Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Sloni „On the Road“

059-000.jpg
Olga Šilhanová · Václav Šilh, Středa, 3. června 2009
Samburu - slovo s nádechem barvy oděvu domorodých válečníků, vonící po kouři z ohňů. Slovo drsné jako zdejší vyprahlá krajina a divoké jako zvířata, která ji obývají. Stejně divoké jako sloni, kteří touto oblastí putují již od nepaměti...

TEPNOU REZERVACE JE ŘEKA EWASO NGIRO NAPÁJEJÍCÍ DEVĚT SET SLONŮ, KTEŘÍ SE TU POHYBUJÍ.

Pro většinu návštěvníků Keni je Samburu synonymem pro tamní národní přírodní rezervaci. Ta však, s pouhými 168 km2, představuje jen zlomek rozlohy celé stejnojmenné oblasti. Horké a suché podnebí ušetřilo Samburu výraznějšího zemědělského využití, které je typické pro sousední oblast Laikipia, kterou dnes tvoří převážně farmy a malé soukromé rezervace. I přes tyto rozdíly však mají oba kraje cosi společného. Alespoň pokud jde o slony. Na ploše 28 500 km2 se zde pohybuje na 5400 slonů a jejich počet stále mírně stoupá. Jde o největší keňskou populaci slonů žijící mimo chráněné oblasti.

Sloni žijí i v samotné národní rezervaci Samburu, kde dokonce určují charakter místní krajiny tím, že udržují plochy savany otevřené. Během roku se zde pohybuje na 900 slonů, z nichž někteří jsou rezidentní a jiní sem připutují jen jako krátkodobí návštěvníci. Životodárnou tepnou celé rezervace je řeka Ewaso Ngiro, která protéká poblíž jižní hranice rezervace a i v období sucha představuje stálý zdroj vody. Díky své relativní odlehlosti (Samburu leží asi 350 km od Nairobi) je rezervace turisty navštěvovaná méně než další keňská přírodní lákadla. K menšímu zájmu turistů nesporně přispěly také případy banditismu, ke kterým v této oblasti v minulosti docházelo, a to zejména ze strany somálských ozbrojenců. Poslední závažnější incidenty zde sice byly zaznamenány v roce 1997, nicméně pověst nebezpečného kraje už území na sever od Isiola zůstala.

KONEC VRAŽDÁM SLONŮ UČINIL ROK 1989. PYTLÁCI UŽ STOJÍ MIMO ZÁKON.

Sloni jsou pro svět vlajkovými zvířaty v tažení proti pytláctví. Zejména v 70. a 80. letech minulého století došlo k vzestupu ceny slonoviny na světových trzích a k hromadným masakrům těchto zvířat. Nemalý podíl na tom měly automatické zbraně, které se do rukou pytláků dostaly jako pozůstatky různých ozbrojených konfliktů. Odhaduje se, že jen v Keni bylo v tomto období vybito na 60 000 slonů, tedy zhruba polovina celé populace. Toto řádění zastavilo až důsledné protipytlácké tažení Keňské služby na ochranu zvěře (Kenya Wildlife Service – KWS), které si vyžádalo řadu obětí na lidských životech a mělo bez nadsázky podobu regulérní války. Tečku za masovým vražděním slonů pak učinil až rok 1989, kdy členské země Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících zvířat (CITES) postavily mezinárodní obchod se slonovinou mimo zákon.

Pytláctví asi nelze zcela vymýtit. Lze jej však účinně potlačit. Vyplývá to i z posledních hlášení organizace MIKE (Monitoring the Illegal Kiliing of Elephants), které jednoznačně prokázalo, že pytláctví už není v oblasti Samburu-Laikipia určujícím faktorem stavu sloní populace. Důvody úhynu slonů jsou většinou přirozené a spíše než pytlák zastřelí dnes slona rozzuřený farmář, kterému sloni podupali úrodu.

DEBATY O SPRÁVĚ SLONÍCH populací hýbou celým africkým kontinentem a jsou vždy výbušné. Zvláště tam, kde se jedná o prolínání lidských a zvířecích zájmů. Podupaná úroda vede k nelegálnímu odstřelu zvířat, sloni zahnaní do úzkých zase tu a tam zaútočí na člověka…

Univerzální řešení neexistuje. Pokud by se například migrační trasy slonů oplotily a zvířata by zůstala odkázána pouze na ojedinělé ostrůvky chráněné krajiny, znamenalo by to pro sloní populaci rozsudek smrti, protože izolovaná stáda by postupně degenerovala příbuzenským křížením. Nelze ani přehlížet fakt, že v oblasti Samburu-Laikipia počet slonů neustále stoupá, a to průměrným tempem 4,6 % přírůstku ročně. Současně zde roste i sféra lidského vlivu a tento stav by mohl být do budoucna neudržitelný. Z údajů, které nedávno zveřejnila organizace Save the Elephants (STE), která se v oblasti Samburu-Laikipia již od roku 1997 zabývá výzkumem sociálního a prostorového chování slonů, ale vyplývá jedna zajímavá skutečnost. Sledování zhruba dvacítky slonů, opatřených GPS obojky, totiž prokázalo, že většina zvířat sice stále využívá zažité migrační trasy, ale tam, kde tyto trasy vedou územím s lidským osídlením, se sloni začali zdržovat pouze po nezbytně nutnou dobu. Zdá se, že zvířata vyhledávají buď přímo chráněné oblasti, nebo místa, kde je lidský vliv pouze minimální.

Minulost často prokázala, jak jsou živočišné druhy schopné přizpůsobit se novým okolnostem. Bude to platit i pro slony v Samburu? *

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Fotoreportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články