Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Stavěl jsem loď pro Heyerdahla

040_Image_0001_stitch.jpg
Autor článku: Tomáš Nídr, Pátek, 2. září 2011
Autor fotografií: Tomáš Nidr
Břehy jezera Titicaca jsou hustě porostlé totorou, po našem skřípincem. Z téhle zvláštní rostliny se tu staví celé obydlené ostrůvky, domy i lodě. Před čtyřmi desítkami let byli nejlepší řemeslníci vybráni, aby postavili slavný člun Ra II pro Thora Heyerdahla. Jak u Titicaca vzpomínají na doby, kdy se jejich stavitelé rákosových člunů podíleli na expedicích norského dobrodruha?

Nor už měl v té době za sebou svoji nejslavnější expedici Kontiki. Na balzovém raftu přeplul v roce 1947 z Peru do Polynésie a podle svého názoru (za nesouhlasu většiny expertů) tak dokázal, že ostrovy nebyly osídleny z Asie, nýbrž Jižní Ameriky. Jeho sláva však na ostrov Suriqui nedolehla. „Ne, nikdy jsem o něm neslyšel. Ale když vyhlásil soutěž o nejlepší stavitele člunů, přihlásil jsem se a on vybral mě,“ vzpomíná Limachi.

Odměna pro vyvolené prý byla štědrá, ale vydolovat k tomu nebo k čemukoliv jinému ze seschlého seniora podrobnější informace je obtížný úkol. Šestasedmdesátiletý indián španělštinou moc nevládne. Svým rozpačitým smíchem a přikyvováním „sí, sí“ na jakýkoli dotaz naopak dokazuje, že vůbec neví, na co se ho ptám. Některou otázku je potřeba položit třemi různými způsoby (často za překladatelské pomoci mladších obyvatel ostrova), než porozumí. Pak však odpoví maximálně stručně.

Do Arábie a zpátky

Heyerdahl si později vzal do hlavy, že opět experimentem na vlastní kůži dokáže, že starověcí Egypťané mohli na lodích z papyru doplout až do Ameriky. V roce 1969 sedl se svým doprovodem sedl na plavidlo s názvem Ra, které pro něj vyrobili Afričané od Čadského jezera. Vyplul z marockého Safi, ale bárka se začala na oceánu rozkládat, a týden před plánovaným přistáním na Barbadosu museli zavolat o pomoc.

„Afričané svazují papyrus do malých snopů, které pak znovu svazují ve větší celky. My totoru rovnou vážeme do tvaru lodí, takže je máme mnohem kompaktnější,“ vysvětluje Limachi, proč si norský antropolog vybral k druhému pokusu o překonání Atlantiku právě obyvatele Suriqui.

Čtveřici Ajmarů nejdřív Heyerdahl poslal na dva týdny do bolivijské Amazonie, aby se tam aklimatizovali na africké vedro. Pak se vydali letadlem do Maroka, kde přes tlumočníka jako mistři stavitelé šéfovali dvaceti arabským podřízeným.

Taková normální prácička

„Papyrus je proti totoře tvrdý jako dřevo, ale jinak to bylo stejné, jako když děláme čluny na Titicaca,“ říká Limachi. „Jen nás při tom stále někdo natáčel či fotografoval,“ dodává muž, který si důležitost experimentu zřejmě vůbec neuvědomuje a dodnes netuší, čím se práce lišila od běžné zakázky.

Jejich mise se dočkala úspěchu. Konstrukce jim trvala dva měsíce a Ra II po 57 dnech plavby dorazila do cíle v Karibiku, což Limachiho jako řemeslníka hrdého na své dílo potěšilo. Sláva kolem Ra II se ho ale nijak nedotkla. Kromě několika fotografií a knih nemá na svůj nejslavnější člun žádné památky. Dokonce neviděl ani film o expedici, který byl nominován na Oscara za nejlepší dokument.

Totorových člunů už se moc nevyrábí. Všichni místní chtějí lodě ze dřeva. Z rákosu se vyrábějí třeba malé lodě jako suvenýry.

Heyerdahl, kterého Limachi nazývá „dobrým a milým člověkem“, byl jejich výtvorem nadšen, takže je v roce 1976 přizval ke spolupráci na dalším projektu. Tentokrát chtěl svoji prozkoušenou metodou dokázat, že v dobách mezopotamské civilizace mohl fungovat námořní obchod mezi Afrikou, Perským zálivem a Indií.

Tigris v plamenech

Osvědčená čtveřice, jejíž jeden člen už dnes nežije, přijela do Iráku, kde se setkala i s tehdejším vládcem Saddámem Husajnem. Z místního rákosu tenkrát vyrobili člun s názvem Tigris. Jejich výrobek zase nezklamal – brázdil Indický oceán, dokud se ho Heyerdahl při mírotvorném protestu v Džibutsku sám nerozhodl zapálit, aby tak západní veřejnost upozornil na války v Africkém rohu.

Jaký má Limachi osobní názor na takový aktivismus, při kterém je obětováno jeho dílo? Opakovaně odpovídá rozpačitým smíchem. Nejsem si jistý, jestli je to kvůli jazykovému neporozumění, nebo proto, že o tom nikdy nepřemýšlel. Zato při vzpomínání na to, co mu v Arábii nejvíce chybělo, pookřeje. „Scházelo mi všechno, ale úplně nejvíce manželka. Ty arabské ženy jsou zvláštní. Celé zahalené. Vidíš z nich vlastně jenom jejich oči.“

Nedobytné muzeum

Juan Limachi je jedním z Bolivijců, kteří stavěli pro Thora Heyerdahla papyrusový člun Ra II, na němž
norský cestovatel přeplul Atlantik.

Změnil odlesk slávy z podílu na světově proslulém projektu samotné Suriqui, na které se lze dostat jednoduše odbočením z hlavního tahu mezi La Pazem a Copacabanou? O zabití turistického potenciálu nejlépe svědčí místní muzeum. Přes rozbité a zaprášené okenní tabulky vidím model Ra II, ale dovnitř budovy se nedostanu. Nikdo k ní nedokáže sehnat klíče. Na pobřeží, ze kterého si lze vychutnávat výhled na zasněžené vrcholky And, který od jiných částí Titicaca není, stojí rozestavěné bárky, ale pouze ze dřeva.

„O totorové čluny mají zájem jen ti, kteří dělají zábavu pro turisty. Jinak lidé chtějí, aby jejich lodě vydržely léta. I ta nejlepší z totory se po roce rozpadne,“ vysvětluje úpadek tradičního povolání Limachi, který už se nyní věnuje pouze rybolovu. Za chvilku si však vzpomene, že trojice mladších ostrovanů letos zamíří do USA, aby se tam podíleli na blíže nespecifikovaném projektu jednoho z mnoha Heyerdahlových následovníků. A připouští, že rodina Paulina Estebana, vedoucího prací na expedicích Ra II a Tigris, který se z ostrova přemístil na pevninu, má z ciziny stále dost objednávek.

Takže konec totorových stavitelů na Suriqui hned tak nehrozí. Nicméně loďařů je hodně a práce málo. Jeden z nich tak hned využívá mé přítomnosti. Táhne vysušenou mě k sobě na dvorek, ukazuje hromadu rákosu a modýlky toho, co z něj umí vytvořit. Přes svého vnuka-tlumočníka ze mě vymámí slib, že mu udělám reklamu. Tímto svůj závazek plním. Pokud potřebujete totorový člun, zajeďte si na Suriqui a vyhledejte Mariana Arriatu.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články