Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Sebevražda milionů

018-000.jpg
Markéta Kutilová, Pondělí, 3. března 2008
Znečištění ovzduší v íránském hlavním městě dosáhlo alarmujících hodnot. Sami představitelé města mluví o masové sebevraždě. Měsíčně zde špinavý vzduch totiž zabije tisíce lidí. Hlavním viníkem jsou zplodiny z aut, jichž v Teheránu stále přibývá.

Jdu se projít na čerstvý vzduch! Tak tuto větu v Teheránu nikdy neuslyšíte. Čistý vzduch zde totiž není. Příhodnější by bylo říkat: Jdu se nadýchat čerstvých zplodin. Auta všude, kam se podíváš, neustávající vrčení motorů a oblaka zplodin valících se z jejich výfuků. Takový je nejsilnější dojem z města, kde dnes žije více než čtrnáct milionů obyvatel. Ještě před půl stoletím jich přitom bylo pouhých tři sta tisíc.

Auta se na znečištění ovzduší ve městě podílejí osmdesáti procenty. Teherán tak patří mezi nejvíce znečištěná města na světě, spolu s Jakartou, Bangkokem, Káhirou, Sao Paulem, Šanghají a Mexikem.

A tak není divu, že v ulicích Teheránu má každý jediné přání: být hlavně rychle pryč, uvnitř, třeba v autě. Nad ulicemi se totiž líně převalují oblaka smogu. „Někdy nevidíte ani na druhou stranu ulice,“ říká Alireza Fatehi, teheránský taxikář. Zlepšení přichází jen v zimě, zato léto se stává opravdovým peklem. Situace je o to horší, že Teherán je obklopen vysokými horami a smog se tak drží ve městě. Právě kvůli tomu zahlédnou lidé hory jen výjimečně. Zůstávají totiž ponořeny do oblaků toxického koktejlu. „Většinou za celý den ani nejdu ven, jen se přesouvám mezi školou a domovem, jezdím takzvaným sběrným taxíkem, občas autobusem. Ale to jen občas, autobusy jsou přecpané a stojí v kolonách, je v nich hrozné vedro. Ven na ulici se nedá chodit, a když, tak s rouškou přes pusu,“ říká pětadvacetiletá studentka teheránské univerzity Ida Mahsouliová.

Sto dvacet lidí denně

V batohu spolu s učebnicemi nosí Ida neustále roušku na obličej a vodu s citronem, která je údajně osvědčeným receptem na migrénu způsobenou smogem. „Každý den hlásí v rádiu, jaká je situace v ovzduší. Když je to kritické, ani neotevíráme okna. Není výjimkou, že vláda nařídí zavřít základní a mateřské školy a doporučí lidem nechodit vůbec ven. Někdy takový stav trvá i několik týdnů,“ dodává Ida.

Znečištění ovzduší v Teheránu dosahuje každý rok stále horších hodnot. Množství oxidu uhelnatého je tady šestkrát vyšší, než je limit povolený Světovou zdravotnickou organizací. Podle zprávy teheránské Komise pro čisté ovzduší vydané počátkem letošního roku se každý rok dostanou do ovzduší dva miliony tun oxidu uhličitého a 180 tisíc tun jedovatého uhlovodíku.

V toxickém koktejlu jsou ale namíchány i rakovinotvorné dioxiny či benzeny. Dopady takového zamoření na sebe samozřejmě nenechaly dlouho čekat a nyní se začínají projevovat naplno. Podle statistik vedení města umírají na následky špinavého vzduchu v Teheránu každý měsíc tisíce lidí. Počty obětí rostou rapidně každým rokem.

Zatímco za rok 2000 zemřelo v důsledku vdechování škodlivin z ovzduší 5000 lidí, v roce 2005 si špinavé ovzduší vyžádalo životy 9900 lidí a jen za listopad loňského roku to už bylo 3600 lidí. Letos v lednu dokonce komise uvedla, že v současné době špinavý vzduch zabíjí v Teheránu denně sto dvacet lidí. To by znamenalo, že letos si smog v Teheránu může vyžádat více než 40 tisíc lidských životů. Teheránské nemocnice registrují stále se zvyšující počet pacientů s dýchacími a srdečními problémy. Mezi obyvateli města je také mnohem vyšší výskyt rakoviny, dýchacích problémů a nemocí srdce.

Lékaři odhadují, že až osmdesát procent infarktů má na svědomí právě špinavý vzduch.

Všechna opatření na ozdravení teheránského vzduchu jsou přitom zatím tak lehkého rázu, že situaci radikálně změnit nemohou. V roce 2001 bylo například zavedeno omezení vjezdu osobních i nákladních aut do teheránských ulic. Toto opatření ale naprosto selhalo. Řidiči odmítli takové restrikce respektovat a nereálná se ukázala i kontrola dodržování takových předpisů.

Ze stejných důvodů se s úspěchem nesetkal ani návrh, aby v určité dny mohla do ulic jen auta s lichým nebo sudým číselným označením.

Žně pro automobilky

V roce 1999 schválila vláda patnáctiletý program na zlepšení ovzduší v Teheránu. Jedním z bodů je nahrazení starých aut novými, méně znečišťujícími. Lidé mají možnost dostat výhodnou půjčku na nákup nového vozu, a tak v ulicích sice jezdí daleko více novotou zářících peugeotů, ale počet aut se nijak nesnížil. Zplodiny také neubyly. Jen automobilka Peugeot si mne ruce a spolu s ní i mnoho íránských vládních představitelů včetně bývalého prezidenta Rafsándžáního, který je spoluvlastníkem jedné z největších íránských automobilek.

Polovina aut v Íránu nesplňuje ani základní mezinárodní kritéria a spaluje jednou i dvakrát více pohonných hmot než průměrné auto jinde ve světě. Kvůli nízkým cenám paliv to ale nikoho netrápí. Katalyzátory nebo auta na plyn jsou stále pro íránské řidiče velkou neznámou. Vůbec nejhorší jsou motory velkých nákladních aut a autobusů.

O nic méně zplodin ale neprodukují ani tradiční auta íránské výroby značky Paykan. Ta má přitom většina Íránců. Mnoho aut je navíc i dvacet let starých a ve velmi špatném technickém stavu. Od ledna letošního roku proto mohou majitelé paykanů dostat zdarma od města filtr.

Město také plánuje stažení tisíce starých autobusů a jejich nahrazení novými, na plynový pohon.

Auto jako zábava

Na 19. leden vyhlásila íránská vláda obdobu evropského Dne bez aut, takzvaný Národní den čistého vzduchu, a apelovala na obyvatele, aby v tento den používali auta jen v naprosto nezbytných případech. Jenže téměř nikdo tuto výzvu nevyslyšel.

„Pro mnoho mladých Íránců je auto jedinou zábavou a povyražením. Nemají co dělat, a tak jezdí po městě,“ dodává Zbyněk Noha. Auta jsou pro mladé Íránce i prostředkem k seznamování. Mladý muž v autě si vyhlédne na ulici slečnu a dlouho ji sleduje a popojíždí za ní, až si ho dotyčná všimne. Poté muž otevře dveře a dívka se rozhodne, zda nastoupí. Auta jsou jedním z mála míst, kde se mohou mladé nesezdané páry seznamovat a bavit, aniž je přitom kontroluje náboženská policie.“ „Jezdit zde autem je za trest, pár kilometrů trvá ve věčných zácpách dvě hodiny. Nejhorší je, že člověk se zde jinak než autem nikam nedostane,“ říká český konzul v Íránu Zbyněk Noha. V Teheránu totiž fungují jen dvě trasy metra, které jsou neustále přecpané k prasknutí. Téměř nemožné je dostat se do posledního vagonu, který je určen jen ženám. Paradoxem ale je, že metro sice nedosahuje do potřebných čtvrtí Teheránu, ale zato bylo protaženo sedmnáct kilometrů za město, k mauzoleu, kde má hrob vůdce Velké islámské revoluce Ajatolláh Chomejní.

Tramvaje ani trolejbusy íránské hlavní město nezná. Podle Strany zelených je právě špatná a nedostatečná síť veřejné dopravy jedním z důvodů špatného ovzduší. Lidem tak totiž nezbývá, než jezdit právě autem. Nakolik se podaří zlepšit hromadnou dopravu a snížit zákeřné emise, však záleží jen na Íráncích samotných. Írán totiž není signatářem Kjótského protokolu ani jiných mezinárodních dohod, které by je k tomu zavazovaly. Než se tedy neúnosná situace zlepší, budou miliony teheránských občanů vystaveny riziku předčasného úmrtí a odkázány na život s rouškou přes ústa.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články