Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Střet civilizací se odkládá

046-000.jpg
Ivan Větvička, Pátek, 1. února 2008
Na hranici mezi světadíly stojí od roku 2006 kříže. Jak sílí gruzínská ekonomika, rostou i možnosti zdejší pravoslavné církve, která na Kavkaze plánuje výstavbu kostelů a misijní činnost.

Paní Lali nás přemlouvala, abychom v Chachmati zůstali na noc. Chtěli jsme ale využít krásného odpoledne, a tak jsme se vydali k průsmyku přes Hlavní hřeben Velkého Kavkazu, který neodděluje jen Horní a Dolní Chevsursko, ale i Evropu a Asii.

U cesty jsme našli několikametrákový setrvačník z turbíny, která se před několika lety porouchala v přehradě u Šatili. Naložili ji na náklaďák a vezli do města opravit, ale už v jedné z prvních ostrých serpentin pod průsmykem se auto převrátilo. Řidič přežil, náklaďák se podařilo zachránit, ale turbínu naložit nedokázali. Než vymysleli, co dál, někdo ukradl měděné vinutí, později zmizelo vše, co se dalo odmontovat nebo uříznout. Jen setrvačník této lidské erozi odolal.

Sestupovali jsme údolím Argunu. Cesta vedla pod travnatými svahy kolem štíhlé strážní věže k prvnímu lesu u vesnice Kistani. Tady se proti sobě otevřela dvě boční údolí. V pravém stála zřícenina jedné pevnosti, na hřebeni levého údolí se tyčily pevnosti dvě. Pod nimi v údolí leží posvátný areál tvořený několika stavbami a zvonicemi.

Prohlédli jsme si ho jen zvenčí a přespali nad údolím.

Svatyně smíru

Další den jsme stále sledovali řeku Argun, která se zařízla do úzkého hlubokého kaňonu. Dravý proud rachotil v kataraktu, občas zaduněl balvan. Cestu skrápěly vodopády. Jeden hlasitě šuměl, když ho skála rozrazila na dva prameny jako šíje vlasy, jiný se rozlil ve třpytivý závěs krůpějí řinoucích se z travertinové kaskády. Pod nohama se zablýskly křišťály, místy vycházely bělavé křemenné žíly, v některých září galenit či chalkopyrit. Nikdo je tu netěží, žílovina slouží jen jako dekorace na pomníčcích lidí, kteří na cestě zahynuli. Z tajících zbytků lavin mlaskavě odkapávala voda. Konečně se údolí rozevřelo a nabídlo nám vůni borového lesa s prosluněnými palouky.

Večer jsme přišli do Šatili, opevněné vesnice na skalnatém hřebínku asi tři kilometry jižně od čečenské hranice. Většina stavení jsou pevnostní věže vyskládané z nasucho položených kamenů.

Svatyně v Šatili prosluly jako místo, kde se setkávali čečenští a ingušští muslimové, aby společně s gruzínskými křesťany prováděli pohanské obřady. Dávná víra byla silnější než importované ideologie. Tato přeshraniční mírumilovná setkání ukončil až zákaz ruských úřadů na konci 19. století. Jedna svatyně stojí přímo u vesnice, druhá na protějším břehu řeky. Uctívají tu Kopalu, dévobijce, nejsilnějšího z božích synů. O jeho dětství se vypráví: Dévové (démoni) chytili u Cichegory poutnici s dítětem – Kopalou. Matku spolkl jejich náčelník Devítihlavý. Dítě si nechal na později, až vyroste. Kopalovi se podařilo utéct a od boha si vyprosil velkou sílu. Pak si udělal kopí, které se v letu podobalo blesku, burácelo jako hrom a dokázalo rozrazit i skálu. Touto zbraní dévy pobil.

Podle jiné legendy nechal rekovské kopí zhotovit nejvyšší bůh. Jediný Kopala ho dokázal zvednout, a tak se stal bojovníkem proti dévům. Pomáhá mu Iachsar, další boží syn nadaný mimořádnou silou.

CHRIDOLI

Kavkazské ninjitsu Džvaristické občiny často čelily početně silnějšímu nepříteli. Chevsuři přežili také díky vlastnímu bojovému umění chridoli. Zatímco východoasijská bojová umění kladou důraz na obranu, chridoli spoléhá na rychlý útok. Je třeba udeřit jako první a nepřítele zabít nebo vážně zranit, aby nemohl pokračovat v boji. Ideálem chevsurského bojovníka je muž, který vtrhne mezi řady nepřátel a každým pohybem rozsévá smrt. V době samopalů ztratilo význam zacházení s mečem, ale archeologické nálezy prstenů s ostny a břity se výrazně neliší od zákeřných zbraní z výzbroje moderních speciálních komand. V Šatili jsem viděl dva chlapce trénovat a v horním Thušsku jsme potkali muže vyzbrojeného dřevěnou tyčí zvanou chala nebo čogri, jejíž délka o více než čtvrtinu přesahuje výšku bojovníka. Chridoli je v Gruzii v posledních letech velmi populární. Učit se nemusíte kdesi v horách, kurzy jsou například ve Tbilisi. Většímu rozšíření po světě zatím brání nedostatečně propracované tréninkové verze chvatů, které by neohrožovaly cvičence.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články