kilometrů severně od Londýna, kde se dala Temže snadno přebrodit. Situace se změnila až v 11. století, kdy z Normandie přitáhl Vilém Dobyvatel. Korunován byl ve Westminsteru v roce 1066 a potom uvnitř římských hradeb vystavěl londýnský Tower. Jeho cílem bylo ovládnout obchodní komunitu, podpořit rozvoj obchodu a získat kontrolu nad přístavem. Obchod začal zase vzkvétat a počet obyvatel stoupl asi na třicet tisíc.

Na vápencové skále asi třicet pět kilometrů na západ od Londýna vybudoval Vilém Dobyvatel pevnost, která nahradila saské královské sídlo. Dnes se toto místo jmenuje Windsor a je z něj na Temži nádherný výhled. Současný hrad Windsor je výsledkem mnoha přestaveb a dostaveb a patří k nejoblíbenějším turistickým atrakcím v Británii.

V roce 1209 byl v Londýně dokončen třicetiletý stavební projekt – kamenný most přes Temži, jeden z prvních svého druhu v Evropě. Šlo o mimořádnou stavbu. Na mostě byly totiž vybudovány obchody, domy, a dokonce kaple. Navíc měl dva padací mosty a obrannou věž, která stála na jeho jižním konci, v Southwarku. V roce 1215 u Runnymede na řece Temži nedaleko Windsoru připojil král Jan (1167–1216) svou pečeť pod slavnou Magnu chartu. Tím byl nucen zaručit v Anglii nejen občanské svobody, ale konkrétně také privilegia Londýna. Přístav se stal bezcelní zónou a povinnosti platit clo byli zbaveni i obchodníci.

Obří ruské kolo stojí na břehu Temže posledních pár let. Říká se mu Londýnské oko.

Temže versus prosperita

Během následujících staletí obchod na Temži vzkvétal, takže přístav začal být malý. Před dvěma sty lety mohlo u přístavních mol na Temži kotvit jen šest set lodí. V přístavu však čekalo i 1775 lodí, aby mohly vyložit svůj náklad. V takové dopravní zácpě se rozmohly loupeže. Zloději v noci přesekli kotevní lana, a když byla loď unášena řekou pryč od mola, vyloupili ji. Zboží přeložili do malých člunů, rozváželi je po Temži a prodávali. Město Londýn proto zřídilo první říční policii na světě, která slouží až dodnes.

K tomu, aby se vyřešila situace v přístavu, bylo ale zapotřebí udělat více. Proto dal anglický parlament v 19. století souhlas ke stavbě největšího systému uzavřených doků na světě. Měly být vyhloubeny na obou nízkých březích řeky. Počátkem 19. století byly nejdříve postaveny Surrey Commercial Docks, London Docks, West India Dock a East India Dock. V roce 1855 k nim přibyl Royal Victoria Dock a v roce 1880 Royal Albert Dock. Stavitelé Marc a Isambard Brunelovi, otec a syn, spojili v roce 1840 oba břehy Temže prvním podvodním tunelem na světě. Je 459 metrů dlouhý a dodnes jím projíždějí vlaky metra, které zajišťují dopravu ve Velkém Londýně. V roce 1894 byla dokončena stavba moderní turistické atrakce – mostu Tower Bridge. Má dva zvedací rámy, díky nimž se mezi oběma věžemi mostu otevírá prostor 76 metrů široký, kterým mohou proplout i velké lodě. A když vyjdete tři sta schodů, dostanete se na vyvýšenou lávku, ze které je nádherný výhled na řeku a okolí.

Začátkem 20. století připlouvalo do přístavu stále více velkých parníků, které sloužily obchodním zájmům města. Systém londýnských doků však byl na tento nápor už zcela připraven. Když byl v roce 1921 postaven poslední dok pojmenovaný po králi Jiřím V., Londýn se stal „největším a nejbohatším přístavem na světě“.

Paláce a slavnosti šlechty

Londýn se sice rozvíjel, ale jeho cesty zůstávaly ve špatném stavu, neměly pevný povrch a v zimě byly často neschůdné a neprůjezdné. Nejrychlejší dopravní tepnou byla proto Temže, která se v průběhu let stala velmi frekventovanou vodní cestou. U schodů a stupňů, které vedly k řece, bývala jedna loďka vedle druhé. Převozníci volali „Vesla!“, čímž se snažili přilákat zákazníky, které by podle přání převezli přes řeku, vyvezli je proti proudu či po proudu nebo s nimi bloumali po některém z klikatých přítoků. K nim patřily řeky Fleet a Walfrook, které jsou dnes pohřbeny pod ulicemi Londýna, jež nyní nesou jejich jména.

Časem vypadal Londýn jako Benátky, stály v něm velkolepé paláce, jejichž terasy vedly dolů k řece. Mít dům na břehu Temže se stalo módou pro členy královské rodiny, jak o tom svědčí paláce Greenwiche, Whitehallu a Westminsteru. Podobně se domovem pro anglické krále a královny stal Hamptom Court a také hrad ve Windsoru, výše proti proudu řeky, který slouží jako královská rezidence dodnes. V roce 1717 u příležitosti královského pikniku u řeky složil Georg Friedrich Händel pro radost králi Jiřímu I. kantátu Vodní hudba. Noviny tehdy o této události napsaly, že královu bárku doprovázelo „tak velké množství lodí, že jimi byla zaplněna celá řeka“. V bárce, která plula vedle královy, bylo padesát hudebníků, kteří Händelovu skladbu hráli třikrát, když lodě pluly osm kilometrů proti proudu z Westminsteru do Chelsea.

Jarmarky na ledu

Než byl ve čtyřicátých letech 18. století postaven Westminsterský most (Westminster Bridge), bylo možné se dostat pěšky přes řeku pouze přes London Bridge. Ten byl později přestavěn a ve dvacátých letech 19. století nahrazen mostem novým. Pilíře, které podepíraly devatenáct oblouků původního kamenného mostu, výrazně zpomalovaly tok řeky. Díky tomu Temže během přibližně šesti set let existence mostu nejméně osmkrát zamrzla. Když se to stalo, na ledě se konaly „ledové jarmarky“, které byly doprovázeny mnohými sportovními akcemi. Peklo se tam hovězí maso a pochutnávali si na něm i členové královské rodiny. Knihy a hračky s označením „zakoupeno na Temži“ byly vyhledávaným zbožím, které rychle mizelo ze stánků. Na ledě stávaly i tiskařské lisy, na kterých se tiskly noviny, a dokonce i modlitba Otčenáš.

Každoroční významnou událostí na Temži je veslařský závod mezi týmy Oxfordské a Cambridgeské univerzity. Davy diváků lemují řeku mezi Putney a Mortlake a nadšeně povzbuzují posádky obou univerzitních osmiveslic. Závod měří skoro sedm kilometrů a veslaři dokážou tuto vzdálenost překonat za necelých dvacet minut. První závod se konal v roce 1829 výše proti proudu u města Henley. Když byla trať závodu později posunuta dolů po proudu, Henley začalo sponzorovat své vlastní závody nazvané Královská regata. Dnes patří k nejstarším a nejvýznamnějším veslařským závodům v Evropě. Sjíždějí se sem nejlepší světoví veslaři a veslařky a soutěží na trati dlouhé asi 1600 m.

Na loďce nebo pěšky

V jednom turistickém průvodci po Británii se píše: „Jak Temže protéká typickou anglickou krajinou s nízkými pahorky, lesy, loukami, vesnickými staveními, krásnými vesnicemi a malými městy, nabízí mnoho rozmanitých příležitostí k rekreaci. Podél dlouhých úseků řeky nevedou žádné silnice, ale obvykle jen stezky. Díky tomu motoristé obdivují řeku pouze ve městech, kterými protéká. Plně vychutnat ztichlou krásu Temže je však možné jen tehdy, když člověk pluje na loďce nebo jde pěšky.“ Pokud navštívíte Anglii, prohlédněte si Temži a pocítíte dotek dějin. Od pramenů v krásné venkovské krajině až po rušné ústí je možné na řece hodně vidět, dělat, ale i poznat. Temže vás určitě nezklame.


Král versus Temže

Král Jakub I., který vládl počátkem 17. století, požadoval od Korporace města Londýna, aby mu vyplatila dvacet tisíc liber. Lord Mayor, tedy starosta Londýna, odmítl a král vyhrožoval: „Zničím vás i vaše město jednou provždy. Své soudy, samotný svůj dvůr i parlament přestěhuji do Winchesteru nebo Oxfordu a z Westminsteru udělám poušť. A domyslete si, co pak bude s vámi!“ Starosta na to odpověděl: „Londýnští obchodníci budou mít jednu útěchu. Vaše Veličenstvo si nemůže vzít s sebou Temži.“ Proč Londýn? I když tradičně se uvádí, že jméno Londýn je odvozeno od latinského Londinium, jak svou osadu nazývali Římané, je možné, že oba názvy pocházejí z keltských slov llyn a din, které dohromady znamenají „město (nebo pevnost) na jezeře“.

Temže v literatuře

Pokojnou atmosféru na hladině i březích Temže zachytil spisovatel Jerome K. Jerome v knize Tři muži ve člunu. Vypráví, jak tři kamarádi společně se svým psem vyjeli na řeku a veslovali proti proudu z Kingstonu do Oxfordu. Kniha byla napsána roku 1889 a byla přeložena do mnoha jazyků. Dodnes je považována za „klasické dílo plné rozmarného humoru“. Jinou dobře známou knihou je Vítr ve vrbách. Je oblíbená mezi dospělými i dětmi. V roce 1908 ji napsal Kenneth Grahame, který žil ve městě Pangbourne na Temži. Je to pohádkové vyprávění o zvířátkách, která žijí u řeky.

Proč Londýn?

I když tradičně se uvádí, že jméno Londýn je odvozeno od latinského Londinium, jaksvou osadu nazývali Římané, je možné, že oba názvy pocházejí z keltských slov llyn a din, které dohromady znamenají „město (nebo pevnost) na jezeře“.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články