Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Sokcho - pláže za ostnatými dráty

098-002.jpg
Robert Mikoláš, Čtvrtek, 30. listopadu 2006
Město Sokcho ležící na břehu Východního neboli Japonského moře se pyšní čtyřmi atrakcemi: lázněmi s horkými minerálními prameny, národním parkem Soraksan se stejnojmennou horou vysokou 1708 metrů, dvěma jezery, ale především krásnými plážemi.

Moře snad všude na světe láká turisty a je zdrojem obživy pro domorodce. V obyvatelích Sokcha však navíc vyvolává strach. Přes padesát let se tu lidé obávají, že právě zde by se mohla vylodit severokorejská vojska a zaútočit na výdobytky demokratické společnosti budované na jihu Korejského poloostrova. Demilitarizovaná zóna je odtud vzdálená asi čtyřicet kilometrů. Námořní jednotky komunistického režimu už v okolí Sokcha v minulých letech vyprovokovaly desítky incidentů. Při vzájemných přestřelkách jdou severokorejské lodě většinou ke dnu, hrozba útoku ale zůstává. V roce 1998 Jihokorejci objevili u Sokcha malou ponorku nepřítele a vlny Východního moře několikrát vyplavily na břeh také mrtvá těla severokorejských armádních potápěčů. Proto jsou pláže v okolí Sokcha obehnány vysokými ploty s ostnatým drátem. V turistických příručkách se dočtete, že při pohledu na zdejší pobřeží se vám úžasem zatají dech. Vlastně je to svým způsobem pravda: málokde na světě – pokud vůbec někde -odděluje pobřežní komunikaci od pláže ostnatý drát.

Když jsem se kolem plotu procházel, měl jsem co dělat, abych se vyhnul rychle jedoucím autům. Není tu totiž žádný chodník. Zároveň jsem se snažil nespouštět oči z bunkrů vykopaných v hrubém písku. Občas je vystřídaly vyvýšené plechové střílny. V každé z nich obsluhoval jeden voják čtyři kulomety. Všechny mířily na rozbouřené, otevřené moře. Směrem, kam občas dopadají severokorejské rakety a také balistické střely krátkého doletu. „Co je na tom divného?“ odpověděl mi asi čtyřicetiletý Chun na otázku, jaké to je, koupat se za ostnatými dráty. „Nemůžeme jít všude, kam chceme, ale některé pláže jsou přístupné. A rozhodně jsou i bezpečné,“ dodal. V tom jsem mu dal za pravdu. Kulometná hnízda na břehu ještě po celé délce pobřeží jistí jednotky zakopané v okolních kopcích.

Povídali jsme si spolu v parčíku u moře. Bohatá zeleň, lavičky i kamenné artefakty navozovaly atmosféru klidu a pohody. Až na pomyšlení, že pod námi byla vybudována jedna z vojenských základen. Obyvatelé Sokcha to ale berou jako samozřejmost, stejně jako to, že do nedalekého parku Soraksan platí vstupné. Hory a louky tak znají jen z dálky, v nejlepším případě z betonových chodníků, které přírodní rezervaci protínají. A na moře se dívají skrze dráty.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články