Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Thor Heyerdahl: Po slávě netoužím

header.jpg
Autor článku: Petr Horký, Středa, 15. června 2016
Autor fotografií: autor a archiv T. Heyerdahla
Thor Heyerdahl ml. přijel do České republiky jako hlavní host XX. ročníku zlínského festivalu cestování, poznávání a sbližování kultur Neznámá země. Syn legendárního „seňora Kon-Tiki“ byl společně s tátou například na Velikonočním ostrově na expedici Aku Aku, ale sám vedl – a vede – velice dramatický život.

Jak si pamatujete svého tátu jako malý kluk? Máte nějakou vzpomínku třeba na společný výlet?

Ze svého dětství s otcem si nepamatuji nic, v podstatě jsem ho neznal. Ale na vaši otázku můžu odpovědět i souhlasně – táta mne vzal na společný „výlet“ na Velikonoční ostrov, na expedici Aku Aku. To mi už bylo sedmnáct a byl jsem tam jako normální člen posádky se svými úkoly a povinnostmi.

Považoval jsem tehdy za věc cti, že nebudu nijak využívat výhod syna šéfa expedice. Naopak jsem chtěl co nejvíc zapadnout mezi ostatní. Během této expedice jsme se s tátou začali mnohem víc poznávat a myslím, že tato cesta rozhodla o tom, jak blízkými přáteli jsme se potom v průběhu života stali.

Dokázali jste fungovat na obou rovinách: tedy ve vztahu syn–otec i přítel–přítel?

Ano, máte pravdu, vztah otce se synem ještě nutně nemusí znamenat vzájemné přátelství. Myslím si, že dokonce jsem byl tátovi nejbližším přítelem, jakého kdy v životě měl. Byli jsme schopni mluvit o ženách, o problémech v životě i o plánech a projektech. Ale je důležité umět v těchto dvou rovinách přepínat, oddělovat je – hlavně ještě v mládí a dospívání. Pochopitelně že když už jsme byli dospělí muži, s vlastní rodinami i kariérami, šlo to snáz.

Pokud se nemýlím, pomáhal jste otci plánovat jeho slavné expedice na replikách starobylých plavidel?

Je to pravda, expedice Ra I i Ra II, stejně jako expedici Tigris jsem plánoval s ním. On byl etnograf, já zase odborník na oceány – vystudoval jsem mořskou biologii. Bylo tedy logické, že se se mnou radil v otázkách týkajících se oboru, v němž jsem já byl expert a on poučený laik. Táta celý život také říkal, že vědci z různých oborů spolu musí umět spolupracovat, sdílet znalosti. Sami jsme tedy šli příkladem.

Thor Heyerdahl mladší (uprostřed) se svým otcem (vlevo)

Jaký přesně byl váš vliv na podobu těchto expedic?

Nerad bych se pouštěl do nějakého poměřování, protože expedičním šéfem a autorem myšlenky byl můj táta a my všichni ostatní, se kterými to konzultoval, jsme byli spolupracovníci.

Zeptám se tedy konkrétně: během expedice Ra byly jedním z výstupů celého projektu i informace o zneklidňující míře znečištění oceánů. To byla vaše práce?

Tento aspekt expedic Ra byl pro mne velmi důležitý. Jako mořský biolog jsem o špatném stavu moří něco věděl, koneckonců v průběhu let se to stalo mou specializací. Velice důležitá ale v tomto případě byla síla tátovy popularity. Dokud na znečištění moří upozorňovali vědci na kongresech, nedělo se dohromady nic. Měli jsme velmi dramatická zjištění; jedno za všechny: byli jsme schopni doložit, že se do světových moří vypouští 10 milionů barelů ropy ročně – a to mluvíme o šedesátých letech minulého století.

To byla celoroční spotřeba Norska! Stále se kolem toho ale nic moc nedělo. Jakmile ale slavný Thor Heyerdahl, seňor Kon-Tiki, strčil prst do moře a uviděl na něm stopy ropy, začaly se dít věci! Táta o tom hovořil v médiích a najednou ho začali zvát na kongresy, stalo se z toho téma – a konečně se to dostalo i k politikům. To byla velmi silná lekce v tom, jak velkou roli hraje popularita.

Nežárlil jste v tu chvíli?

Ne, naopak! Tímto způsobem zase táta pomohl mému oboru.

Máte informace o tom, jak to se znečištěním a s rybími populacemi vypadá dnes?

Už před řadou let jsem se kvůli rodině rozhodl, že omezím vědeckou kariéru a víc času budu trávit s manželkou a dětmi. Ale stále se zajímám o dění v oboru. Jsem v kontaktu s odborníky, studuji výstupy a dělám si o světě obrázek sám.

A jak na tom tedy jsme, ubývá ryb? Vyjídáme si potravní řetězec v oceánech?

Ryb ubývá, ale menším tempem, situace se zlepšuje. Už jsme skoro na úrovni udržitelných populací. Bývalo to velmi zlé s makrelami, sardinkami, sledi, s tuňáky… Populace sleďů už se srovnávají, podobné je to s makrelami i sardinkami. Vody kolem Norska jsou téměř v pořádku. Pokud se bude situace nadále držet v nastavených intencích, pak bychom měli dost ryb napořád, to je potom nekonečný fungující řetězec. Pravda, vody dál na severu a tamní režim rybolovu, to by mohlo být vedeno trochu lépe, ale věřím, že se to bude nadále zlepšovat.

Pokud se nepletu, tak právě toto je jeden z výsledků vaší celoživotní práce…

Pravda je, že jsem byl v tomto oboru hodně aktivní. Podílel jsem se na tvorbě pravidel udržitelného hospodářství na celém světě. Zabýval jsem se nastavením systému získávání živin z půdy, z moří, z přírody obecně tak, aby to fungovalo do té doby, než se člověk sám už jako mrtvý stane součástí materie, která poskytuje potravu zase ostatním. V tomto jsem pokračoval i později jako učitel, kdy jsem usiloval o to, aby si lidé začali uvědomovat svoji roli a každý byl sám za sebe dobrým hospodářem na planetě Zemi.

Je toto tedy věc, kterou považujete za svůj vlastní zásadní vědecký přínos?

Víte, nerad bych poměřoval a hodnotil význam výzkumů, kterým jsem se věnoval, ať už v rámci vědecké činnosti na univerzitách v Norsku, v rámci mé práce pro Společnost národů anebo třeba ohledně migrací mořských savců. Ale, když se takhle ptáte… z hlediska dopadu na život člověka je toto asi nejdůležitější.

Jako jeden z prvních na světě jste se pustil do tzv. tagování, tedy označování konkrétních zvířecích kusů tagy, jakýmisi cedulkami, díky nimž pak bylo možné přesně sledovat jejich pohyb. Jak na to vzpomínáte?

Ano, byli jsme jedni z prvních, a v Norsku jsme byli úplně první. Bylo to v době, kdy už ve většině arktických zemí byl zakázaný lov ledních medvědů a v Norsku ne. Dokud jsme měli výstupy, že to neovlivňuje medvědí populace a ty se drží vyrovnané, nebyl v naší zemi tlak na takový zákaz. Každoročně se jednalo o desítky kusů. Norsko se tedy hájilo tím, že naše populace medvědů je v pořádku, ať nás ostatní nechají být. Ostatní země na nás ale tlačily, že lední medvědi migrují, a tak se jejich populace vyrovnává právě tímto jejich pohybem. To by pak znamenalo, že například Kanada nebo Rusko pro nás vlastně chovají medvědy, které si pak Norové spokojeně uloví.

Thor Heyerdahl ml. se zasloužil i o současný stav přísné ochrany ledních medvědů.

A k čemu jste během vašeho výzkumu došli – bylo to opravdu tak?

Ne úplně. Ale nejprve bych rád připomenul, že už dávno platí zákaz lovu medvědů i v Norsku. Pokud dnes zastřelíte ledního medvěda třeba na Špicberkách, budete muset dokazovat, že jste opravdu byli v ohrožení života a neměli jinou možnost než to krásné zvíře zastřelit. Pravidla jsou velmi přísná.

A jak to bylo tehdy?

Dobrá, tak tedy tehdy jsme střelili jednapadesát kusů ledních medvědů – ale ani jeden nezemřel, nebojte se, jen jsme je uspali a umístili na jejich tělo kýžený tag, malinkatou cedulku. Zjistili jsme tak, že medvědi se pohybují víceméně ve svém teritoriu. Určitý pravidelný pohyb byl mezi ruskou a naší populací, ale jinam už ne. Pochopitelně bylo pár výjimek, ke kterým došlo víceméně náhodou anebo kvůli nečekaným podmínkám, obecně ale můžeme říci, že naši medvědi se třeba s těmi kanadskými skoro neznají.

Byl jste velký odborník na pohyb rybích mas v oceánech – ale dobrat se k těmto informacím o vás je práce pro detektiva!

Byla to práce pro OSN, pro Organizaci pro výživu a zemědělství, a co bylo potřeba, jsem publikoval pro ně.

Když si člověk zadá vaše jméno na internetu, vyskočí toho překvapivě málo. A přitom když se konečně dostane k informacím, zjistí, že jste toho udělal spoustu: nezmínil jste svoji práci pro World Wildlife Fund, pro National Geographic a další! Opravdu nemáte žádné ambice nějak se zapsat do světových médií?

Děkuji, ale nemám tyto ambice. To je jedna z věcí, které nás s tátou odlišovaly. Táta média sledoval, zajímalo ho, jak se kde o něm píše. Mně je tohle úplně jedno. Jsem moc rád, že si mohu vést svůj klidný život s manželkou a s rodinou, život, který nic moc nenarušuje.

Počkejte, se jménem Thor Heyerdahl a s prací v čele správní rady Muzea KonTiki toho klidu asi zas tak moc nebude, ne?

Jistě, jméno vyvolává otázky a občas mne lidé osloví i kvůli podobě, prý jsme si podobní. Ale je toho tak akorát, aby mi to nevadilo, a víc nechci. Velice rád pracuji už přes dvacet let na odkazu svého otce právě ve správní radě Muzea. Také jezdím po přednáškách – jako třeba teď v České republice – a společně s Halfdanem Tangenem z Muzea vymýšlíme další aktivity, jak aktualizovat muzeum, jaké výzkumy rozvíjet, ale také třeba pro děti z různých zemí.

Kdybychom v rámci činnosti českých cestovatelských médií, Webu cestovatelů anebo právě magazínu Lidé a Země začali plánovat něco s dětmi z České republiky, taky byste je zapojili?

Toto je otázka hlavně na Halfdana Tangena, ale myslím, že ano, rádi.

Tak to se ani moc neloučím. Kdoví, třeba brzy ve společnosti českých mladých cestovatelů na shledanou!

Na shledanou!

Thor Heyerdahl ml. (78)

Vystudoval mořskou biologii. Sledoval migraci ledních medvědů a velryb. Jako jeden z prvních vytvořil značkovací systém, tzv. tagování, který umožnil sledovat migraci konkrétních živočichů. Stal se odborníkem na pohyb rybích mas (a jejich ubývání) a také na znečištění světových moří. Pracoval pro National Geographic, World Wildlife Fund (WWF) i pro Společnost národů (UN). Jako velký znalec moří a oceánů byl konzultantem expedic Ra 1 i Ra 2 a Tigris svého otce Thora Heyerdahla. Je předsedou správní rady Muzea Kon-Tiki v Oslu.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Rozhovory

Komentáře

Přečtěte si další podobné články