Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Single jízda po Jižním ostrově

zeland.jpg
Autor článku: Magdaléna Zemanová, Pondělí, 18. června 2012
Autor fotografií: Profimedia.cz
Po pracovním létě na Severním ostrově jsem se rozhodla pro samotářské cestování pěšky i autem po ostrově Jižním. Příroda je na Zélandu pověstně krásná a najdete tu i dostatek ostatní zábavy, třeba ochutnávku vína.

Šestnáct dnů přede mnou, vybavena tipy od domorodců na místa, která bych měla vidět, a trasu, kudy jet, průvodcem Lonely Planet a omezeným rozpočtem. Po bláznivém týdnu městského života ve Wellingtonu chci začít něčím extrémním, zkouškou ohněm. Vzhůru do divočiny. V infocentru v Nelsonu si rezervuji matrace ve třech chatách po celé délce rezervace Abela Tasmana. Tři noci, čtyřdenní pochod. Chat a kempů je po cestě více, ale takhle zvládnu trasu od začátku až na severní výběžek parku a do chat vždy dojdu za světla.

Nastupuji na samotářskou cestu s batohem a müsli tyčinkami, s odhodláním a vzrušením. Zpočátku mě rozlaďují další „hikeři“, naštěstí jdou ale opačným směrem. Po pár hodinách pochoduji sama a lidi potkávám jen večer v chatách. Mám štěstí, že je již po sezoně. Během roku tudy projde kolem dvě stě tisíc návštěvníků a v teplých měsících je i místo pro stan třeba rezervovat s velkým předstihem. Cestou na sever kopíruji pobřeží, po pravé ruce téměř neustále blankytný oceán a zlaté pláže. Počasí mi přeje (ani jsem nepočítala s tím, že by to mohlo být jinak, ale den po mém odjezdu oblast postihly přívalové deště). Stezky jsou udržované a značení kvalitní, občas cesta vede přes pláž. Nahoru a dolů, přes visuté mosty, kameny, odlivové písčiny. Několik úseků je schůdných jen při odlivu, jsou zakresleny v mapkách. Většinou je ale projdete i při přílivu, jen si někdy musím vyhrnout kalhoty nejlépe až do pasu a vydržet křeče z ledové vody.

Chodím celý den, večer se pozdravím s náhodnými cestovateli v chatě a v sedm jdu spát – stmívá se už v pět, není tu světlo ani sprcha. Ubytovny jsou jednoduché, ale čisté.

V některých chatách jsou kamna na dřevo – vítané zpestření. Koupu se v oceánu, plavky nejsou třeba, společnost mi dělají jen černobílí kormoráni. Přes den bohužel také kousavé mušky. Každé ráno mě pak čeká brzký start, hladově hltám další kilometry v úžasné přírodě.

Do cíle dorážím pokaždé zoufale brzy oproti plánu. Čtu si a bloumám po plážích. Poslední večer se kochám hravostí tuleňů na nejsevernějším výběžku Separation Point a posléze nemohu uvěřit neúnavné hře myší v horním patře turistické chaty upravené ze staré cihlové farmy. Čtvrtý den se šedesáti kilometry v nohou, okem opuchlým od štípance a slézajícím nehtem na palci u nohy přicházím ke člunu, který mě vezme na začátek trasy. Vyčerpaná, ale šťastná se vracím do civilizace a napadá mě, jestli tohle lze ještě někdy něčím překonat.

Výlet za vínem

Queenstown je malé městečko na břehu jezera obklopené Jižními Alpami. Má pověst místa, které nespí, obzvláště v lyžařské sezoně od června do srpna. Ani mimo sezonu tu ale není o zábavu nouze. Tohle místo nabízí adrenalinové aktivity, na jaké si jen vzpomenete, seskoky, sjezdy, ve vzduchu i na řekách. Já se ale radši setkávám s přáteli z práce, touláme se po okolních kopcích a při východu slunce pozorujeme narůžovělé vrcholy popudrované sněhem. Člunem si projedeme legendární Milford Sound, fjord na východním pobřeží. Fotogenická krajina se strmými skalami a vodopády padajícími do temné vodní propasti rozhodně stojí za celodenní výlet a cesta tajemným a majestátním Fjordlandem je jako z jiného světa.

Další oblíbená zábava na Zélandu jsou výlety za vínem. Vinařství s přidruženými „wine tours“ tvoří na Zélandu velký průmysl. Můžete tu jezdit od jednoho vyhlášeného vinařství k druhému, obdivovat krajinu, která je v každém koutě země jiná, stejně jako odrůdy, kterým se tam daří. Suchá a chladná oblast nížin Jižních Alp (region Central Otago) přeje zejména červené odrůdě Pinot Noir, sever Jižního ostrova, region Marlborough, zase odrůdě Sauvignon Blanc. Já nejsem fanouškem bílého „Savu“ a i dramatická krajina středního Otaga s velikány v pozadí je mi bližší. S kamarádkami si z detailní mapy výroben, vinohradů a restaurací vybíráme vinařství Mt. Difficulty, Carrick a Gibbston Valley. Pinot Noir ročník 2009 z prvního jmenovaného je nejlepší, jaký jsem kdy ochutnala. Nenechá jedinou chuťovou buňku v klidu. I po několika měsících si vybavuji chuť a vůni teplých třešní a průzračného suchého a chladného podzimního vzduchu.

Proslulý fjord Milford Sound na východním pobřeží - v téhle pohádkové krajině jsem strávila celý den.

Z Haast Passu do Kaikoury

Jedním z nejkrásnějších zážitků je průjezd průsmykem Haast Pass. Hodina cesty průsmykem z jednoho konce na druhý představuje zhuštěný průřez Jižním ostrovem, jeho různorodost a bohatství. Přejíždím od alpských vrcholů přes pohádková jezera Wanaka a Hawea k pobřeží Tasmanova moře. Soutěskou Haast Pass dříve Maoři přepravovali jadeit ze západu na východ ostrova. Úzké křivolaké silničky a závratné převýšení a najednou, jako lusknutím prstů, se alpská krajina mění v subtropický les, vzduch je vlhký a teplý a brzy slyším oceán, vítá mě divoké pobřeží. To je obrat! Jako když v džungli procitnete ze snu o zasněžených velehorách. Pár dní se toulám po západním pobřeží a pak stočím kola opět do vnitrozemí a jedu křížem na východ, do Kaikoury. Nedaleko před ní se osvěžím ve venkovních lázních Hanmer Springs se sirnými bazénky. Užívám si, že nemám pevný plán, nevím, kde večer složím hlavu, a přitom mám výběr z tolika možností. Každý den neuvěřitelná porce krásy. Zéland je jedno obrovské hřiště pro velké děti.

Kaikoura je tajemné místo oblíbené zejména mezi surfaři a turisty lačnými setkání s velrybami. Rozhodnu se pro procházku za tuleni. Musím si dávat pozor, abych na některého nešlápla, válejí se na parkovištích a krajích silnice jako líné prasnice. Sama zažívám, proč není radno vstupovat mezi zvíře a moře. Odříznete mu únikovou cestu, ono se cítí ohroženo a může útočit. V Kaikouře na parkovišti jsou bez nadsázky všude. Jeden z nich leží rozkošnicky na dřevěném molu mezi řadou aut a pláží. Potřebuji ho obejít, ale když mu vstupuji do výhledu na moře, zničehonic se vymrští, vyštěkne a takovým přískokem se přiblíží, že beru nohy na ramena. Jejich kousnutí prý není nic příjemného.

Přestože na začátku své cesty, při rozhodování o stylu cestování po Jižním ostrově, jsem na peníze nehleděla, počítala jsem s tím, že mě single jízda autem vyjde draho. Příjemně mě posléze překvapilo, že jsem utratila mnohem méně, než jsem předpokládala, nemluvě o nevyčíslitelné ceně za soukromí a luxus cestování bez kompromisů. V neposlední řadě – auto je můj kufr i ložnice. Je to pohodlnější než tahat krosnu a levnější než hostel každou noc. A vzpomínky a zážitky z roadtripu po Jižním ostrově, ty jsou za všechny peníze.

Na Jižním ostrově Nového Zélandu najdete zkrátka vše - horské vrcholy zarostlé hustými lesy, jezera, pláže i subtropický les.

Rady na cestu

Trajekty z Wellingtonu do Pictonu a naopak přes Cookův průliv provozují společnosti Interislander a Bluebridge a jsou drahé, obzvláště pro auto.

Cena benzinu je kolem dvou dolarů za litr. Za 16 dnů na Jižním ostrově jsem za pohonné hmoty utratila 550 dolarů. Vnitrostátní lety do větších měst jsou levné a nabídka autobusů je široká. Jsou to takzvané „hop-on/hop-off “ busy – např. Kiwiexperience, Magic Bus, Naked Bus, Stray Travel. Nabízejí cestovní pasy pro batůžkáře, ale za hubičku to není. S prvně jmenovanými bych za kompletní cestu autobusem po Jižním ostrově až do Dunedinu dala 990 NZD a za trasu, kterou jsem absolvovala já, nejméně 550 dolarů za pas plus několik set za cesty do parku Abel Tasman, Milford Sound a vinařství. Na Zélandu je velký výběr hostelů, kempů, motelů. Není problém spát na pláži nebo odpočívadle. Celkově jsem měla po celou dobu pocit bezpečí, jen jsem si netroufla spát sama na pláži.

Vstup do parku Abel Tasman se platit nemusí, platí se ale za matraci v chatě (35 dolarů za noc) a místo pro stan (12 dolarů za noc). Jde to on-line nebo ve většině infocenter a míst označených Department of Conservation (DOC). Můžete tu strávit jeden den nebo dva týdny. Pitná voda je na několika místech parku k dispozici, vše ostatní včetně repelentu a opalovacího krému je radno nosit s sebou. Společnosti provozující vodní taxi nabízejí jako bonus parkování na vlastním hlídaném parkingu. Člun si rezervujte on-line, po telefonu nebo v infocentru spolu s „ubytováním“.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články