Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Štěrboholská májová řež

114-1.jpg
Autor článku: Richard Grégr, Středa, 9. června 2010
Autor fotografií: Richard Grégr
Pražská obec Štěrboholy byla kdysi dějištěm nelítostné bitvy. Dodnes si ji lidé připomínají rekonstrukcemi bojů, jichž se účastní nadšenci z klubů vojenské historie. S nadsázkou se tak dá říci, na „teč e dodnes.

Píše se rok 1757. Na rakouském trůnu je Marie Terezie, v Prusku vládne Bedřich II. Veliký. Druhým rokem spolu vedou válku, kterou historikové později pojmenují sedmiletá. Zastaralá rakouská armáda bojuje s moderněji vybavenými Prusy. Šestého května v bojích u Prahy se v okolí Štěrbohol rozpoutá bitva, které se zúčastní na 125 000 pěšáků, 250 jízdních eskadron i čtyři stovky děl, a zemře tady na 32 000 mužů. Bitva se už zdá být pro Prusy ztracená, když se pruský maršál Kurt Christoph Schwerin navzdory svým třiasedmdesáti letům vrhne osobně do boje, aby vojákům zvedl morálku. Svoji odvahu zaplatí životem, ale jeho armáda zvítězí… Na druhé straně v rakouských barvách padne maršál hrabě Maxmilián Ulysses Browne.

Dlouhá paměť

Je první májová sobota. Od tragické bitvy uplynulo více než čtvrt tisíciletí. Štěrboholští ale nezapomněli. Jednašedesátiletý major pruské armády Jan Pláteník, v „civilu“ štěrboholský kronikář, přivádí důstojným krokem dávné armády k památníku krvavé řeže. Za ním v temném virválu bubnů táhnou dělo muži z dělostřelecké divize Collorado-Mansfeld obrsta Jana Munzara z Teplic. Pod vlajícími zástavami pochodují vojáci ze sedmého regimentu Xaviera Harracha, do kroku jim píská na flétnu učitelka mateřské školy Marcela Bílková.

Následuje oddíl IR Teutschmeister z Prahy, kolem kterého mašírují tři chorvatští hraničáři. Pruskou armádu zastupují čtyři vojáci z polské Svídnice (Świdnica). Následují proslovy, čestné salvy, předávání řádů. Od předešlého večera tady na štěrboholské návsi mezi žloutnoucími pampeliškami vyrostl vojenský lágr. Bílé plátěné stany s modrým pruhem uprostřed patří takzvaným „tojčmajstrům“. Uvnitř stojí pravé vojenské kavalce ze sena překryté bílou houní. Umělohmotné karimatky či moderní spacáky byste hledali marně. Po straně se válejí dřevěné misky na jídlo. Hliníková lžíce je přepych. Uprostřed tábora stoupá dým z ohně. Už včera tam parta krájela hovězinu do kotle, a vůně guláše teď prostupuje okolí.

A u dřevěného stolu skupina spřátelených i znepřátelených vojáků svorně balí střelný prach do papírových zátek… Když je střelivo připravené, tojčmajstři nastoupí vzadu za stany a předvedou execírku. Čtyři muži pochodují, další jim bubnuje a padají strohé důstojnické povely – samozřejmě v němčině. Česky se tehdy v armádě nevelelo.

Jan H. se právě vrací ze secvičné na louce za stany. „V uniformě jsem rázem jiný člověk. Je to nejlepší způsob, jak se odreagovat. Ocitám se v jiném století, kde platí jiné řády i jiná jednání,“ říká. „Důstojník se třeba nikdy nesměl vojáka dotknout bez rozsudku a bez souhlasu plukovníka. To mohl jedině profous. Snažíme se přiblížit tehdejšímu životu i boji,“ vysvětluje dál a napije se z malé nádobky, kterou má po boku. Přesně takovouhle nádobku neboli bidon používali tehdejší vojáci. „Víte, co je to za fušku, nalézt ve starých archivech přesný popis? A pak i někoho, kdo je ochoten a schopen vyrobit věrnou repliku? Vloni jsme se třeba dobrali výcvikového předpisu rakouské armády z roku 1749.“

Proslulí nadšenci

Češi jsou v Evropě obecně známi jako jedni z nejlepších „vojáků“. V České republice se v klubech vojenské historie sdružuje na čtyři tisíce osob. I v okolních zemích hodnotí, co vše jsou našinci ochotni pro svého koníčka udělat. Být vojákem Marie Terezie totiž není jen tak. Musíte mít uniformu a takový oblek pruského maršála nepořídíte pod třicet tisíc korun. A replika zepředu nabíjené jednohlavňové a dvouhlavňové pušky, ze které lze vystřelit maximálně dvě rány, je k dostání za zhruba tři a půl tisíce. „Lidem, kteří se v klubech scházejí, jde hlavně o kvalitní a neobvyklou zábavu,“ říká Jiří Sissak, který historické bitvy pořádá. „Jsme necírkevní a nepolitická společnost.

Nemáme chalupy ani chaty, místo toho jezdíme na srazy. Bavíme se o svém koníčku, o flintách, o reglemánech, o předpisech. Neznáme věkové hranice. Chodí sem mládež, mnohdy jezdí i rodinní příslušníci, otec se synem či partnerské dvojice.“ Další z dvojice pořadatelů Jan Morávek dodává: „Když jsme se synem ‚bojovali‘ v lednu v Itálii, napadlo deset centimetrů krup. To bylo skutečné zimní tažení.

Tam poznáte vlastní dítě z úplně jiné stránky, a rodinné vztahy fungují hned jinak.“ „Jezdíme také po napoleonských bitvách v Rakousku, Německu i Polsku,“ říká obršt Jan Munzar z teplického Klubu vojenské historie Teplice, z 1. dělostřelecké divize Collorado-Mansfeld, založené před dvaceti lety. Ve Francii rádi oslavují výročí příjezdu Napoleona, Italové si zas připomínají jeho útěk z Elby. Někde náklady zaplatí, jinde si zvláště v poslední době hradí účastníci všechno sami.

„Dělostřelci jsou oblíbení hlavně u dětí na akcích pro školy, ale rádi si zastřílíme i při různých slavnostech, třeba při vyřazování vojáků,“ líčí velitel v hnědé uniformě se šosy a třírohým kloboukem. V Miláně tepličtí dělostřelci spustili alarm v nedaleké bance. Její poplašná zařízení ránu z děla vyhodnotila jako přepadení. „Policie měla napilno, ale diváci byli bez sebe nadšením,“ popisuje Jan Munzar.

Za vším hledej muže

„Kde jsou chlapi, nesmí chybět ani ženské,“ doznává na závěr Marcela Bílková z Nového Jičína, proč v dlouhé sukni a trojrohém klobouku pochoduje s kolegyní hned za vlajkonošem a pískají do pochodu na flétnu. „Vždy jsem brojila proti zbraním,“ pokračuje, „ale když si oba synové začali hrát na vojáčky, pochopila jsem, že tomu nezabráním, protože v mužích je to prostě zakódovaná potřeba. Ale imponuje mi, že se tady skutečně studují dějiny, prohledávají archivy, a když se to dělá tak kultivovaným a smysluplným způsobem, nelze proti tomu co namítat.“

Chorvatští hraničáři.

Bitva byrokratická

Pořádat rekonstrukci historické bitvy znamená ale i podstoupit bitvu papírovou. Obce pořádají tyto akce na podporu cestovního ruchu či jako připomínku historické události. Na počátku je jednání s představiteli obce, kde se akce bude konat, ale i s policií, pokud má armáda projít po silnici. Je nutné sehnat sponzory, vždyť například rozpočet akce ve Štěrboholech je kolem sta tisíc korun. Pak se mailem pošle „befél“. Vojáci přijedou, přivezou si své stany, zbraně. Dostanou vodu, maso, narazí se sud piva, vaří se guláš.

Na závěr čeká pořadatele vyúčtování. Ve Štěrboholech každý voják dostává čtyři stovky. „Je to náš koníček, takže jsme rádi, když se nám zaplatí náklady,“ říká jeden z přítomných. Odměnou je tak účastníkům hlavně setkání s osobností. Do Štěrbohol přijeli v roce 2007 členové šlechtických rodů, jejichž předkové zde bojovali. Potomek maršála Schwerina, starý pán, měl hodinový proslov, celou dobu stál a omlouval se, že nebude mluvit česky.

Polští vojáci u nově vztyčeného památníku, upomínky na padlé na obou stranách.

Teď jsou už ale stany strženy a armády se rozjíždějí k domovu. Major 24. Schwerinova regimentu pruské armády, už opět jako Jan Pláteník, se zasněně rozhlíží: „Příští rok vezmu oba vnoučky. Markétka půjde za markytánku a Petrovi ušijeme důstojnickou uniformu.“ Vzpomínka na tisíce padlých u Štěrbohol neumírá…


Kdy se bude konat další bitva?

V roce 2007 se ve Štěrboholech konala monstrózní rekonstrukce bitvy dvou mocných armád. O rok později tu byla při stejné události odhalena pamětní deska maršála Schwerina, v roce 2009 byla stejná pocta prokázána i maršálu Browneovi. Letos se chystá menší vzpomínková akce 1. května ve 14.00 u pomníku všech padlých. Další rekonstrukce bitvy podobných rozměrů jako v roce 2007 se bude konat roku 2012 a poté se bude opakovat každých pět let. Přípravy se konají už dnes a za dva roky se můžete těšit mimo jiné na dobovu kuchařku z let 1735–1757 s recepty na citronovou kašli, pomerančové perníčky či kokosové „pacle“.


Pietní místo

Na památku padlých pruských vojáků byl ve Štěrboholech v roce 1824 postaven kamenný pomník, o patnáct let později nechal pruský císař Friedrich Wilhelm III. vztyčit opodál na umělém pahorku litinový. V roce 1905 sem byly přeneseny pozůstatky vojáků padlých ve válkách v letech 1813 a 1866 z rušených důstojnických hřbitovů na Hradčanech a v Karlíně a kolem pomníků vznikl hřbitov. Po okupaci Československa v roce 1939 z něj nacisté udělali jakousi novogermánskou Valhalu.

Tabule s říšskou orlicí i hákovými křížem označovala posádkový hřbitov, kam byli pochováváni všichni němečtí vojáci zemřelí v Praze, a každoročně na výročí okupace, 15. března, a na výročí štěrboholské bitvy 6. 5. se tu konala monstrózní vzpomínková tryzna. V roce 1942 probíhala za účasti zastupujícího říšského protektora a generála policie Reinharda Heydricha. Hned v květnu 1945 bylo místo bez historických spojitostí zlikvidováno, stromy pokáceny a pomníky zbořeny. V roce 2007 byl odhalen nový pomník, který připomíná památku pruských a rakouských vojáků.


Další bitvy v tomto roce

BÍLÁ HORA Sdružení Bílá hora 1620 a Rytíři koruny české ve spolupráci s městskou částí Praha 6 připravují již 6. ročník rekonstrukce bitvy na Bílé hoře. Letos si připomínáme 390. výročí této památné události. Akce se bude konat 11. až 12. září 2010 v Praze, na Bělohorské pláni, u zdi obory Hvězda.

SLAVKOV Na prosinec 2010 připadá 205. výročí bitvy u Slavkova, proslulé také jako bitva tří císařů: francouzského císaře Napoleona, rakouského císaře Františka a ruského cara Alexandra. Projekt Austerlitz připravuje pro rok 2010 na slavkovském bojišti dvě vzpomínkové a kulturně společenské akce – Napoleonské dny 2010, jež připomenou 241. výročí narození Napoleona Bonaparta, a vzpomínkovou akci Austerlitz 2010, jež bude svým rozsahem s ohledem na významné výročí a vysoký zájem účastníků i veřejnosti oproti tradičním každoročním akcím dvojnásobná.

*** Napoleonské dny 2010**
Napoleonské dny 2010 budou probíhat jednak v duchu dozvuků 210. výročí bitvy u Marenga (vzpomínková akce proběhne v Itálii 12. a 13. června) a 195. výročí bitvy u Waterloo (vzpomínková akce v Belgii proběhne 19. a 20. června), jednak jako příprava na kulaté 205. výročí bitvy u Slavkova. Armády zavítají do města Slavkova u Brna již v pátek 13. srpna 2010, kdy v zámeckém parku jednotlivá vojska rozloží svá vojenská ležení: vojenskohisto­rického programu se zúčastní na 250 členů spolků vojenské historie z řady zemí Evropy. V sobotu se budou zúčastněné jednotky věnovat výcviku a manévrům, jež vyvrcholí odpoledne bitevní ukázkou. V neděli ráno se budou moci návštěvníci seznámit s životem tehdejší doby ve vojenských leženích, a na programu bude druhá bitevní ukázka, s odlišným scénářem a průběhem.

*** Austerlitz 2010** Hlavní vzpomínková akce věnovaná napoleonské historii ve střední Evropě proběhne ve Slavkově a na slavkovském bojišti ve dnech 3.–5. prosince 2010. Hlavními body programu budou sobotní bitevní ukázka pod kopcem Santon, večerní defilé s přehlídkou a ohňostrojem ve Slavkově u Brna a nedělní pietní akt na Mohyle míru, místu nejtěžších bojů bitvy tří císařů. Plánovaný počet účastníků akce Austerlitz 2010 je 1500; jde o členy evropských spolků napoleonské vojenské historie v uniformách armád Francie, Rakouska, Ruska a jejich spojenců.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články