Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Soudek s prachem

18-1.jpg
Autor článku: Tomáš Beránek, Středa, 11. května 2011
Autor fotografií: Profimedia.cz
Arabské revoluce, které podle mínění odborníků stále ještě nejsou u konce, do jisté míry překvapily, jelikož takovýto vývoj nikdo nepředpokládal.

Protesty a demonstrace v arabských zemích začaly počátkem letošního ledna v Tunisku. Tamní demonstrace proti korupci, zhoršující se hospodářské situaci a represím ze strany režimu zesílily, když se ve městě Sídí Bú Saíd polil hořlavinou a zapálil Muhammad Buazizí, kterému úřady nechtěly povolit stánkový prodej a zkonfiskovaly mu zboží. Armáda se po masových protestech po celé zemi rozhodla vystoupit proti režimu a donutila prezidenta Zina Abidína bin Alího, vládnoucího od roku 1987, k útěku do Saúdské Arábie. Nepokoje se pak přenesly do dalších arabských zemí, kde si podle údajů vysoké komisařky OSN vyžádaly stovky mrtvých a donutily další zkostnatělé vládce k odstoupení.

Arabští diktátoři se co do svých metod a zacházení s obyvatelstvem od zemí bývalého východního bloku odlišují jen velmi málo. Tajné služby v arabských zemích zvané „Muchabarát“ si nijak nezadaly s bývalou Stasi nebo Securitate, možná i proto, že zrovna v řadách těchto neblaze proslulých organizací získávali svůj výcvik i Arabové. To platí v různých národních odstínech od Jemenu po Maroko, i přestože diktátor nosí třeba královský titul, má západní vzdělání a dělá celkem sympatický dojem. „Třicet let stanného práva a útlaku“, tak nazval trefně uplynulá desetiletí chodec na káhirské ulici.

A právě v Egyptě 11. února rezignoval prezident Mubarak po třiceti letech a u moci je armáda, která vytvořila vládu na základě požadavků opozice -do ministerských křesel usedají lidé bez vazby na Mubarakův režim. Egypťané v referendu schválili novou ústavu, parlamentní volby se mají konat v září. Mubarak nesmí opustit nejen zemi, ale ani svoji vilu u Rudého moře. Turisté se do nejlidnatější arabské země vracejí jen pozvolna, a tak díky zaškrcenému přílivu tolik potřebných příjmů z cestovního ruchu se sociální situace obyvatel hned tak nevyřeší.

Střety trvají

V Jemenu krvavé protesty řízené kromě kmenových vůdců i mládeží organizovanou prostřednictvím Facebooku za přispění radikálů z al-Káidy, na jejichž stranu se staví i část armády, donutily prezidenta Alího Abdalláha Sáliha vládnoucího 32 roků přislíbit odstoupení po parlamentních volbách na konci tohoto roku.

Povstání proti Muammaru Kaddáfímu v Libyi rozpoutalo koncem února konflikt, do něhož se zapojily i mezinárodní síly. Kaddáfí je libyjským vůdcem od roku 1969. Povstalci kontrolují východ země a svět se snaží donutit libyjského diktátora k rezignaci a odchodu do exilu. Kaddáfího režim ztratil kontrolu nad východem země, kde leží i druhé největší libyjské město Benghází. Zde se 5. března ustavila Národní rada, která se označila za „jediného představitele celé Libye“ a zemi začala označovat pojmenováním Libyjská republika, kterou jako první uznaly Francie a Katar.

V Sýrii stále sílí hnutí proti režimu prezidenta Bašára Asada a situace nastalá v zemi během března je nejhorší od roku 2000, kdy převzal vládu nad zemí po svém otci Háfízovi. I přes Asadův příslib reforem však hrozí, že se celý konflikt promění v boj mezi hlavními muslimskými směry – šíity, zastoupenými vládní stranou Baas, elitní Republikánskou gardou, tajnou policií a dalšími složkami armády – a sunnity, k nimž patří většina obyvatelstva.

Své pozice ustál saúdskoarabský král Abdalláh vydáním dekretů, které by měly ulevit především sociálně nejslabším skupinám obyvatel, i bahrajnský král Hamád Chalífa. Ten si však na v půlce března musel povolat na pomoc cizí vojenské jednotky, z nichž většinu tvořili neoblíbení Saúdové a krvavé střety v zemi a zatýkání opozičních lídrů pokračují. Rovněž jordánský král Abdalláh II. má problémy s demonstranty. Přestože daňovými reformami zefektivnil ekonomiku a jmenoval novou vládu, protesty neustávají. Panovník chce uklidnit situaci zvýšením příspěvků rodinám na základní potraviny.

Uklidnění na trzích

Nynější konflikty v arabských zemích podle odborníků rozhodně nekončí. Do jisté míry jsou pro svět překvapením. Takový vývoj nikdo nepředpokládal. Zaskočeny byly nejen Spojené státy, ale i teroristé z al-Káidy, kteří nevyužili možností angažovat se díky vzniklé politické nestabilitě v některých arabských zemích v takové míře, jak by se dalo předpokládat.

Země severní Afriky a Arabského poloostrova zmítajících se v revolucích jsou nejen významní vývozci ropy, ale i dalších primárních zdrojů exportovaných ve velkém do Evropy. Těží se zde plyn, železná ruda, fosfáty a polymetalické rudy. Pokud by se revoluce změnila v regulérní občanskou válku, pak se nemusí jednat o dočasný výkyv a současný křehký růst světové ekonomiky se může zvrátit. Naštěstí se v minulých týdnech krize v Libyi a na Blízkém východě přestala zhoršovat, což přineslo uklidnění zejména na trhy se strategickými surovinami, jejichž ceny již nestoupají tak strmě jako doposud. Ovšem nespokojenost mezi obyvatelstvem, způsobená vysokou nezaměstnaností, růstem cen a zhoršujícími se sociálními podmínkami, stále představuje pomyslný soudek s prachem, obzvláště pak v tak výbušné oblasti, kterou arabský svět bezesporu je.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články