Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Smrt ukrutnou utopíme

42-000.jpg
Richard Grégr, Pátek, 3. dubna 2009
Po bujném masopustním „řádění“ přichází zklidnění. Člověk spjatý s Bohem i přírodou podstatně více než dnes vítal jaro a s ním spojené práce. Každá z nedělí má své jméno i příběh. Konečně přichází pátá – Smrtná... Zima musí z obce ven! Do Velikonoc zbývají dva týdny...

Mladá maminka Monika Prokopová, učitelka v mateřské škole, se do Tábora přivdala z Brna v roce 1999. „Zjistila jsem, že vynášení Morany se tady dělávalo naposledy v 50. letech,“ říká za kočárkem, zatímco vyjíždíme pozvolna proti proudu Otavy. Abychom byli přesní, Tábor je za vodou, my jsme v Čelkovicích. Paní učitelka jednomu z otců vrazila do ruky Moranu. Drží ji hrdě před sebou, zatímco potomek ji zaujatě sleduje. Další z tatínků hraje na harmoniku a všichni zpívají. Zdá se, že děti i rodiče se baví stejně upřímně. „Tady v Čechách není moc jarních písniček,“ tvrdí Monika Prokopová, „nebylo snadné vybrat vhodné náměty.“ S úpravou hudby pomohl kolega a další z tatínků, Jakub Valeš, který jako „amatérský“ hudebník sepsal také zpěvníček.

Smrt milé holky

Morana vypadá na první pohled velice sympaticky. Je to velká panna, loutka. „Rodiče ji společně s dětmi každoročně připravují v rodičovském centru, jenže letos jsme se stále nemohli domluvit na schůzce. Nakonec Moranu jedna šikovná maminka udělala sama doma,“ popisuje Prokopová. Vyrobila ji ze slámy (to aby dobře hořela), navlékla do šatů a uvázala na dřevěný kříž. Připravená panenka se pak na šatech nazdobila vyfouklými vajíčky i starými prázdnými šnečími ulitami, které jsou odpradávna symbolem smrti. A už jsme u mostu. Tatínkové se ujmou technické stránky obřadu, Moranu polijí benzinem a škrtnou zapalovačem. Do vody letí krásným obloukem a ihned za ní se vyvalí dým. Děti mají oči rozzářené a provázejí ji kus po břehu. A zatímco Moranu do dáli unáší proud, u stromu je opřené lítečko, které tam paní učitelka nenápadně připravila – stačí několika hadříky nazdobit vrbové větvičky nebo třeba buxus a máte lítečko.

„Někdy jsme dostali příspěvek z města, ale není to vůbec drahé,“ říká Monika Prokopová z rodičovského centra v Táboře, zatímco maminky zpívají společně s dětmi: Jede, jede pan Jan, jede, jede Žalman, jede, jede celé naše rytířstvo. Čeho žádá pan Jan, čeho žádá Žalman, čeho žádá celé vaše rytířstvo? Jednu pannu krásnou, jako hvězda jasnou, toho žádá celé naše rytířstvo.

My vám ji nedáme, my si ji necháme, ať odjede celé vaše rytířstvo. Až v posledním verši změní názor a hra končí: A my vám ji dáme, zlaté věnce máme, vemte si ji, celé vaše rytířstvo…

Dětská hra

Vynášení smrti o Smrtné neděli ve vsích postupně přešlo v dívčí či dětskou zábavu. Ve Frenštátu pod Radhoštěm to dělají děti ze souboru Sedmikvítek už přes dvacet let. Děti se ve škole učí popěvky a z dřevěného kříže svázaného provazem a ze starých šatů si připraví Mařenu.

Na hlavičku jí dávají krásný červený šátek.

A pak jde průvod k řece Lomné, děti zpívají a každá třída tu svou smrtnou holku hodí z lávky do vody. Těší se na to dlouho dopředu.

Ve slováckých Svatobořicích-Mistříně obnovil dávný zvyk etnograf a historik František Synek, vedoucí Slováckého souboru Lúčka Svatobořice-Mistřín společně s dětskými soubory Krušpánek a Podkověnka. Tady už si dávnou tradici nevzpomněli ani pamětníci. Nezbylo než se inspirovat Dívčí koledou se zdobeným stromkem z knihy M. Ševely z roku 1943. Dětský průvod jde ke Kyjovce, do jejíchž vod chlapci vhodí z mostu zapálenou figurínu a dívky se vrátí se dvěma ozdobenými zelenými borovičkami zpět a po cestě koledují.

Výjimkou jsou Suchovršice, typická horská ves ve strmém údolí Úpy. Tady v podhůří Krkonoš, zasvěcenci řeknou Jestřebích hor, vynášejí smrt ze vsi po léta. Má podobu smrtky a smrťáka v bezmála životní velikosti. Panáci na tyči navlečení do starých hadrů váží několik kilogramů. A nést je, to je práce pro silné chlapy.

Projdou s nimi téměř celou vsí a nakonec obě postavy zapálí a shodí do řeky. „Před válkou chodívaly zástupy,“ tvrdí pamětníci, „někteří sedláci přijeli na koních. Smrtku nosila nejkrásnější dívka ve vsi.“

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články