Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Symbol Nizozemska přicestoval z Čech

106-1.jpg
Autor článku: Markéta · Michael Foktovi, Středa, 5. ledna 2011
Autor fotografií: Markéta · Michael Foktovi
Tulipány dnes patří mezi nejběžnější květiny, které najdete snad na každém záhonku. Než se však usadily v evropských zahradách, musely vykonat pouť z daleké Číny a Turecka až do holandských písčin. Stihly při tom zlomit nejen srdce mnoha dam, ale i jednu státní ekonomiku. Málokdo však ví, že své tažení napříč Evropou začaly pod okny Pražského hradu.

Přečerpávací stanice po celém Nizozemsku mají plné ruce práce, aby z plochých nížin odvedly přebytečnou vodu zpět do moře. Kdyby se zastavily byť na jediný den, ocitla by se většina rozlohy země tulipánů pod hladinou. Díky složité síti kanálů a čerpadel se však za pobřežními dunami místo jezer rozkládají lány lehké a úrodné písčité půdy. Počátkem léta se tato pole mezi Haarlemem a Leidenem převléknou do barevného svátečního šatu. Své květy na nich rozevře záplava narcisů, hyacintů a samozřejmě také tulipánů – erbovních květin Nizozemska.

Pro otužilé cibuloviny, které původně pocházejí z drsných stepí na úpatí čínského Pamíru, se oceánské podnebí květinářské oblasti Bollenstreek stalo rájem na zemi. Zdejší mírné zimy a teplá slunečná léta jsou přesně tím, co potřebují k úspěšnému růstu. Není proto divu, že nizozemské tulipány postupně zaplavily celý svět. Během dubna a května se do tulipánových polí vydávají armády sběračů vyzbrojených plastovými kontejnery a gumičkami. Rychlými pohyby trhají sotva rozvité květy a svazují je do snopečků po deseti. Tak se voňavé zboží dostane na burzu ještě dřív, než stačí odkvést.

Největší překvapení jsme však zažili asi po půlhodince fotografování party polských sběračů. Do pole červených tulipánů sotva dvacet metrů od nás vjel speciální kombajn, spustil žací zařízení a vyrazil mezi květy. Nastal doslova masakr křehké krásy, při kterém končily tisíce tulipánových květů vedle záhonu pod koly traktoru. V řádcích zůstávaly jenom zelené tulipánové listy. V úžasu jsme zírali na to, jak si farmář za volantem stroje dobrovolně ničí výsledek vlastní práce. Když dojel až k nám, všechno vysvětlil. Tulipány, které posekal, vůbec nepěstuje kvůli květům. Důležité je pro něj bohatství skryté pod zemí – tulipánové cibulky. Zbytečným kvetením by se rostliny jen vyčerpávaly a hlízy by nebyly dost velké. Farmář určitě věděl, co dělá. V minulosti bývaly doby, kdy se cibulky nizozemských tulipánů vyvažovaly zlatem.

Miliony květů na kolech

Během období květu jarních cibulovin mají nizozemští pěstitelé každopádně pestrobarevných květů víc než dost. Dokonce tolik, že jich mohou věnovat celé miliony na výzdobu květinových vozů. Více než dvacítka takových obrů na speciálních podvozcích vyjíždí každoročně na čtyřicetikilo­metrovou pouť mezi Noordwijkem a Haarlemem. Každý rok mají jinou podobu a jejich tvůrci mezi sebou soutěží o nejlepší výtvor. Aby mohly všechny týmy pracovat společně na jednom místě, musejí se svými vozy obsadit tenisovou halu i s přilehlými budovami.

Stavba několikametrových gigantů trochu připomíná rekonstrukci dinosaurů podle nalezených kostí. Nejdříve nastupují svářeči, kteří na podvozek vztyčí drátěnou kostru budoucí skulptury. Vrstvy montážní pěny, kterými skelet zakryjí, jsou analogií umělé svaloviny muzejního veleještěra. Stejně jako v muzeu je i zde korunou celého díla vyzdobení povrchu. Je čas, aby nastoupily stovky dobrovolníků. Tři dny v kuse jejich ruce otrhávají hromady květů a jeden po druhém je podle přesných plánů zapichují do ztuhlé pěny. Členové pracovních skupin se musejí střídat na směny, aby stihli dílo dokončit do pátečního odpoledne.

Samotné květinové korzo je událostí, kterou si nenechají ujít statisíce lidí. Kromě velkých alegorických vozů na trať vyjíždí i mnoho květinově vyzdobených aut. Vyparáděné kapely z jednotlivých vesnic po trase průvodu se činí z plných plic, aby přebubnovaly a přetroubily rivaly z okolních obcí. Pro tuto zvláštní příležitost se dokonce květinovou výzdobou zazelenají i služební vozy policistů, kteří celé procesí doprovázejí.

Jmění od hlíny

Nepodceňujte sílu květin. Křehké květy tulipánů stačily na to, aby v první polovině sedmnáctého století málem položily na lopatky ekonomiku celého nizozemského království. Tehdejší tulipánová horečka trvala sotva pět let, dosáhla však závratných výšin. Tulipány se staly žhavou módou a ceny jejich cibulek raketově rostly. Lidé dávali za příslib rozkvetlé krásy celé jmění. Jediná cibulka vzácnější odrůdy tehdy údajně stála v přepočtu téměř tři čtvrtě milionu korun a za tři cibulky si člověk mohl koupit celý dům na amsterodamském grachtu (kanálu), pětatřicet akrů stavebních pozemků nebo více než stohlavé stádo tučných volů. Není proto divu, že se spekulanti vrhli na pěstování tulipánů a obchod s nimi jako vosy na bonbon.

Vzácné cibulky často několikrát změnily majitele ještě dřív, než vůbec stihly vykvést. Lidé často obětovali celoživotní úspory, aby si mohli alespoň jednu vzácnou rostlinu pořídit. O rodinné jmění je tak mohla připravit jediná housenka či brouk. Podle dobových příběhů se podobný případ skutečně stal. Na vině však nebyla housenka, ale hladový námořník, který se vrátil z dlouhé plavby. O tulipánovém šílenství nic nevěděl, takže při večeři u jednoho z obchodníků bezstarostně snědl drahocennou cibulku místo zeleniny. Zlikvidoval tím sumu, za kterou by se dalo koupit jídlo pro posádku velké lodi na celý rok dopředu, a vysloužil si několik měsíců vězení.

Žíhané tulipány, jejichž okvětní lístky připomínaly plameny a které byly tehdy ve velké oblibě, vkusně předznamenaly katastrofální cenový požár. Když cenová bublina splaskla, ztratily cibulky více než devět desetin své původní hodnoty a mnozí z obchodníků přes noc zkrachovali. Samotný tulipán však krizi nejen přežil, ale dnes opět představuje důležitý obchodní artikl.

Kvůli květinám dokonce vyrostla snad největší obchodní budova na světě. Aukční síň v Aalsmeeru má se svým milionem čtverečních metrů rozlohu 140 fotbalových hřišť. Na čtrnácti obřích obrazovkách v prodejních místnostech probíhají transakce, při kterých mění celé vagony květů majitele během zlomku sekundy. Denně tu proběhne takových obchodů na čtyřicet tisíc a na cestu k zákazníkům se vydá dvakrát více květů, než kolik obyvatel žije v celé České republice. Rozpohybovat tak obrovské množství květin i rostlin v květináčích dá hodně práce. Po ploše haly mezi jednotlivými sklady a aukcemi jezdí stovky nákladních souprav vrchovatě naložených vonícími kontejnery. Řídí se při tom prazvláštními pravidly provozu, kterým rozumí snad jenom řidiči květinových vláčků na kolech.

Burza v Aalsmeeru je svět sám pro sebe, kde každodenně změní majitele miliony květin. Nejvíce květin odtud míří do Německa.

Nejvíc květů míří z aalsmeerské burzy překvapivě do pořádkumilovného Německa a před proslulé francouzské milovníky na třetím místě se dostali i uvážliví Britové. Češi se dělí o třinácté místo s Američany – když vezmeme v úvahu velikosti obou států, není to vůbec špatná bilance. Zdá se, že u nás kavalíři přece jen ještě nevymřeli. Podle řeči květin je zřejmé, že světem hýbe láska. Zdaleka nejvíc se totiž prodá růží, které ji symbolizují. Téměř stejně důležité je pro zákazníky i chryzantémové přátelství následované tulipánovým úspěchem a vyznáním. Jen pozor na žluté květy jakéhokoli druhu. Podle květinového slovníku jimi dáváte obdarovanému najevo, že je žárlivý, pyšný a vůbec má problémy v lásce.

Kde se vzaly tulipány

Když se řekne tulipán, vybaví se snad každému větrné mlýny a vůně sýrů. Nizozemsko je skutečně synonymem pohárovitých květů, nikoli však jejich pravlastí. Z čínské domoviny se tulipány nejdříve dostaly do Osmanské říše, kde si je tehdejší sultáni velmi oblíbili. I jméno květiny má turecké kořeny. Nemá nic společného s přítulnými muži, ale s turbany. Vzniklo zkomolením slova pro tureckou pokrývku hlavy „tuliban“ či „tülbend“.

Za tuto zkomoleninu může rakousko-uherský vyslanec v Cařihradu, který o nich psal v dopise císaři Ferdinandu I. Nedlouho po dopise dorazily ve druhé polovině šestnáctého století do Prahy i cibulky tehdy exotické květiny. V císařských zahradách Pražského hradu vedle Jeleního příkopu tak vykvetly první tulipány, které kdy Evropa spatřila.

Teprve odtud se dostaly do vídeňské botanické zahrady a s botanikem Charlesem de L´Eclusem do holandského Leidenu, kde zdobily nově založenou univerzitní zahradu. Pestrobarevné květy uchvátily Nizozemce natolik, že dokonce stály zlodějům za to, aby je z pozemků zahrady ukradli. Tulipány se díky tomu dostaly do soukromých zahrad a počátkem sedmnáctého století i do nabídek obchodníků.

Před několika lety darovala velvyslankyně Nizozemského království pražskému primátorovi Pavlu Bémovi symbol své země -cibulky tulipánů. Oba pak společně zasadili okrasné rostliny v pražské Stromovce. Po více než čtyřech staletích se tedy obrácený turban sultánů symbolicky vrátil na místo, odkud kdysi svou dobrodružnou pouť po starém kontinentu započal.


Království tulipánů

Snad největší koncentraci rozkvetlých tulipánů i jiných jarních květin najdete v nizozemském květinovém parku Keukenhof na okraji městečka Lisse. Celá rozkvetlá nádhera je veřejnosti přístupná pouhé dva měsíce v roce – od poloviny března do poloviny května, tedy v době květu jarních cibulovin. Po většinu zbylých měsíců pracují zahradníci na přípravě výsadby na další rok. Musejí zasázet na sedm milionů cibulek ve třech vrstvách nad sebou – podle doby květu tak, aby byly záhony stále barevné. Přesné rozložení i počet cibulek jednotlivých odrůd pomůže hlavnímu designérovi parku určit počítač. Návštěvníci pak mohou obdivovat dílo celého týmu zahradníků na dvaatřiceti hektarech rozlohy protkaných patnácti kilometry cest.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články