Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Svoboda na svazích

134-000.jpg
kolektiv autorů, Úterý, 31. října 2006
Dnešní lyžařský svět vyniká více než kdykoli předtím kreativitou, lidé pokoušejí hranice svých možností a hledají stále nové a nové výzvy. Na následujících řádcích chceme ukázat, jaké netradiční způsoby pohybu na zasněžených svazích hor můžete využít. F reeride, sněžnice, skialpinismus či telemark?

Lyžování ve volném terénu je aktivita, kterou lidé provozovali již v samém pravěku lyžování, kdy nebyly k dispozici upravené sjezdovky. Ty postupně stáhly většinu lyžařů i snowboardistů. Před 15 lety se jízdě ve volném terénu věnovala jen hrstka nadšenců. Každým rokem jich ale přibývalo a dnes se již jedná o vcelku masovou záležitost. Však se také firmy předhánějí a vyrábějí stále více sortimentu výhradně pro freeride. Jedná se především o lyže, batohy či oblečení.

Přestože pro freeride neplatí žádná omezení, rozhodně to neznamená, že by se do hlubokého sněhu mimo sjezdovku mohl pustit úplně každý. Kdo horko těžko zvládá jízdu na modré sjezdovce, bude asi těžko schopný jízdy v neupraveném terénu. Jakékoli obavy z neznámého by měl naopak odhodit každý lyžař, který v rychlosti a bez pádů sjíždí červené a černé sjezdovky. Zpočátku je určitě vhodné jezdit někde blízko sjezdovky, abyste se mohli v případě nesnází snadno vrátit zpět. Asi nejlepší je najmout si lyžařského instruktora na jízdu ve volném terénu. Ceny za celodenní instruktáž se v Alpách pohybují zhruba kolem 220–250 eur, což není v případě čtyř- až šestičlenné skupiny zas tak neúnosná investice. Ideální podmínky najdete ve vyšších polohách – nad pásmem lesa. Takřka v každém větším alpském středisku dostanete mapu či brožuru s popisem freeridových svahů. Vydávají se pochopitelně i specializovaní průvodci pro celé oblasti a řadu informací najdete také na internetu.

Když chcete freeride jen vyzkoušet, nepotřebujete žádné speciální lyžařské vybavení. Bohatě vystačíte s tím, co používáte při běžném ježdění na sjezdovkách. Nezbytným doplňkem pro jízdu ve volném terénu je lavinový vyhledávač, který máte vždy připevněný na těle. Další nutností je malý batoh, v kterém máte náhradní čepici a rukavice, pití, energetickou tyčinku, co nejpodrobnější mapu oblasti, čelovou baterku, lékárničku, bivakovací pytel a především lavinovou lopatu a sondu.

Na jízdu ve volném terénu byste se rozhodně neměli pouštět sami, ale ve skupině nejméně tří lidí. Pokud se jednomu něco stane, další dva mu zpravidla dokážou poskytnout potřebnou pomoc. Každý musí mít na těle upevněný lavinový vyhledávač a umět ho taképoužívat. Při jízdě musí být vždy přepnutý na vysílání. Před jízdou je vždy nutné zkontrolovat funkčnost vyhledávačů. Nejlepší pochopitelně je, nikdy se nedostat do situace, kdy by ho člověk musel použít. Je proto nezbytně nutné se předtím, než vyrazíte do terénu, informovat na rizika lavinového nebezpečí na té či oné straně sjížděné hory. Stejně důležitá je i podrobná předpověď počasí. Pokud ráno svítí slunce, rozhodně to neznamená, že odpoledne nemůže dojít ke změně počasí. Opatrnost by se měla při špatném počasí a slabé viditelnosti zdvojnásobit, v případě úrazu jsou možnosti vaší záchrany totiž značně omezené, nemůže například létat záchranářský vrtulník.

Stejně jako lavinový vyhledávač je důležitý i mobil a v něm uložená všechna důležitá místní přímá čísla na záchranáře, která snadno získáte na každých informacích dole v horském středisku. Tady také zpravidla dostanete kartičku se stručným popisem v několika jazycích, jak správně hlásit případný úraz či ztrátu orientace v terénu. Při zastávkách během jízdy je dobré na mobilu kontrolovat signál, pokrytí v horách nebývá totiž všude stejné, a pokud se vám stane něco v místě bez signálu, můžete se vrátit o padesát metrů výš, kde jste ho předtím měli. Baterky mobilu mějte dostatečně nabité a nezapomeňte ani na dostatek kreditu.

Moderní sněžnice jsou přizpůsobené horskému prostředí.

Kroky na sněhu

Sněžnice začali používat lovci a vojáci v severských zemích před 3000 lety. Brzy se jimi inspirovali horalové, kteří je používají již přes tisíc let. Po vynálezu lyží před sto lety sněžnice zastarávají a dostávají se do pozadí.

Horští průvodci, kteří ve Francii oficiálně existují od roku 1976, vytáhli „kruhy“ (starý výraz pro sněžnice ve Francii) z půd svých prarodičů před 20 lety. Objevují tím prostředek pro „nelyžaře“ hledající aktivitu v zimě, která jim umožní navštívit panenská místa neposkvrněná lyžaři. Zájemců je hodně. Nejdříve bylo průvodců pár a sněžnice se vyráběly buď ze dřeva, nebo ty techničtější z hliníku. Výrobci, jako jsou TSL či Baldas, si rychle uvědomili důležitost nového trhu a začali dodávat na trh moderní sněžnice přizpůsobené horskému prostředí. Jsou lehké, vybavené mačkami a vázáním pro dobré upevnění boty. Jde s nimi nejen lehce stoupat v hlubokém sněhu, ale umožňují i jednodušší sestup či seběh.

Sněžnice dnes ve Francii zaujímají důležitou pozici na trhu horských sportů. Vesnice, které nemají lyžařská střediska, díky nim zaznamenaly velký rozvoj zimní turistiky. Půjčovny lyžařského vybavení rozšířily svou nabídku a tím zvýšily i svůj obrat. Prarodiče teď jezdí v zimě na prázdniny s vnoučaty, a to je možnost pro čtyři tisíce průvodců ve Francii, kteří tím získávají práci v zimě. K jejich prospěchu totiž zimní hory a laviny stále vzbuzují respekt a je lepší si najmout profesionála, který nás po zasněžených svazích bezpečně provede. Mezi nejnovější příznivce sněžnic patří snowboardisté, kteří mohou díky nim následovat skialpinisty na místa, kam nevedou lanovky. Sněžnice zaznamenaly v posledních 10 letech obrovský rozmach. Vrátily se tak zpět do své původní pozice v horských oblastech, za což bezpochyby vděčí horským průvodcům.

Volnost pohybu

Skialpinismus je tak starý jako lyžování samo. Počátky tohoto druhu pohybu na lyžích v horách v alpských zemích se datují od konce 19. století. Lidé se vydávali na lyžích do hor původně za obživou, později se z toho stala oblíbená volnočasová aktivita.

K lyžím se postupně přidávaly další pomůcky často převzaté z horolezectví, což souviselo s pohybem ve stejném prostředí. Dnes se používají především lyže, speciální boty konstruované jako mix pohorek a lyžařských bot, vázání umožňující chůzi i sjezd, stoupací pásy, hůlky. Když budete chtít skialpinismus zkusit, stačí k tomu lyžařské boty, ve kterých běžně lyžujete, lyže se speciálním vázáním, pásy, lyžařské hole a chuť si to vyzkoušet. Skialpinismus můžeme rozdělit do několika způsobů, které se dají provozovat. Pod pojmem skitouring lze zařadit všeobecně turistiku na lyžích, jednodenní i vícedenní přechody horských hřebenů, nebo jen výlet dolinou nahoru spojený s bujarou oslavou na horské chatě a následný náročný noční návrat spojený s občasným vypnutím vázání, popřípadě i vědomí… Při způsobu „extrém“ už končí příjemná turistika a začíná akce v náročném terénu. Náročnost se odvíjí od sklonu svahu (teorie podmiňuje: sklon svahu větší než 40°, lyžování ve výškách nad 5500 m), samozřejmě závisí na aktuálních sněhových a ledových podmínkách a v neposlední řadě i na pravděpodobnosti přežít osudný pád. Tato pravděpodobnost závisí od expozice svahu, tj. možného pádu a přeletu nad kolmou skalní stěnou, na rozmístění skal na spodu žlabu, který zrovna vymetáme atd.

Odvětví „závodní skialpinismus“ přitahuje většinou soutěživé typy podezřele masochistických sklonů. Podstatou je absolvování celodenní, popř. vícedenní překrásné túry spojené s extrémním lyžováním v co nejkratší době, většinou s výhledem omezeným na konce lyží závodníka před vámi a akutním nedostatkem kyslíku po celou dobu závodu.

V Evropě existují dva systémy závodů. Rally systém, kdy je na absolvování celé tratě stanoven časový limit a přičítají se trestné body za jeho překročení, trať zahrnuje speciální bodované disciplíny, jako je slalom nebo sjezd a časovka (kratší výstup v co nejlepším čase). Rally upřednostňuje dobré sjezdaře, jelikož tato disciplína je nejlépe hodnocená. Zbytek tratě, kromě časovky, není nutno jít na doraz. Možná i proto ztrácí rally systém na popularitě a jednoznačně převládá závodění s klasickým principem start-cíl. Zde je už jasné, že se celý závod absolvuje na doraz. Trať je značená, obsahuje výstupy na lyžích i na mačkách, sjezdy zajištěné v případě nutnosti fixním lanem atd. Základem je dobrá kondice, zkušenosti a samozřejmě umění lyžovat v neupraveném terénu. Dobrá etapa má převýšení asi 2500 m, časy nejlepších bývají pod tři hodiny.

Nejvíce provozovaný je skitourning, tomu se věnuje 99 % lidí, kteří se skialpinismu věnují. Od něho se odvíjí literatura a průvodce, které v alpských zemích vycházejí. Vše je zaměřeno na širokou veřejnost. Jednou obrovskou výzvou pro všechny, kteří chtějí vyzkoušet něco „nového“, je bezesporu telemark. Návrat tohoto staronového stylu na výsluní lyžařských sportů již možná někteří z vás zaznamenali. Co se přihodilo? Lidé zkrátka hledali nějaký nový druh adrenalinu: čím méně jsi fixován vázáním, tím více svobody cítíš! Samozřejmě potřebujete více fyzické kondice, více rovnováhy, více odvahy, více houževnatosti… Ale na druhé straně se vám dostane ohromného pocitu nespoutané duše.

Na první pohled se jeví pohyb nahoru a dolů, jízdy v pokleku jako namáhavé pro kolenní klouby. Ale opak je pravdou. Telemark je se svou plynulou výměnou kroku lépe přizpůsobený přirozenému pohybu chůze než ostatní lyžařské či snowboardové disciplíny.

Za vše může farmář

Historie telemarkového lyžování se datuje do druhé poloviny 19. století, kdy jeden velice šikovný farmář Sondre Norheim z městečka Morgedal v kraji zvaném Telemark, podle kterého je tento styl také pojmenován, nacházejícím se v jižní části dnešního Norska, předvedl tehdy poprvé oblouk v pokleku. V 70. letech 20. století se znovu tento téměř zapomenutý styl dostává do pozornosti dění a velký rozmach zaznamenává na počátku let devadesátých, kdy do hry vstupují celoplastové lyžařské boty, které nahrazují nepříliš výkonné kožené.

Jednoduché vázání

Po nekonečných pokusech vznikají ve firmě Scarpa jedny z prvních celoplastových lyžáků. Skeletové lyžáky s kloubem, umožňující ohyb chodidla, jednoznačně zvyšují stabilitu a agresivitu jízdy. Následují firmy Garmont a Crispi a boom je na světě. Co do počtu a rozmanitosti jsou na poli telemarkového vybavení nejvíce zastoupena vázání. Na rozdíl od klasického alpského vázání se výrazně liší svojí jednoduchostí a lehkostí. Základním požadavkem pro optimální funkčnost je pevné upnutí špičky boty. Dalším důležitým požadavkem je dostatečná boční tuhost. Mezi ty nejznámější firmy vyrábějící telemarková vázání patří Rottefella, Black Diamond, Voile, 7TM, G3. A která „prkýnka“ použít na telemark? Úžasným specifikem telemarku je volný pohyb. Stejná volnost platí i při výběru vhodných lyží. Zkrátka záleží jen a pouze na vás, jaký terén máte nejraději. Několik světových výrobců lyží vyrábí i „speciální“ lyže pro telemark. Pro telemark jsou obecně vhodné spíše lehčí a měkčí lyže co do flexe. Ježdění s volnou patou propadá stále více a více nadšenců v okolních státech Evropy, velkému zájmu se telemark těší ve Španělsku, Francii, Švýcarsku, Rakousku, Německu, Itálii, o skandinávských zemích nemluvě. Velice populární je volná pata v USA, kde oslovuje stále mladší a mladší generaci, proto dnes můžeme obdivovat umění telemarkistů předvádějících obtížné triky nejen ve funparcích. Bezesporu však telemark vždy patřil a patřit bude netknutým volným terénům, hlubokému prašanu a komunitě lidí, která má nejen volnou patu, ale i mysl.

Telemarkový festival

Je potěšující, že zájem o tuto disciplínu roste i u nás. Pořádání prvního telemarkového festivalu Špindl Fest letos v dubnu bylo velkou neznámou a organizátoři s napětím čekali, kolik nadšenců se objeví. Zájem a účast předčily očekávání. S jistotou lze říci, že podobné akce se uskuteční i v nadcházející sezoně. Hlavní myšlenkou podobných festivalů je představit a přiblížit tento ač fyzicky náročný, tak především krásný zimní sport.

Co říci závěrem? Určitě stojí za zhlédnutí telemarkové filmy vycházející povětšinou z amerických produkcí. Všem, kteří mají zájem a chtějí se dozvědět bližší informace, bychom doporučili navštívit nejznámější telemarkové stránky www.telemarktips.com nebo se vypravit na některý evropský či domácí telemarkový festík, kde máte možnost se telemark naučit, zdokonalit si již osvojené dovednosti, získat přehled o posledních novinkách na trhu, zhlédnout nejnovější filmy, ale hlavně potkat nové přátele a užít si spoustu zábavy.

Free heel, free soul, free mind!


SKIALPINISMUS – vybavení

Z hlediska bezpečnosti je stejně jako při skialpinismu freeridu nezbytný lavinový vyhledávač. Bez něj bychom na túru nedoporučovali vycházet. A jaké by mělo být vybavení pro skialpinistickou túru (jak v neledovcovém terénu, tak na ledovci)? Výstroje pro lehkou denní túru bez ledovce sestává z batohu, náhradního oblečení, lavinového vyhledávače nošeného na těle, lopaty, lékárničky včetně píšťalky a hliníkové fólie, náhradních pásů, čelovky, kompasu, mapy, jídla a pití, brýlí a krému na opalování. Nezapomeňte na mobil s číslem místní horské služby v paměti. Při cestě na ledovec dobalujeme lano, úvazek, šrouby do ledu, prusiky, smyčky a karabiny, podle potřeby cepín a mačky. Pokud se chystáte do terénu na více dnů, přibalte si ještě navíc spacák, karimatku, vařič a jídlo. Stan není nutný, lze postavit záhrab s úspěšným využitím lyží a hůlek namísto stropní konstrukce, přes kterou přetáhnete kus šusťáku. Celkově je dobré mít alespoň základní znalosti pohybu v zimních horách, na ledovci, lavinového nebezpečí, používání lavinového vyhledávače a podobně. V případě, že tyto zkušenosti a znalosti nemáte, je dobré absolvovat základní kurz pohybu v terénu s horským vůdcem. Ten vám rád vše potřebné vysvětlí nebo túru odvede. Na závěr jedno důležité upozornění – lavinový vyhledávač a mobil nejsou garancí nesmrtelnosti!

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články