Vylepšili jsme stránku Lidé a Země.
Podívejte se na nový design.

S Markomany na Pičhoru

00 markoman.jpg
Autor článku: Jakub Hloušek, Středa, 3. Srpen 2016
Autor fotografií: Jakub Hloušek
Na jih od Peček se vypíná dobře patrné dominantní návrší. Od nepaměti nese lidově erotizující jméno Pičhora. Odedávna přitahovala obyvatele všech zdejších národností.

V minulosti, kdy lidé ještě tolik necestovali, nízký pahorek mezi zdejšími zelináři či pěstiteli cukrové řepy asi vyvolával představu nebetyčného vrcholu, posazeného uprostřed ploché krajiny Kolínska.

Pičhora u Dobřichova se ale do zorného úhlu našich předků dostala již někdy v průběhu druhého století našeho letopočtu. Tehdy obývali Polabí germánští Markomani. A k jihu Moravy pozvolna postupovaly římské legie – ozbrojení poslové vznešeného světa antiky i ochrany mocné říše před barbary ze severu. Obě strany ovšem mezi sebou zdatně obchodovaly. Strategicky umístěná Pičhora Markomany oslovila, neboť si tu záhy vybudovali své sídlo.

Koně, které chovali Markomani, dosahovali podstatně menšího vzrůst a spíše se blížili svým divokým příbuzným. Naopak Římané se již tehdy věnovali cílenému chovu s ohledem na vlastnosti zvířete.

Marobudův hrad

K jeho objevu došlo náhodou, když zde koncem předminulého století dvojice dělníků odkryla první pozůstatky rozlehlého žárového pohřebiště. Na místo byl promptně povolán průkopník naší archeologie, profesor Josef Ladislav Píč. Nomen omen! Jako by název lokality a příjmení ústřední persony krásně a i trochu úsměvně potvrdily toto starověké rčení. Možná též podvědomě věstilo osudové propojení naleziště s badatelem.

Podrobný výzkum přinesl drahocenné artefakty. Největším překvapením se stal vysoký počet importovaných předmětů římské provenience nalezených na území obývaném barbary. V rámci Čech mu přísluší zasloužené prvenství. Už taková koncentrace luxusního dovozového zboží signalizuje, že Pičhoru neobývaly žádné nuly. Tady sídlila elita. A vyrojily se hypotézy, které Pičhoře přisoudily prestižní roli metropole markomanské říše a sídelního místa legendárního germánského vladaře Marobuda.

Následuj smyslnou menádu

Etapa germánského osídlení české kotliny je dnes stranou zájmu širší veřejnosti. Vůči pozdějším slovanským předkům je to i celkem logické. Ale i oproti módním vlnám věnovaným předchozím Keltům zůstávají Germáni silně upozaděni. A mimo odborné kruhy se ocitli takřka na indexu. Právě výprava na Pičhoru má šanci tuto situaci změnit, poněvadž nedávno vznikla v Dobřichově pozoruhodná naučná stezka. Součástí trasy jsou dva panely s audiovýkladem.

Socha lítého válečníka. Práce archeologů ale odhalila, že Markomani spíše patřili k usedlým zemědělcům.

Přísun energie jim zajišťují solární panely. Pokud je ale pošmourno, tak se šťáva dodá protočením kliky. I směrovky jsou netradiční: kroky návštěvníků určuje reliéf se smyslnou tváří menády, orgiastické bakchantky, která krášlila bronzové vědérko objevené během výzkumu Pičhory. Pozvolna se kolem několika zastávek dostávám na vrcholovou plošinu.

Nejprve obdivuji kultovní okrsek, kde se v prostorách za palisádou odehrávaly rituály spojené s posledním doprovodem nebožtíka. Sousední nekropole pak oslní modelovou ukázkou pohřební schránky ponořené do terénu i nádhernou vyhlídkou. Vůbec se nedivím, že se pohřebiště rozkládalo bezprostředně poblíž horní hrany úbočí Pičhory.

Exponovaná poloha již sama od sebe navozuje magickou atmosféru. U vyhlídky se současně tyčí pomník doktora Píče. Podle informační tabule se jedná o pozoruhodný unikát: jediný památník na teritoriu České republiky, který je věnovaný osobnosti z oblasti archeologie. Z výšin scházím opět do „podzámčí“. Tady je symbolicky instalována volná rekonstrukce příbytku dávných Markomanů, neboť zde se odehrával běžný život.

Reliéf menády. Nálezy doktora Píče obdivoval i samotný císař.

STARODÁVNÉ POKLADY Z OKOLÍ PIČHORY

Jihozápadně od Dobřichova najdeme celou soustavu dalších archeologických nalezišť. Včetně slovanské Kouřimi, kde sklízí obdiv bájemi opředený Lechův kámen. Velice zajímavou památkou z období středověku se zase honosí obec Klášterní Skalice. Tam se tyčí skromné zbytky někdejšího cisterciáckého kláštera s pozůstatky gotického chrámu. Zničená skalická katedrála se řadila k nejhonosnějším církevním stavbám karolinské epochy. Více na www. virtualniarche­ologie.cz

Závěr trasy patří rekonstrukci germánského příbytku. Sídelní část se nacházela v prostorách pozdější cihelny.

NESTOR ČESKÉ ARCHEOLOGIE

Doktora Josefa Ladislava Píče můžeme hrdě považovat za jednoho ze zakladatelů české archeologie. Současně působil jako kustod prehistorické sbírky Muzea Království českého. Později získal mimořádnou profesuru na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho stěžejní dílo představuje třídílná publikace Starožitnosti země české. Josef Ladislav Píč celý svůj život zasvětil vědě. Vnitřní poslání, které hraničilo až s posedlostí, se mu nakonec stalo osudným: jakožto nekompromisní obhájce pravosti kontroverzních Rukopisů královédvorského a zelenohorského se pravděpodobně dopustil nestandardního postupu. A následně roku 1911 sám ukončil svůj život výstřelem z revolveru.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články