Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Tam, kde končí Afrika

afrika.jpg
Autor článku: Tomáš Beránek, Pondělí, 16. dubna 2012
Autor fotografií: Tomáš Beránek
Kapské Město je díky příznivému klimatu a strategické poloze největší a zároveň nejkrásnější město Jižní Afriky. Dnes jeho aglomerace přesahuje pět milionů obyvatel. Od svého založení v 17. století se rozrostlo po březích Atlantského oceánu daleko od Stolové zátoky i hluboko do vnitrozemí, ale na strmé svahy Stolové hory si netrouflo.

Obhlížíme místní pamětihodnosti a přitom objíždíme dominantu města – Stolovou horu. V nemocnici Groote Schuur u jejího úpatí uskutečnil 3. prosince 1967 tým profesora Christiaana Barnarda první transplantaci srdce na světě. Srdce transplantoval obchodníkovi se zeleninou Louisi Washkanskymu, který měl srdeční vadu a umíral na selhání. Orgán, který mu byl voperován, patřil mladé dívce Denise Darvallové, jež se stala obětí autonehody. Samotná transplantace byla úspěšná a vyvolala celosvětovou senzaci. Následně se však dostavily komplikace a pacient po osmnácti dnech zemřel na zápal plic. Barnard se nedal odradit a v operacích srdce pokračoval. Dalším operovaným byl 2. ledna 1968 stomatolog Philip Blaiberg, který žil po operaci 563 dní.

Pod východním svahem Stolové hory se rozprostírají nechvalně proslulé slumy, nazývané „quaters“. Tisícovky ztroskotanců černé pleti zde z kartonů a igelitových plachet vybudovaly město ve městě, kde vládne zákon silnějšího. Pouliční osvětlení na značně vysokých sloupech působí nepatřičně v porovnání s přízemní zástavbou. Ovšem umístění světel co nejdále od země je zárukou jejich delší životnosti. Tak vysoko by kameny nedokázali mrštit ani olympijští vítězové ve vrhu koulí. Jediná možnost, jak si alespoň trochu posvítit na svět plný zločinu. Náš průvodce Adam nás upozorňuje: „Když nám na semaforu naskočí červená, nemůžeme zastavit. Stojící auto by se okamžitě stalo terčem útoku místních obyvatel.“ A s vážnou tváří dodává směrem k řidiči: „Nezastavuj, ani když si někdo lehne před kapotu. Lepší přejet jednoho, než aby nás všechny podřízli.“

Průhled na Lví hlavu severozápadní výstupovou cestou na Stolovou horu.

Hora s Ubrusem

Nad tím vším dál majestátně shlíží z výšky téměř 1100 metrů hora, jejíž vrcholová část vypadá rovná jako stůl. Čas od času se pokryje hávem bělostného oblaku, který obvykle přepadává přes okraje hory, a kvůli tomu si mezi místními obyvateli vysloužil název Ubrus. Lanovka na vrchol Stolové hory je zrovna v rekonstrukci, takže nahoru musíme po svých. Lehký oceánský vánek již rozfoukal nakadeřený oblak, který od samého rána zakrýval vrcholovou část hory a spadával i po jejích svazích opravdu jako čistě vypraný ubrus ze stolu. Kolem stezky vinoucí se travnatým úbočím „Stolovky“ chřestí spousta sarančí červenokřídlých, poletují mandelíci a kvete mnoho nejrůznějších druhů rostlin. Ne nadarmo se Kapsko vyčleňuje jako samostatná floristická provincie, i když svou rozlohou nejmenší na světě.

Postupně je svah příkřejší a příkřejší, v některých skalnatých partiích jsou i téměř lezecké úseky. S přibývající výškou se otvírají nádherně rozhledy jak na stále se zmenšující Kapské Město hluboko pod námi, tak na sousední vrchy, které oddělují centrum s přístavem v širokém zálivu od předměstských částí města. Ďáblův kopec (1000 m) na severovýchodě se ztrácí v mírném oparu, o to zřetelněji se na severozápadě na pozadí tmavé modře mírně zvlněné hladiny Atlantiku rýsuje Lví hlava (699 m). Kvůli jejímu tvaru dokonale kopírujícímu hlavu krále zvířat ji nelze nepoznat. K oceánu pokračuje Signálním návrším (350 m), z něhož se dříve výstřelem z děla oznamovalo poledne.

Když zdoláváme nejpříkřejší část výstupu, žhavý kotouč afrického slunce už nemilosrdně pálí do vysušených skalisek. Očekáváme proto nahoře rozpálenou poušť, ale opak je pravdou. Vrcholová plošina v nadmořské výšce 1086 metrů dosahující délky skoro tří kilometrů zachycuje značnou část vzdušné vlhkosti z blízkého oceánu, a tak je pokryta vlhkým vřesovištěm jako někde na šumavských blatech. Mezi vřesem a sítinami jsou bažinatá jezírka, na jejichž březích se dobře daří masožravým rosnatkám. Malé potůčky proplétající se mezi nízkými keříky proteí vytvořily v málo odolném pískovcovém podkladu bizarní skaliska, jejichž tvary připomínají roztodivná zvířátka. Celá plošina na vrcholu „Stolovky“ se mírně svažuje k jihu a díky tomu se nám otvírá výhled na celý Kapský poloostrov vybíhající do vod Atlantského oceánu v délce přes 50 kilometrů. Úplně v dálce rozeznáváme jeho konec, kde tušíme pověstný mys Dobré naděje.

Výprava za tučňáky

Zpoceni a unaveni celodenním přechodem nejznámější tabulové hory na světě se rozhodujeme pro koupel v moři. Přijíždíme k malému zálivu poblíž Llandudna, jehož modrozelené vody sevřené skalnatými břehy končí na krásné pláži se zlatavým pískem. Sbíháme do skotačivých vln Atlantiku, ale ledová voda oceánu nás rychle vrací do drsné reality a připomíná blízkost Antarktidy, od jejíchž břehů sem přichází pozdrav v podobě studeného Benguelského proudu. Již za chvilku nám téměř začínají omrzat nohy. Studený jižní vítr, který se náhle zdvihl, přinesl i nepříjemné vysoké vlny, a tak raději rychle z vody. Vždyť nejsme žádní tlustokožci, kterým by zima na holé tělo nevadila. Ty můžeme najít jen několik kilometrů odtud, kde leží známá ostrovní kolonie tuleňů Seal Island (Tulení ostrov).

My však další den dáváme přednost jiným zástupcům subantarktické fauny: tučňákům. Musíme se skalnatou krajinou Kapského poloostrova doslova proplést až na jeho východní pobřeží k městečku Simon’s Town, kde kdysi bývala významná námořní základna. Úspěšně jsme objevili odbočku s ukazatelem The Boulders (Balvany). Pojmenování opět velmi výstižné, neboť se dostáváme na pobřeží tvořené mohutnými, vlnami omletými žulovými balvany. Po chvilce pátrání objevujeme nepočetnou kolonii tučňáků brýlových (Spheniscus demersus). Tito téměř 70 centimetrů vysocí ptáci jsou jediným druhem tučňáků, který se vyskytuje na africkém kontinentu, a to v pouhých třech lokalitách, z nichž dvě leží v Jižní Africe a třetí v Namibii.

Tučňáci se po břehu legračně kolébají, ale jakmile se nemotorně vrhnou do vln oceánu, stávají se z nich velmi obratní plavci. Pozorujeme jednoho z nich, jenž má značné problémy při výstupu z moře. Vždy, když už se mu skoro podařilo dostat se ven z vody, přichází další vlna, která ho nemilosrdně splachuje zpátky do příboje. Houževnatý pták se přesto znovu a znovu snaží dostat na břeh, ale síla každé nové vlny ho opětovně strhává do moře. Konečně to vzdává a odplouvá hledat lepší místo pro vylodění. Postupujeme dál po břehu a za jedním kamenem objevujeme tučňáčí mládě, jak si v závětří načechrává své mláděcí peří, které je dosti odlišné od dospěláckého.

Očekávali jsme tady větší počet ptáků, zřejmě pod vlivem do nedohledna se táhnoucích kolonií na antarktickém ledovci. Ale tady jsme „jen“ v Africe. Trošku smutní se vracíme zpět na parkoviště a ke svému překvapení zjišťujeme, že většina zdejších tučňáků se schovává pod zaparkovanými auty.

Celkový pohled na Kapské Město od přístavu.

Ten pravý mys

A hurá dál na jih za Dobrou nadějí! Silnice prochází rezervací pojmenovanou podle mysu Dobré naděje a končí velkým přeplněným parkovištěm. Davy turistů, kterým se nechce čekat na lanovku praskající ve švech, proudí po betonovém chodníku na nevysoké skalisko, z něhož se zvedá k obloze budova moderního hotelu. Její silueta zatlačila do pozadí pruhovaný maják, který se skromně vypíná na mnohem nižším předvrcholu. Zajímalo by mne, jak velká část návštěvníků tohoto místa vůbec ví, že úzký výběžek pevniny, který zdolávají, není vůbec mysem Dobré naděje. Cape Point, jak se ve skutečnosti jmenuje, je však výrazným ukončením Kapského poloostrova a hlavně prvořadou turistickou atrakcí.

Jeho chudšího bratříčka musíme hledat o notný kus dál. Z planiny pokryté sporou vegetací vystupuje nenápadné skalisko, které většině turistů, spěchajících do fronty na lanovku, nestojí ani za pohled. Sotva znatelná písčitá cestička k mysu Dobré naděje, vinoucí se mezi nízkými keříky, je proto úplně liduprázdná. Vyhýbáme se velkým balvanům, z nichž se zdvihají zvědavé hlavičky nazelenalých agam. Již zdálky nás vítá hlasitý křik kormoránů jihoafrických (Phalacrocorax capensis), kteří se pod klifovým břehem vrhají do zpěněného Atlantiku pro rybí pochoutky. Ano, tady jsme opravdu na nejjižnějším bodu Kapského poloostrova, na legendárním mysu Dobré naděje, pod nímž burácí modrozelený Atlantik. Jeho vysoké vlny s neutuchající silou ukrajují další kousíčky pevniny, které přeměňují na bělostnou pláž táhnoucí se až ke vzdálenému Cape Pointu. Jeho špička se každou chvíli noří do mraků vytvářejících se při nárazech studeného oceánského větru na sluncem rozpálené útesy.

Energie oceánu po mnohatisíciletém působení rozdělila mys Dobré naděje na tři rozeklaná skaliska připomínající Neptunův trojzubec, kterým vládce moří symbolicky kynul všem námořníkům proplouvajícím zdejšími bouřlivými vodami. Nedohledný oceán se rozpíná téměř všemi směry a zaoblený obzor připomíná, že Země je opravdu kulatá. Vskutku úchvatné místo!

Ani se nám nechce vracet se zpět do civilizace, do pulzujícího Kapského Města, velkoměsta plného spěchajících lidí a houkajících aut. Siluetu Stolové hory pohlcuje rychlý africký soumrak a náš poslední den na Kapském poloostrově se pomalu chýlí ke svému závěru. Nad hlavou nám září Jižní kříž a my v malé vinárničce popíjíme víno z hroznů vyrostlých na proslavených kapských vinicích. Tak a ještě poslední sbohem konci Afriky!


PROTEA

Protea je rod rostlin z čeledi Proteaceae, pojmenovaný po bohu Proteovi, který měl stejně jako tento rod velmi proměnlivou podobu. Tyto keře i stromy se stálezelenými listy rostou na suchých vyprahlých půdách a skalnatých svazích především v jižní Africe, ale zasahují i do tropických oblastí. Jiné druhy než africké se vyskytují i v Austrálii. Velké, nápadně šišticovité květy jsou vlastně složeným květenstvím, které je obklopeno barevnými listeny. Vypadají jakoby opředené vlákny vlny, mohou být zbarveny od světle béžové přes stříbřitě růžovou až po téměř červenou barvu. Jsou velmi atraktivní a známe je z květinářství, kde se prodávají sušené k aranžování. Protey často úzce koexistují s ptákem strdimilem západokapským (Cinnyris afer), který se živí nektarem z květů a zároveň je opyluje.

KAPSKÉ MĚSTO

Kapské Město (afrikánsky Kaapstad, anglicky Cape Town) je jedním ze tří hlavních měst Republiky Jižní Afrika, protože je sídlem jihoafrického parlamentu. Počtem obyvatel 3,65 milionu (s aglomerací přes 5 milionů) je zároveň i největším městem afrického jihu. Pro své přírodní scenerie je označováno jako jedno z nejkrásnějších měst světa a stalo se oblíbeným turistickým cílem. Proto není divu, že se díky vítězství ve třetím ročníku soutěže TripAdvisor Travelers’ Choice Destination může honosit titulem turisticky nejžádanější destinace roku 2011. Na základě nezávislého hlasování milionů cestovatelů z celého světa Kapské Město porazilo australské Sydney a peruánské Machu Picchu, jež skončila na druhém a třetím místě. Mimo jiné zabodovala i Praha, která se umístila na 15. místě.

Nejjižnější výběžek Kapského poloostrova zakončuje Cape Point, vlevo mys Dobré naděje.

MYS DOBRÉ NADĚJE Mys Dobré naděje je nenápadný skalnatý výběžek asi 50 kilometrů jižně od Kapského Města, který leží na 34°21’29” jižní šířky a 18°28’19” východní délky. Prvním Evropanem, který ho obeplul, byl v roce 1488 portugalský mořeplavec Bartolomeu Dias (1450–1500). Ovšem kvůli velké bouři o tom vůbec nevěděl. Až když se zanedlouho vracel, poté, co se jeho posádka vzbouřila, uviděl mys, který se předtím při prudké bouři skrýval v mracích. Proto dal výběžku název mys Bouří (Cabo das Tormentas). Později se mu stal osudným, protože jeho loď zde při jedné z dalších cest do Indie ztroskotala. Proto král Jan II. Portugalský z obav, že by jméno mysu mohlo odrazovat další mořeplavce, nařídil, aby se toto místo jmenovalo optimisticky – mys Dobré naděje (Cabo da Boa Esperança), jelikož otevíral cestu na východ do klidnějších vod. Nizozemský obchodník Jan Anthoniszoon van Riebeeck (1619 –1677) založil 6. dubna 1652 nedaleko mysu zásobovací tábor pro nizozemskou Východoindickou společnost. Dnes na tomto místě stojí Kapské Město, jedno ze tří hlavních měst Republiky jižní Afrika, které tvoří více než pětimilionovou aglomeraci. Východoindická společnost potřebovala v oblasti mysu Dobré naděje zkušené zemědělce. Nizozemská vláda proto rozhodla o vyslání hugenotů, kteří opustili kvůli náboženskému pronásledování Francii. Jejich skupina připlula 31. prosince 1687, a tak se hugenoti dostali přes Nizozemsko až na jih Afriky. Tím se na území Kapska ocitli první osadníci. Dne 19. ledna 1806 obsadila mys Velká Británie. Okupace byla potvrzena anglo-nizozemskou smlouvou v roce 1814 a celé přilehlé území bylo pak spravováno Brity jako Kapská kolonie až do vytvoření Jihoafrické unie roku 1910.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články