Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Sloní stesky

008-002.jpg
Lenka Klicperová, Pátek, 15. května 2009
Přesně si vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem stála na břehu řeky Ewaso Ngiro v keňském Samburu a pozorovala to stádo. Sloni se cachtali v řece jako houf dětí, poplácávali se choboty a jevili známky naprosté sloní spokojenosti. Aby ne, Samburu je pravý sloní ráj. Brzy zrána je obloha ještě lehce potemnělá a nad zemí se válejí zbytky ranní mlhy.

Slunce se ještě nevyhouplo nad obzor, ale mezi akáciemi se už šedá první stádo. Je to, jako když ožije Burianův obraz.

Ne vždy ale v Samburu panovala takováhle idyla a ostatně i dnes tu sloni občas dostanou co proto.

Ale zdá se, že přece jen vítězí. Na rozdíl třeba od další keňské rezervace Amboseli, kde loni pytláci zabili dvojnásobný počet slonů než v roce 2007. Místo střelných zbraní dokonce používají ještě zákeřnější jed. Vysoce toxický jed z bobulí stálezeleného keře Acocanthera, který roste v Keni skoro na každém rohu.

Také v Amboseli se donedávna zdálo, že pytláci pověsili své řemeslo na hřebík a věnují se bohulibějším činnostem. Jenže loni mezinárodní organizace na ochranu ohrožených druhů volně žijících živočichů a rostlin (CITES) po letech povolila dražbu úředně zabavené slonoviny.

A poptávka po sloních klech okamžitě rapidně vzrostla. Mezi tu legálně prodávanou se totiž dá s trochou snahy přimíchat i ta černá…

Kdo na první aukci slonoviny pořádané po deseti letech tvrdého zákazu v namibijském Windhoeku nejvíc nakupoval? Hádejte… Ti, kteří slonovinu používají v tradiční medicíně – Číňané a Japonci.

Zejména příslušníků té první národnosti je v Africe čím dál víc. A logickou dedukcí z toho vyplývá, že to není ta nejlepší zpráva pro slony…

Sdílej článek dalším cestovatelům

Komentáře

Přečtěte si další podobné články