Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Starý a nový čas v Šanghaji

92-3.jpg
Autor článku: Radek Burda, Středa, 31. března 2010
Autor fotografií: Radek Burda
Když se řekne Čína, většinou každému naskočí představa národa pracujícího za hrst rýže. Představa statisíce bicyklů stojících před továrnami a haly plné šiček pracujících od nevidím do nevidím. Ale kdo navštíví Čínu dnes, zjistí, že se mění. Jak o tom svědčí i nová podoba Šanghaje.

Šanghajské letiště je od města vzdáleno více než třicet kilometrů. Je ráno a všude jsou áčka s výstražnými nápisy „Wet floor“. Při svém prvním kroku na čínské půdě uklouznu. V momentě ležím na zádech a bezmocně máchám kolem sebe tlustýma ručkama a nožkama. Že Číňané mají stále stejný, strnulý výraz obličeje a smějí se jen koutky očí? Tady v Šanghaji (Šang-chaj; Shanghai) se všichni nade mne nahrnuli a řehonili se tak, že jim div nevypadly všechny zuby.

Když se mi konečně podaří postavit se na nohy, hledám způsob, jak se dostat do centra města. Čínští cestující volí jako dopravu doutník, kterému tu říkají Transrapid a který je high-tech chloubou Šanghaje -magnetický rychlovlak uvedený do provozu v roce 2004 dosahuje rychlosti až 431 km v hodině a vzdálenost z letiště do centra zvládne za osm minut. Já ale volím autobus, abych si mohl prohlédnout město z okénka.

Čekám tedy na autobus – určitě to bude nějaká rozhrkanina, říkám si škodolibě. Jenže přijel vymydlený, navoněný „superbus“ s klimatizací jedoucí na plné pecky. Aby mi cesta lépe ubíhala, pustili mi na LCD kung-fu film s domácími titulky a hongkongskou mlátičkou Jackie Chanem. Okna jsou zapocená a výhled žádný, ostatně hlavně proto, že z omezeného rozhledu vidím nejvýše do pátého patra zdejších mrakodrapů. Kvůli spleti automobilů a milionů semaforů dojíždíme, až když Jackie zabije posledního záporáka.

Staví se nová doba

Každý z nás slyšel, že jsou v Číně vysoké domy a kdejaké to „nej“. Asi ke každému se dostala informace o megalomanské přehradě, kvůli které bylo nutné vystěhovat miliony lidí a zaplavit třináct velkoměst, nebo zpráva, že je zde nejdelší most na světě nad mořem. S délkou jen o pouhých 2,4 km méně než vůbec nejdelší most světa.

Ostatně v desítce nejvyšších mrakodrapů na zeměkouli jich je šest z Číny, přičemž dva přímo ze Šanghaje – a jen jeden z Ameriky. Kdybych se vás teď zeptal: „A vy nevíte, že v Šanghaji je jeden z nejvyšších mrakodrapů světa s čtvercovým okem připomínajícím nákupní tašku na láhev vína?“ urazíte se, že to přece ví i malé dítě. Ano, víme to, ale nedokážeme si to představit. Vidíme to jen jako raritu. Žijeme ve světě středoevropské pýchy na civilizaci a vše „odtamtud“ vnímáme jen jako exotické koření, které se přisypává do naší skvělé polévky.

Je to hluboký, strašný omyl. Středoevropská zkušenost, naše zahnízděné mýty o vlastní velkoleposti jsou v konfrontaci s Čínou zahanbující. Naše pýcha se v Číně scvrkává a před námi je propast globalizace. Naše učebnice stále ještě hovoří o spořivém konfuciánském spotřebiteli, který je motorem čínského zázraku, ale v Šanghaji už dávno vyrostla generace milující konzumní způsob života, novou značku mobilu a prázdninové cesty po světě. Teprve při projížďce Šanghají jsem ta jejich světová „nej“ pochopil a procítil do morku kostí. Mrakodrapy jsou všude.

A kde nejsou, jsou jen díry po starých chu-tungech, do kterých se ukládají tuny betonu jako základy pro nové paneláky. V Šanghaji se staví všude. V místech dávných opiových doupat dnes vznikají nejmodernější sídliště. Za chvíli se otevřou brány Expo 2010 a Šanghaj se chce ukázat. Šanghaj je rozežraný mastodont, který své mrakodrapy sype všude po městě. Čardáš stovek prosklených obrů je nezapomenutelný a ohromující. Středoevropan jen zírá na tu megapoli zaplavenou betonem, sklem, ocelí, troubením, hlukem, auty. Šanghaj je všechno, jen ne mýtus o civilizaci za hrst rýže.

„Špatná strana“ řeky

Stará Šanghaj ustupuje modernímu a navždy mizí v propadlišti dějin. Nejslavnější ulicí Šanghaje je Bund vinoucí se podél řeky Chuang-pchu (Huangpu), která řeže město na dvě poloviny. Na straně jedné je to nejrušnější obchodní třída Nanjing Road, a na straně druhé tu máme Pchu-tung (Pudong), dříve nazývaný „špatná strana“ Chuang-pchu. Strana, kde před rokem 1949, tedy před nástupem komunistů k moci, žili nezaměstnaní, prostitutky, zkrachovalí gambleři a ta nejhorší spodina města. Bylo to místo, odkud své opiové království ovládal Tu Jüe-šeng, známý pod přezdívkou Ušatec Tu, velitel racketeeringových tlup a vůdce ilegálního Zeleného gangu.

Starý čas už téměř nelze najít. Do Pchu-tungu dávno vjely buldozery, zplanýrovaly staré boudy a z dřívějšího hanbince dnes vyrostlo nejluxusnější čínské finanční centrum s nejvyššími budovami světa, podzemním tunelem a s hrdou televizní věží Oriental Pearl Tower, která v noci mění své barvy. Je konec. Zbyl ten stařičký motorový prám a absurdní jízdné ve výši nižší než dvě české koruny. *


Expo 2010

Expo je dnes ekonomickou a kulturní olympiádou světa, soutěží národů i vystavovatelů ze soukromého sektoru na dané téma. Současně jde o marketing zemí na mezinárodním poli. Letošní hlavní téma zní: Lepší město – lepší život. Maskotem je kreslená postavička jménem Haibao. Designéři při tvorbě vycházeli z čínského znaku, což v překladu značí „lidé“. To docela dobře koresponduje s miliardou Číňanů. Podle organizátorů prý jeho silná chodidla symbolizují schopnost Číny úspěšně se chopit události, jako je Expo.

Český pavilon

Návštěvník českého pavilonu na Světové výstavě Expo v Šanghaji se ocitne ve fiktivním městě, „kde se tvoří, kouzlí, vyrábí, cestuje, pozoruje, poslouchá a kde se každý procházející může aktivně zapojit“. Hlavní motto „Lepší město -lepší život“ i téma národní účasti „Plody civilizace“ inspirovalo tvůrce vítězného návrhu Jaromíra Švarce k vytvoření imaginární urbanizované krajiny.

Zajímavosti a čísla:

Kdy se bude konat? Od 1. května 2010 do 31. října 2010. Předpokládaný počet návštěvníků: historicky rekordních 70 milionů, podle odhadů budou 90 procent tvořit Číňané. Předpokládaná denní návštěvnost v českém pavilonu: průměrně 30 000 osob. Předpokládaný počet účastnických zemí a organizací: 230. Na Expo přicestují i pandy: šest samiček a čtyři samečkové z rezervace Wo-lung v S’čchuanu přicestují do Šanghaje a v místní zoo stráví šest měsíců. Všech deset mláďat se narodilo ve Wo-lungu poté, co v květnu 2008 zasáhlo čínskou provincii S’čchuan ničivé zemětřesení. Zahynulo při něm téměř 90 000 lidí a zničena byla i značná část pandí rezervace. Narození mláďat ale podle čínských ochránců přírody dokazuje, že proces rozmnožování se u těchto zvířat povedlo obnovit.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články