Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

Sakura ve vichřici

22-1.jpg
Autor článku: Vladimír Štědrý, Úterý, 12. dubna 2011
Autor fotografií: Profimedia.cz
Když japonský premiér Naoto Kan prohlásil po zemětřesení a následném tsunami, jež zasáhly Japonsko, že země prochází nejhorší krizí od druhé světové války, nepřeháněl.

Přestože však dvojité neštěstí zasáhlo jednu z nejhustěji osídlených oblastí světa, ostrov Honšú, kde na ploše čtyř Českých republik žije sto milionů lidí, obětí bylo mnohem míň než při mnohem slabších zemětřeseních poslední doby ve světě. Na Haiti v lednu 2010 zahynulo 220 000 lidí, v jihovýchodní Asii vlna tsunami v prosinci 2004 zabila 230 000 lidí. Zemětřesení v Turecku v srpnu 1999 připravilo o život 20 000 lidí. Živly si při katastrofě v Pákistánu v roce 2005 a v Číně v roce 2008 vyžádaly 76 000 a 87 000 obětí. Lze konstatovat, že nebýt tsunami, počítaly by se oběti v Japonsku maximálně ve stovkách.

Přitom zemětřesení v Japonsku mělo sílu 8,9 stupně Richterovy škály a bylo největší za více než století, kdy se vedou záznamy. Naproti tomu výše uvedené katastrofy v dalších zemích takový ničivý potenciál neměly. Například to, které zničilo Haiti, mělo sílu 7 stupňů. Stejně silné bylo pákistánské zemětřesení, to čínské se vyšplhalo na stupnici k číslu 7,9. Ačkoli nenásledovalo žádné tsunami, počet obětí přesto mnohonásobně převýšil japonské ztráty. Důvod, proč byli Japonci i při nejtěžší katastrofě svých moderních dějin tak odolní, je zřejmý: na rozdíl od jiných opravdu počítají s tím, že žijí v oblasti, která je nebezpečná.

Japonsko leží v oblasti takzvané subdukční zóny, což je místo, kde se podsouvá jedna zemská deska pod druhou. Další druhy zemětřesení vznikají například v oblastech oslabení zemské kůry (třeba v Americe podél Ria Grande), podél mladých pásmových pohoří, jakým jsou třeba íránský Zagros, jihoamerické Kordillery či italské Alpy. Dalším ohroženým místem jsou velké transformační zlomy, z nichž nejslavnější je určitě kalifornský zlom San Andreas, kterého se bojí Los Angeles a San Francisco.

Jsou připraveni

Nikde na světě nejsou na otřesy tak dobře připraveni jako v zemi vycházejícího slunce. Mají nejpřísnější stavební předpisy a vymýšlejí stále nové účinnější technologie. Není náhoda, že nyní se starší budovy zřítily, kdežto nové -a mnohem vyšší – zůstaly stát. Jde se až do detailů, například návštěvník najde v hotelovém pokoji baterku a instrukce, co dělat v případě zemětřesení. Japonci se rovněž naučili s nebezpečím počítat. Každý rok 1. září, na výročí zemětřesení, které v roce 1923 usmrtilo v Tokiu a okolí přes 140 000 lidí, všichni nacvičují, co mají dělat, když něco takového udeří znovu. Nácviky se běžně provádějí i ve školách a úřadech. Nejenže v Japonsku zůstaly po otřesech stát mrakodrapy, miliony lidí organizovaně vyšly z domovů a kanceláří a přemístily se do bezpečí.

Záchranáři a armáda se okamžitě pustili od odstraňování škod, protože předtím samozřejmě nacvičovali i situace, kdy zemětřesení způsobilo těžké pohromy. Proto vyznívá v japonský prospěch i porovnání úrovně záchranných prací – a to dokonce i ve srovnání s tím, co se dělo po hurikánu Katrina v srpnu 2005 v USA. Zatímco tam panoval chaos, lidé hladověli, nebyli evakuováni a šířila se zločinnost, protože úřady nereagovaly, v Japonsku mělo vše řád. Lidé ve městech spořádaně v řadách čekali na obnovení dopravy a prokázali obdivuhodnou solidaritu i obětavou pracovitost. To souvisí s japonskou národní povahou. Japonské vlastnosti se projevily po zničujícím zemětřesení 1923 i po druhé světové válce, kdy země ležela v troskách po náletech amerických létajících pevností a oplakávala více než tři miliony padlých.

Během tří let Japonci přesto zvýšili výkon ekonomiky dvojnásobně. Dalo by se říci, že neustále přítomný pocit katastrofy je hluboce obsažen v japonské povaze a kultuře. Když vám to nějaký japanista bude vysvětlovat, najednou si to uvědomíte také: Japonci vždy oceňovali křehkost a pomíjivost. Proto tak milují sakuru, třešňový květ. Dosáhne jen kratičké dokonalosti, než opadá. Je to pro ně ztělesnění přírody a života. Proto i Japonci usilovali o dosažení dokonalosti, ale současně si nevážili života.

Samurajové – jak se o nich říká – se s podobnou bezstarostností vzdávali vlastních životů, protože jejich čest byla důležitější. Zenové učení vyzdvihuje způsob, jakým přizpůsobivost dává bambusu mimořádnou sílu. Je to i princip juda: ve větru se silné větve lámou, kdežto slabé se ohnou a pak zase napřímí. Teď se to vyplatilo.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články