Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Škola na bitevním poli

018-000.jpg
Petr Drbohlav, Úterý, 4. září 2007
Válka v Afghánistánu zasáhla do všech oblastí života zdejších obyvatel. Společnost Člověk v tísni v této zemi pomáhá znovu vybudovat funkční střední školství.

Šér Mohammed, učitel střední zemědělské školy v afghánském Baghlánu, kterou válka srovnala se zemí, vzpomíná: „Naše škola stála přímo na frontové linii mezi Sověty a mudžáhidy.“ Stejný osud potkal i většinu ostatních odborných škol v Afghánistánu. „Tři roky jsme neučili vůbec, pak nějaký čas pokoutně po nejrůznějších soukromých domech, než jsme si pořídili stany,“ upřesňuje padesátiletý Šér, otec šesti dětí.

Ostatně výuka ve stanech probíhá v Baghlánu, bývalé baště Tálibánu, ještě nyní. V nejbližší budoucnosti by ale měla americká nevládní organizace Mercy Corps dokončit stavbu nové školní budovy. Společnost Člověk v tísni za peníze českého ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy u ní právě staví ubytovnu pro studenty a zařizuje školu pro výuku odborných předmětů. Studenti baghlánské zemědělské školy díky tomu získají vybavení pro čtyři laboratoře, zemědělskou farmu a učňovskou dílnu. V areálu také vyroste malý kravín a skleníky.

V provincii Baghlán, ležící severně od pohoří Hindúkuš, má česká pomoc tradici. Socialistické Československo tu postavilo cementárnu, a tak dnes na zdejších silnicích jezdí tatrovky a liazky.

Střední školství v troskách

Baghlánská škola bývala prestižní, druhá největší střední zemědělská škola v Afghánistánu. Její absolventi se stávali ministry za všech režimů. Léta válčení v této středoasijské zemi ovšem způsobila naprostý kolaps středního odborného školství, které bohužel nepředstavuje prioritu ani pro mezinárodní donory.

V současnosti tu v žalostném stavu přežívá celkem dvanáct středních zemědělských škol. Učební plány pro většinu předmětů neexistují, výuka je naprosto odtržená od existujícího administrativního systému i od reality. „Na hodinách zemědělského strojírenství učitel ukazuje obrázek traktoru místo toho, aby si studenti mohli motor a jiné části sami osahat,“ říká Tomáš Mužík, koordinátor vzdělávacích programů společnosti Člověk v tísni v Afghánistánu.

„Využili jsme jazykové příbuznosti a pozvali profesora Thuru Qadirova z Tádžické zemědělské univerzity v Dušanbe, aby společně s místními odborníky připravil revizi kurikula, učební plány a skripta pro dvacet pět odborných předmětů.“ Zemědělství je páteří afghánského hospodářství a prakticky jediný zdroj obživy pro afghánský venkov, na kterém žije téměř osmdesát procent obyvatelstva. Bohužel roky válek se na jeho vývoji negativně projevily. Většina zemědělské techniky a zavlažovacích systémů byla zničena, způsob obdělávání půdy vedl k její degradaci a erozi.

Socialistické experimenty během sovětské okupace zkompromitovaly družstevnictví. Nejrozšířenějšími plodinami jsou pšenice a kukuřice, provincie Baghlán je věhlasná po celém Afghánistánu svou rýží.

Hlavní tržní plodinu v rámci provincie i celé země představuje bavlna. K vývozním artiklům patří v sousedních zemích, ale třeba i v Indii oblíbené afghánské ořechy (vlašské, mandle a pistácie) a ovoce (moruše, citrusy, melouny, hroznové víno a granátová jablka). Důležitým odvětvím je chov zvířat, především ovcí a koz. To se promítá i do nových učebních plánů, které mu věnují třicet procent výuky na středních zemědělských školách. Nové učební plány byly učitelům představeny během školení uspořádaného v prosinci 2006 na Zemědělské fakultě Kábulské univerzity. „Šlo o vůbec první odborné školení pro učitele středních zemědělských škol po třiceti letech. Během sto padesáti hodinových přednášek jsme se zaměřili hlavně na moderní trendy a vývoj v oboru v posledních dvou dekádách včetně metodologie nových zemědělských předmětů,“ upřesňuje Tomáš Mužík. Záměrem školení zároveň bylo vypracovat učební materiály, které učitelé ihned použijí pro výuku odborných předmětů na zemědělských školách. Střední zemědělské školy se ale potýkají i s nedostatkem učitelů.

„Naše škola bohužel nemá dost pedagogů, a tak budu muset vyučovat i živočišnou výrobu. I díky tomuto současnému školení to pro mě nebude představovat takový problém.“

Šance pro budoucnost

Někteří učitelé riskovali účastí na školení dokonce vlastní život. Ti z provincií Hílmand, Faráh a Kandahár, z oblastí, jejichž části se nacházejí pod faktickou kontrolou Tálibánu, museli cestovat do Kábulu tajně. Jinak by jim hrozilo, že je tálibánci zastřelí. Učitelé z Uruzgánu na školení z bezpečnostních důvodů nedojeli vůbec. Naštěstí není taková situace po celé zemi.

„Velice si ceníme zahraniční pomoci, které se nám dostává. A hlavně toho, že není jen na papíře, ale její výstupy jsou skutečně hmatatelné,“ děkuje Šér Mohammed. „Nejen já z toho mám dobrý pocit.

Získáváme si důvěru mezi mládeží. Zatímco loni jsme na naší škole měli jen sto studentů, letos se jich registrovalo na dvě stovky a všichni pevně doufáme, že příští rok jich bude alespoň tři sta,“ uzavírá Šér.

„Budoucnost naší školy i celé země mě naplňuje optimismem.“

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články